Jsou to dva dny, co do Ami*Bobo týmu přibyl nový člen. Dva dny se spolu seznamujeme, oťukáváme a snažíme se dosáhnout harmonie. Budeme spolu totiž spolupracovat dost často, dalo by se říct denně. Jednu společnou věc už jsme tu dokonce vystavily. Letní den na stůl, jsme spáchaly společně. Jak už asi někteří tuší, tento nový člen našeho týmu je něco jako můj bratr. Vlastně spíš brother, neboli šicí stroj rodu mužského neživotného.

Myslela jsem, že mu ukážu, jak dělat kabelky, ale on toho umí o dost víc, než jsem čekala. Nejdřív mi málem prošil prsty a převálcoval látku, to když jsem podle slov pána, co mi stroj ukazoval, odmítla použít nožní pedál. Mám prý se naučit šít bez něj. Ale ta mašina pak neposlouchá a šije si jak splašená. Takže pán ne-pán, nožní pedál šel pod stůl a moje noha na ni. Takhle by spolupráce mohla dopadnout lépe. A taky že jo. Začalo nám to spolu klapat.

Ten můj bratr mužského neživotného rodu je velký gentleman... dělá mi drobné úsluhy, sám zapošívá, odstřihuje nit, když chci, zapíchne jehlu do látky, když chci, aby byla nahoře, šup, je tam. A na to, že je to chlap, je i docela kreativní. Předstate si, že dokonce i vyšívá.

Obrázky vám neukážu, celý den spolu tvoříme a na focení jsme docela zapomněly. Ale máme vlastní písničku: "Máme tu Letní deeeen, všude kam se podíváááš...", protože všude leží látky z tašek na Letní den, páč do těch jsem se vrhla hned na začátku. Mám rozešité tři větší, jednu menší a jednu ještě úplně novou. Včera knížka s pataženou plechovkou, plánuji peněženky... venku také krásný letní den.

To mi připomíná, že foťák jsem přecejen v ruce držela, když jsem byla venku se Zuzanku dělat jednu tajnou věc, a potřebovala jsem jednu fotečku. Tajné to je, páč jestli to stihnu, tak se mi to možná bude hodit na středeční Relikvií-výstavku. A jak už jsem tam byla a schylovalo se k dešti, spálila jsem hromadu rostlinných relikviíí, co nám zabíraly kruhové posezení u kamenné zídky.