Celý Izrael je prošpikován mladými vojačkami nesoucími batoh a samopal. Jsou krásné, většinou tmavovlasé a křehké. Pohled mají jiný než děvčata jejich věku u nás. Chybí mu bezstarostnost. V zemi, která od svého vzniku nepřetržitě bojuje o přežití s okolními arabskými státy a čelí vnitřním hrozbám ze strany teroristů, se na svět a lidi kolem nahlíží jinak.

Izrael je jedinou zemí na světě s povinnou vojenskou službou pro ženy. Nutí ho k tomu hlad po vojácích i potřeba podrobit obyvatele vojenskému výcviku. Ženy slouží v armádě 22 měsíců. (Muži slouží tři roky, potom jsou jednou za rok, pokud to není častěji v době války, povoláváni na měsíční manévry až do věku pětačtyřiceti let.) Ženy nebývají zpravidla nasazovány na vysloveně rizikové akce. Nejčastěji je lze spatřit na kontrolních stanovištích, při hlídání objektů či dohledu na klid v ulicích.

Izraelky jsou prý hrdé na to, že mohou bránit svou vlast. Jak vnímají toto specifikum své země matky těchto děvčat jsem neměla možnost zjistit. Mně osobně se v nepokojném Hebronu při pohledu na devatenáctiletou dívenku s odjištěným samopalem sevřelo srdce. Mám totiž tři dcery...