Stačila návštěva u kamarádky Romany v Jičíně v létě 2014 a bylo to. Když jsem viděla ty úžasně barevné látkové květiny i všechno ostatní co ušila, bylo rozhodnuto - ZKUSÍM ŠÍT!

Od kamarádky Romany jsem se dozvěděla, kde shání hezké, ale levné látky. Jsem na nákupy manik a jediné, co mě může zbrzdit, je svěrací kazajka nebo nedostatek financí. Kazajka nikde a sem tam se peníze taky našly, takže jsem se rozhodla k nákupu. Ale když jsem konečně otevřela stránky internetového obchodu, byl to průšvih!!Desítky látek, úžasné vzory, úžasné barvy, látky často sladěné tak, aby bylo vidět, jak spolu pasují. Můj mozek se málem zavařil a moje představivost pracovala tak, že jsem z toho nemohla spát :-D.

A pak látky přišly a já zjistila, že nevypadají úplně tak, jako na fotkách, že mají  jinou strukturu a hustotu a apreturu, takže to, co bych z nich chtěla ušít, nedrží tvar nebo vypadá jinak než v návodu.

Když už jsem měla "matroš", chtěla jsem začít šít, ale nebylo to tak jednoduché, jak to zpočátku vypadalo. Ne že bych šít neuměla vůbec, to ne, ale nějaká vyšší dívčí to nebyla, přestože jsem se šít učila od maminky.

Neohebné prsty a starý šicí stroj mě zradily a tak jsem začínala pomalu a zklamáním - to, co jsem ušila, nevypadalo tak, jak jsem chtěla! A ani focení mi nešlo. Byla jsme z toho všeho nešťastná a vztekala jsem se... ještě že mě nikdo u toho netočil :-D.

K čemu jsem ale během celého tvořivého procesu bylo POZNÁNÍ:

Každý může být tvořivý nějakým způsobem a je jedno, že se to nelíbí každému, pro všechny je tu cesta ♥. Jen nám to lidé na té cestě zapomněli říct.