Zdravím milé čtenářky,

dneska vám povím o mém prvním prodeji. Doma mě pasovali na trhovkyni. Ale já nesnáším stánkaření. Jako malá jsem musela furt chodit u stánku a nutit lidem tričko za 40 kč a hlídat peněženku pomalu větší než já. Své psychické bloky, rozvedu někdy jindy. Prostě nastal zvrat! Nejenže jsem se rozhodla jít "stánkařit" na jarmark, já si ještě zaplatila místo a plná nadšení jsem začla připravovat zboží.

Prohrabala jsem zásoby, všechno na půl rozdělané. Tak jsem se hecla, že dokončím jarní tulipánovou kolekci, dodělám vizitky, nachystám ceník, nabalím věci a tak. Po týdnu v obležení haraburdím nic neubývalo. Všechno místo napůl, bylo tak napůl a kousek hotové. V pátek, den před jarmarkem, jsem se hecla, že to všechno dokončím. Dodělala jsem tulipsovou kolekci až na jeden náhrdelník, natiskla vizitky, nabalila všechno, připravila. Byla jsem hotová o půl 4 ráno. Vítězství.

Vstávat v 6 ráno moc vítězství nebylo. Dvě a půl hodiny spánku mě akorát podráždily. Odplazila jsem se nasnídat. Nabalila jsem si termosku s horkým čajem a tři buchty s meruňkovou marmeládou. Hodila jsem baťůžek na záda a jela na místo srazu. Měla jsem totiž domluvený odvoz. Ten mi poskytla jedna úžasně šikovná drátenice, rázná dáma. Celou cestu nadávala na všechno, v té chvíli se mi udělalo lépe, uvědomila jsem si, že nemám sílu se ani rozčilovat. Byla jsem celá otupělá a tupě jsem se usmívala.

Dorazili jsme na místo určení. Nikde ani noha. Paní organizátorka nás přijala. Ukázala mi mé místo. Byl to velkej stan s obrovským pultem. Místo akorát pro 3 prodejce. Sousedi tam už byli. Sousedi uzenáři a řezníci. Takže vedle mých tulipánkových náušnic se kousek povaloval uzenej bůček a šunka v obalu jako velikonoční vajíčko. Trošku mě trápila nesourodost zboží, ale vůně klobásek mi dělala dobře.

Po hodině mi přestala dělat dobře i vůně klobásek. Měla jsem hlad. Přibyl asi jeden stánek a 0 zákazníků. Zjistila jsem, že je mi aji zima. Za další hodinu se objevilo pár lidí a noví sousedi, kteří zapadli akorát mezi uzenáře a mě. Zdravá výživa krásně odstínila problém nesourodosti bůčku a tulipánů. Zdravá výživa měla na prodej lahodná lízátka, která nahradila moji chuť na klobásy.

O hodinu později, měla jsem jednoho zákazníka. Ani jsem vám nepověděla, že v areálu byly králíci, ovce, holubi, kuřátka. Ovce od začátku žalostně békala v ohradě metr x metr. Bylo mi ji líto, chodila jsem ji hladit po hlavě. Sousedům se zželelo mého zjevu, nabídli mi zřejmě biosušenku.

"To je kosa!" Klepu zimu, sice svítí sluníčko, ale jsem stejně v tom stanu. Chtěla jsem to zabalit, v tom si někdo něco koupil. Tak jsem se zase rozradostnila a říkala si že vydržím. 12:00, čas oběda. Dala jsem si jednu buchtu. Ostatní jsem si šetřila na horší časy. Zákazníci nikde, procházela jsem se na sluníčku a obhlížela svých 6 kolegů, "trhovců".

Chodí lidi, stále chválí. To je palivo pro moje ego. Ovšem chválí a nekupují. Stejně tak zdravá výživa nemá žádnej obrat. Vysvětlují to tak, že lidi prostě nemají peníze. Ale na kus bůčku, špekáčky a salám ve tvaru velikonočního vajíčka se korunka vždycky najde. Nesmím zoufat, dám si buchtu.

Konečně jsem si vydělala trošku víc jak na nájem. Sousedi se tváří kysele. Kupuju si u nich 3 lízátka pro navázáni přátelských vztahů. Společně mrzneme a hladovíme.

Čas poslední buchty. No prodej není žádná hitparáda, ale lepší než drátem do oka. Dopadá na mě únava. Soukám do sebe poslední buchtu a pohupuju se za pultem. Umívám se na lidi a zpívám si melodie. Ovce má úplně vyřvaný hlasivky. Místo bečení z ní vychází rachot. Drbu ovci, jdu ke stánku balit. Přichází lidi. Ještě pár minut, nějaký obchod. Balím, vizitky, korálky. Loučení.

Nemůžu odolat. Při odchodu kupuju slaninu, dvě klobásy a salám ve tvaru velikonočního vajíčka. Slečna ze zdravé výživy si všimla jak jsem dezorientovaná a šla mě doprovodit na autobus. V autobuse spím. Tlačí se na mě nějakej děda, bohužel korálky mě dělají trochu objemnější. Už jedu šalinou domů, svítí na mě slunko. Usínám na půl hodiny a děsím lidi potrháváním své hlavy. Pomalu se plazím domů a do postele.

(ještě večer jsem snědla ty klobásy a byly excelentní!)

Co by člověk pro svůj koníček neudělal =))