Byla to zvláštní holčička. Odmalička ji fascinoval svět číslic. Zatímco si její vrstevnice hrály s panenkami, její největší zálibou bylo počítání matematických příkladů. Narodila se sice s vykloubenou kyčlí a celý život kulhala, ale přesto milovala tanec. Její otec, zámožný soudní úředník, se ze všech sil snažil jí zajistit to nejlepší vzdělání. I ona dobře věděla, že se svým ne příliš atraktivním vzhledem a s tělesným postižením bude ženicha hledat jen velmi těžce. Proto se chtěla naučit starat se sama o sebe. Maturitní zkoušku složila v roce 1896 na lékařské škole v Bernu Rozhodnutí studovat medicínu ji vydrželo jen krátce. Na podzim roku 1896 se nechala zapsat na curyšskou Polytechniku, aby se mohla věnovat svým dvěma velkým láskám – matematice a fyzice. Stala se tak pátou ženou v dějinách školy, která byla ke studiu přijata a jedinou studentkou v ročníku. A vedla si velice dobře. Dokonce tak dobře, že se na ni jednou při cvičeních ve Fyzikálním institutu obrátil její spolužák, kterému stále nevycházel jeden příklad… Oním spolužákem byl Albert Einstein.

V roce 1901 zjistila, že je v jiném stavu. Stále neměla dokončenou školu a její milovaný Albert nemohl najít práci (částečně proto, že se mu žádné z nabízených zaměstnání nezamlouvalo) a rodiče odmítli dát souhlas ke svatbě. Podle některých zpráv se jí narodila holčička Lízinka. Bohužel po ní nezůstala ani jediná fotografie, ani jeden záznam v matrice…

V létě 1902 získal Albert Einstein stálé místo na patentovém úřadu v Bernu. Kromě slušného platu mu toto zaměstnání nabízelo jistotu a ještě mu zbývalo dost času na vlastní výzkumy. A konečně se mohli vzít. Mladí manželé se okamžitě pustili do práce. Výsledky publikovali v renomovaných časopisech, ale jako autor byl pod nimi podepsán vždy jen Einstein. Jí to však nevadilo. Společná práce s manželem ji velmi naplňovala a těšila. Podle některých názorů za něj řešila všechny matematické výpočty, včetně těch, které se týkaly teorie relativity. K dokonalému štěstí přispělo i narození syna Hanse Alberta (1904) a konečně i rok 1905, kdy bylo v renomovaném vědeckém časopise uveřejněno pět Einsteinových článků, které daly základ vzniku speciální teorie relativity.

Když chtěl manželům věnovat velký peněžní dar její otec, Einstein to odmítl slovy: „Nevzal jsem si vaši dceru kvůli penězům, ale protože ji miluji, protože ji potřebuji, protože tvoříme jednu bytost. Za všechno, co jsem dokázal a čeho jsem dosáhl, vděčím jí. Je mou generální múzou, mým andělem strážným, který mě chrání před hříchy v životě a ještě víc před hříchy ve vědě. Bez ní bych výzkumy ani nezačal, ani nedokončil.“

Po narození druhého syna Eduarda se její podíl na práci pro manžela zmenšil. Einstein byl v té době mimořádným profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Curychu a na výpomoc si bral talentované studenty. Přesto nebyl se svým postem úplně spokojený, a proto kývl na nabídku z pražské německé univerzity. Jí se do Prahy nechtělo a pobyt v Čechách vnímala jako těžkou noční můru. Bydleli v Lesnické ulici na Smíchově. Měli k dispozici velký byt v novém secesním domě, který byl prý ovšem úplně zamořen blechami. Z kohoutku tekla místo pitné vody podivná zahnědlá tekutina a celá rodina tedy žila v neustálém strachu z tyfu. Ani samotný Einstein nebyl příliš nadšený ze svého působiště v Ústavu teoretické fyziky ve Viničné ulici. Výhled měl do zahrady pražského blázince a o postavách bloumajících pod oknem prohlásil, že se mu sice v mnohém podobají, ale že „tamty blázny kvantová teorie vůbec nezajímá.“

Po roce se vrátili do Curychu. Manželství se však začínalo pomalu rozpadat. Einstein už nechtěl, aby mu pomáhala, začal si hledat spolupracovníky mezi svými kolegy. Nakonec odjel vyučovat na univerzitu do Německa, zatímco rodina zůstala ve Švýcarsku. Krátce na to vypukla 1. světová válka a rodina zůstala nadobro rozdělena. Tušila, že nebude moci zůstat závislá na penězích od Einsteina a začala se starat o obživu sama.

Dávala soukromé hodiny matematiky a klavíru, brala studenty na byt a čekala, zda se Einstein vrátí. Když se k ní dostala zpráva, že se její manžel nastěhoval ke své sestřenici Else a že jeho rodina je z tohoto kroku nadšená, přistoupila na rozvod.

Einstein se i poté s ní nadále vídal. Navštěvoval své dva syny a jí vozil rukopisy, aby je prohlédla a přidala k nim své poznámky. 

Dost ji trápilo, že jejich mladšího syna Eduarda zvaného Tete postihla těžká duševní porucha. Starší Hans vystudoval hydrodynamiku a i s rodinou se odstěhoval do USA, takže na Teteho zůstala sama. Do Ameriky se nikdy nepodívala.

Synovo léčení bylo velmi drahé a Einstein posílal peníze jen velmi sporadicky. Začala proto učit fyziku na lyceu, ale peníze ji ani tak nestačily. Proto neodmítla, když jí Einstein přenechal finanční obnos 180 tisíc švýcarských franků za Nobelovu cenu. Celý zbytek života strávila péčí o nemocného syna. Zemřela 4. srpna 1948 v milovaném Curychu. Bylo jí třiasedmdesát let. Zemřela v nemocnici na lůžku, u něhož byl vypnutý zvonek. Umřela jako zcela chudá, odkopnutá stařena. Do smrti milovala Alberta a nenechala na něho dopustit.

Znáte její jméno?