Když se řekne panenka, asi každá z nás si představí nějakou tu svou konkrétní panenku a abych neodstrkovala muže, tak nejspíš i oni si představí některou z panenek, které ve svém dětství vídali u "svých žen" - sester, sestřenic, kamarádek. Já bych se ráda ve spolupráci s Ivou.cz a Rounien (kterým tímto moc děkuji za pomoc a přispění radou i fotografiemi) v takovém miniseriálu zmínila o panenkách textilních.

Nazývám je tu textilní, ale asi nejznámější jejich označení je panenky Waldorfské, nebo též ovčí. Jde o panenky na jejichž výrobu se používají přírodní materiály: vlna, bavlna, hedvábí, případně len a plní se také přírodními materiály: ovčí vlnou, pískem, fazolemi...



Něco malinko z historie

Tyto panenky mají velmi dlouhou historii. I dnes jsou v rámci archeologických výzkumů nacházeny figurky, které mohly být hračkou - panenkou a to různého data vzniku. Panenky se šily především na venkově z toho co se doma našlo. Na našem území se jim říkalo "mudiny" , "popky", uzlové panenky, ale měly i jiná pojmenování. Výroba panenek v našich končinách se také dosti podobala výrobě těch dnešních, označovaných jako waldorfské panenky, i když v každé době a místě se na panenky přenášely specifické znaky, byly oblékány do krojů a celkově "kopírovaly" své rodiště.

Název "Waldorfská" pochází z doby, kdy v Německu vznikla pro děti zaměstnanců továrny Waldorf- Astoria první waldorfská škola, to se psal rok 1919. Významný filozof té doby Rudolf Steiner byl pořádán tehdejším ředitelem Emilem Moltem, aby podle principů antroposofie (antroposofická antropologie) tuto školu vedl. Tak vznikla i waldorfská pedagogika, která je ceněna pro svůj individuální přístup k člověku - studentu i dnes. Rodiče a vůbec lidé z okolí této školy šili pro své děti hadrové panenky, které byly charakteristické způsobem ovázání hlavy a tím vytvoření obličeje a výrazu panenky. Vznikla široká škála střihů panenek různých velikostí, tvarů, barev a účesů, žádná panenka není stejná jako jiná, přesto právě způsobem tvarování hlavičky si nesou svůj charakteristický poznávací znak.

Waldorfské panenky jsou velmi jednoduché. Materiály jsou přebírány z prostředí, které dítě obklopuje, takže jsou mu příjemné a blízké. Jednoduchost hračky dává dostatečný prostor dětské fantazii - i z toho důvodu jsou obličeje spíše naznačovány nebo chybí zcela. Nezanedbatelný je i fakt, že panenka se obvykle šije pro konkrétního "majitele", který se může podílet na jejím vzniku a získává k ní vztah; na druhou stranu ten, kdo panenku vytvořil, do ní vnesl kus sebe samého a tím panence vtiskl neopakovatelný charakter. Ani podle stejného střihu se nepodaří vytvořit dvě zcela stejné panenky a dnes existuje po světě nepřeberné množství střihů a tvarů panenek.

Pro napsání tohoto blogu jsem použila své poznámky z přednášek pedagogiky praní Mrg. Anny Braunové. Fotografie mi poskytla Rounien a Iva.cz, také já jsem přispěla svojí trošičkou do mlýna :o)  Děkuji Krečmerka