Tak jsem si dnes odskočila od plotny,nechala doma mimi se zbytkem rodiny a vyrazila do města na úřady.Jak jsem tak procházela podvečerním Brnem,úplně jsem zapomněla na úřady a polehounku se do mně začala vkádat ta pravá,nefalšovaná předvánoční nálada.Uvědomovala jsem si jasně,jak mám tohle město ráda a jaké mám vlastně štěstí,že tady bydlím.A hlavně-že tady bydlím s mými lidmi,na které se můžu vždycky spolehnout a oni na mě,a že jsme všichni zdraví-jakkoli to může znít banálně.Že máme kde přespat,co jíst a že se máme rádi.Že moje děti vždycky najdou pod stromečkem dárky a někoho,kdo jim pomůže,když bude potřeba.Ještě jsem se podívala na náměstí na stromek a rychle jela domů,protože se mi začalo stýskat.Málokdy bývám takhle sentimentální tak jsem to sem musela napsat a hlavně proto,abych když budu nadávat jak se mi nic nedaří a všechno mě štve nakoukla a znovu si uvědomila jaké mám vlastně štěstí.

p.s.Z téhle dnešní inspirace se nakonec vylíhla trojice náhrdelníku se jménem

Večerní Brno