Tak nějak zase listuji kalendářem a jako každý rok si s překvapením uvědomuji, jak málo času zbývá do Vánoc. Vždy mě to překvapí a tam někde vzadu v hlavě slyším svou mámu říkat: "tak zase další rok pryč...". Ale nejsem sama, komu zní dávné věty hlavou a vzpomíná na dobu, již nemůže vrátit. A s nostalgií a láskou myslí na ty tenkrát obyčejné chvíle, z nichž se časem staly diamanty vzpomínek.
Takže jsme se u nás v klubu rozhodly, že našim blízkým opět uděláme radost. Dárkem ze všech nejmilejším - drobností vytvořenou s láskou v srdci a s úsměvem na tváři vlastníma rukama, tak jako když jsme byly malé holčičky :-). A protože sdílená láska i radost jsou vždy mnohonásobně větší, tak padlo rozhodnutí, se o to vše podělit i s Vámi.
Tady vzpomíná a tvoří Doubravka:
Milá maminko, milý tatínku,
chybíte mi, ale to vám nemusím říkat, to víte. Ale obzvlášť v čase adventním a vánočním na vás oba velmi často myslím. Moc ráda vzpomínám a často vyprávím o našich báječných společných vánocích. Byli jsme poměrně početná tlupa hlučných dospěláků a dětí, smažily jsme s maminkou kolem 40 porcí kapra, tatínek se vzorně staral, aby nám při tom smažení nevyschly skleničky a přesto, že byl váš krásný byt velmi prostorný, všichni se nacpali do mrňavé kuchyně a jeden přes druhého něco hulákal.
Někdy jsem snila o tom, strávit klidné vánoce jenom ve čtyřech, ale když na to po mnoha letech došlo, byly to najednou vánoce smutné. Chybí mi ty hromady papírů, mašlí, rozšlapaného cukroví, ohořelé větvičky, protože elektrické svíčky k nám nesmí, studený kapr kolem půlnoci....... Když se konečně všechno utišilo, milovali jste posezení u hodně horké, a hooooodně sladké kávy, maminka si konečně v klidu mohla vychutnat svojí cigaretku.....A tak vám až na nebesa to kafíčko a cigárko posílám......
|
|
Nonno-vinutky posílá jako dárek a vzpomínku toto :
Tento šperk bych určitě darovala babičce. Kdykoliv vidím růžičku, vždy si vzpomenu, jaké pěstovala krásné růže ve své předzahrádce. Starala se o ně s láskou, jako o všechny členy své převeliké rodiny.
|
|
Zanky zavzpomínala u kafe na kafe:
vzpomínám na Tvé chvilky u kávy a cigarety, vždycky jsi říkala, že je to Tvá jediná neřest a že se jí nehodláš vzdát. Kávu jsi musela mít ve skle – jinak Ti nechutnala a já tomu coby děcko nerozuměla. Teď už tomu rozumím a proto jsem Ti vyrobila hrníček u něhož se ouško neurazí a podšálek, co v klidu přežije nějaké to ťuknutí. A při všech našich rodinných akcích bude stát na stole a čekat na Tebe :-).
Onehdy Zůza donesla nějakou divoce rostoucí zrnkovou kávu z Afriky, když jsem ji pomlela a uvařila, tak jsem se tou vůní vrátila o padesát let zpátky do naší kuchyně. Ty jsi si zalívala kafe na lince a já seděla na štokrleti a pozorovala Tě. Byla to přesně ta káva, co jsi kdysi pila a já si ji potom vařila jen občas, aby mi vydržela co nejdéle a já mohla být zase tou malou holkou .
|
Toto je vzpomínka a dárek od Dag:
Tento šperk vznikl jako poděkování mé prababičce a pradědečkovi, kteří mě vychovali od mého narození do čtyř let. Vychovávali mě s láskou a vytvořili mi zázemí a domov, i když to v jejich věku nebylo lehké. V tomto vánočním čase na ně vždy vzpomínám s láskou.
Rodinný strom
|
Takto vzpomíná a tvoří WASO
Je to už mnoho let, co babička odešla, ale v srdci ji nosím stále. Nerada pracovala na zahradě, to obstarával dědeček, ale milovala růže a ty ošetřovala s láskou.
Když byla nějaká slavnostní příležitost, brávala svoji šperkovou krabičku, s láskou vytahovala řetízek, náušnice, náramek,.. a každý šperk měl svoji historii. "Ten mám od tatínka k maturitě - ty mám od maminky ke svým 18. narozeninám - toto jsem dostala od dědečka k ... "
Mám ráda sklo ve všech jeho podobách, růže miluji stejně jako ona. Takže zde můžete shlédnou můj výrobek - šperkovnici, kterou bych ráda obdarovala svoji babičku, kdyby byla ještě mezi námi.
Ale já vím, že ona ví............
|
A Ana Hata zavzpomínala takto:
Můj táta nádherně psal – jeho písmo bylo přímo umělecké, zdobené a velice úhledné. Zřejmě to měl po svém tátovi, mém dědovi, který měl rovněž velmi krásný rukopis. Možná to jen bylo tím, že neměli tablety či pc a vše psali ručně. Bohužel geny se dál nepřenesly, protože já čmárám jako kocour, takže mám občas sama problém po sobě něco přečíst a tak hezky píši právě jenom na pc :-)
Táta už bohužel není s námi, den před Štědrým dnem to bude pět let, co podlehl nemoci. A tak jsem mu jako vzpomínku vyrobila tuto tužku. Myslím, že by mu udělala radost a třeba by mi s ní i něco hezkého napsal.
|
Byla jsem zvědavá, jestli jsou i jiní, co takhle vzpomínají a tvoří něco na památku blízkých a narazila jsem na netu na jednu krásnou fotografii a tento příběh (volně přeloženo z angličtiny).
Mé přítelkyni Cindy zemřel nedávno otec a jeden z jejích bratranců odstříhal všechny knoflíky z košil jejího táty a vyrobil z nich náramky pro Cindy a její mámu. Ozdobil je křišťály, perlami a kouzelné talismany byly na světě...
|
|
Vím, že i Vy máte své vzpomínky na chvíle, ve kterých Vám bylo s Vašimi blízkými dobře, tak můžete vzpomínat s námi...
