Zas ty šály, zas to sklo. Na podnose se to nese. Starý dveře, starý fóry, starý časy, dobrý časy. 

... "a čím pak ty budeš, až vyrosteš?" Ptala se paní Jarka malé školačky, která přišla za maminkou a tatínkem do zaměstnání. Stáli tam oba v gumákách, z hadice stříkala voda, která dopadala na starou, plísní zčernalou betonovou podlahu. V řadě vyrovnaný jeden sud za druhým. Vysoké klenuté stropy starého zámeckého sklepení, vonělo to tam kvasinkami a vínem.

Vždycky se jí líbilo, jak je všechno mokré. Voda zurčí. Táta splachuje hadicí podlahu, máma vymývá sudy a pořád se máchájí ve vodě.

"Já? Já teto nevim, čím budu." Maminka se na ní usmála a ta malá školačka si moc přála, aby to bylo nějaký zaměstnání s vodou. Taky se chtěla tak cákat jako máma s tátou...