Jelikož článek pro MAG narůstal do barokní korpulentnosti, bylo nutné jej zeštíhlit a i tak je – přiznávám, dlouhatánský (čtenáři přijmi omluvu). Právem jsem byl v komentáři napomenut, že pramálo jsem se věnoval barokním krásám Moravy a Slezska. Oprašuji tedy statě z navštívených míst, které padly za oběť odtučňovací kůře.

Barokní pamětník

Slavkov u Brna – zámek Austerlitz. Rodové sídlo moravské větve Kouniců vybudované na základech středověké komendy řádu německých rytířů z počátku 13.století. Renezanční zámek z konce 16.stol. dostává svoji barokní podobu přestavbou započatou v 80. letech století sedmnáctého. Italský architekt D. Martinelli se kromě návrhu zámku zaměřil i na urbanistickou úpravu velké části města včetně farního kostela Vzkříšení Páně. K zámku přiléhá velkolepá terasovitá zahrada, která po mnoha úpravách získala zčásti svoji původní barokní podobu včetně soch, kašen a vodních bazénů v 70. letech minulého století. Pokud máte to štěstí a na zámku strávíte několik nocí, pochopíte, proč si jej tak zamiloval i Napoleon – s vítěznou bitvou to jistě nemá žádnou spojitost.

Zámek Slavkov – Austerlitz – 1683 – 1769, D. Martinelli do r. 1705, I. Valmaggini 1720 – 31, V. Petruzzi 1731 – 52, dlouhodobý stavební vývoj dovedl stavbu pozdního baroka až k její klasicistní podobě. Úchvatná jsou dvě monumentální schodiště do jednotlivých křídel vedoucí z obdélného vestibulu propojující nádvoří se zahradním parterem. Nad ním později vzniklo oválné piano nobile vyzdobené pouze iluzivní freskovou výmalbou, tak jako zámecká kaple (J. Pichler).

Barokní hrdina

Olomouc – věhlasné město království českého s druhou nejstarší univerzitou a naplněná barokními památkami po zkáze z obléhání švédskými vojsky za třicetileté války. Ze všech jmenujme alespoň morový sloup Nejsvětější Trojice z první poloviny 18. stol. Byl vystavěn až jako druhý, neboť autorovi – kameníku V. Renderovi, se původní, projektovaný na Dolním náměstí nezdál dosti hohosným a tak už necelý rok po zahájení stavby navrhl sloup nový situovaný na Horní náměstí, k jehož stavbě dokázal přemluvit městskou radu (snad i tím, že se stal hlavním donátorem). Zemřel ještě před dokončením a veškerý svůj majetek odkázal na dostavbu. Sloup měl ještě čtyři další stavitele a vzniklo tak nejvyšší barokní sousoší nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Olomouc je od počátku hrdá na to, že všichni zúčastnění umělci byli jejími měšťany.

 Olomouc – Mariánský sloup 1716 – 24, V. Render, tordovaný dřík, 9 kamenných soch (J. V. Sturmer, T. Schütz )

sloup Nejsvětější Trojice 1716 – 54, V. Render, F. Thoneck, J. V. Rokický, A. Scholtz, J. I. Rokický. Vysvěcení sloupu byla přítomna i císařovna Marie Terezie. Výška 35 m, 18 kamenných soch světců, 12 postav světlonošů, 14 reliéfů, kaple, 2 pozlacená měděná sousoší a pozlacená dělová koule vsazená na památku obléhání pruskou armádou r. 1758, kdy byl sloup ničen dělostřeleckou palbou. Občané města vypravili procesí k pruskému generálu a ten dělostřelbu odklonil. Zvláštností je rovněž socha Jana Sankandera, kněze umučeného na počátku třicetileté války, který byl umístěn mezi světce, i přes to, že blahoslaven byl až v r. 1859 a svatořečen teprve roku 1995. Jeho mučednický kult byl však tak silný, že místo na sloupu prošlo i přes všechny církevní regule (sochaři: F. Sattler, O. Zahner, Š. Forstner)

Barokní vznešenost

Frýdek – bazilika Navštívení Panny Marie, pozdně barokní stavba poutního kostela, dominanta města tyčící se nad Ostravicí. Stojí na místě bývalé vápenky, kde podle pověsti dělníci nalezli při kopání sochu Panny Marie. Odnesli ji na místní faru, ale ráno byla nalezena opět na místě nálezu. Po půl století v r. 1706, byla nad sochou zbudována dřevěná kaple Panny Marie Sněžné. Socha se pak stala příčinou tahanic mezi frýdeckou a opavskou farností a majitelem panství F. Pražmou. Teprve výnos císaře Karla VI z r.1712 určil její definitivní umístění ve Frýdku. V následujících letech byly vedeny podrobné záznamy o zázracích pískovcové Madony a Frýdku se začalo pžezdívat "slezské Lurdy". Dřevěná kaple však narůstajícímu přílivu poutníků nestačila a tak v říjnu 1740 byl položen základní kámen budoucího kostela, který pojme až 5000 poutníků.

Frýdek – bazilika minor, B. Wittner, 1740 – 77 (93), rychlé budování kostela bylo přerušeno prusko – rakouskou válkou o dědictví a tak byl kostel vysvěcen bez věží a vnitřního zařízení již r. 1759. Věže dosáhly šedesáti metrové výše až 1777 a skvostem je rokokový baldachýnový oltář. Šest sloupů nese císařskou korunu, pod níž je nad svatostánkem umístěna ona původní zázračná socha P. Marie Frýdecké, která podle vědců vznikla na objednávku F. Eusebia z Oppersdorfu r. 1665 (kameník Steinhofer). Oltář i varhany (1763) nádherně kontrastují se sporou, pozdně barokní výzdobou samotné stavby, která mi silně připomíná stavby Dientzenhoferovské.

...těch skvostů barokních je na Moravě i ve Slezsku mnoho, některé poznamenané válečnými útrapami a pozdějšími přestavbami, mnohé chátrající v zapomnění let nedávných, ale zděděných po předcích, měly by býti součástí naší přítomnosti...

Martin Houska

úvodní foto - rohová freska ve štukové kartuši - síň předků, zámek Slavkov - Austerlitz (A. Lanzani)