Před rokem jsem začala tady na Fleru se svojí autorskou grafikou... Teď po roce už toho dělám mnohem víc.

Cítím tak nějak povinnost vysvětlit, proč jsem kromě grafik začala dělat i volné ilustrace a proč pod svojí značkou by myyna už i šiju a vyšívám...

Mám vystudovanou Střední uměleckou průmyslovku, kde nám kladli na srdce, že krásné věci můžou být i užitečné. Jinými slovy, mám zafixováno, že užitá tvorba je ta pravá.

Z počátku jsem tomu moc nevěnovala pozornost, pro začátek mi stačily grafiky dělané v počítači a tiskárnou převedené na plakáty. Pak se do mně ale začalo vkrádat to pokušení dělat něco hlavně rukou, tak jako před lety na škole a netrvalo dlouho, pořídila jsem si profesionální tablet pro kreslení v počítači. A tak vznikly kresby, které mi opět šikovná Ottova tiskárna v pražských Malešicích převedla na ještě šikovnější plakáty.

Jenže to bych nebyla já, duše neposedná se svíravou potřebou zaměstnat ruce takovým způsobem, až se ušpiní. To s počítačem nehrozí. Teda, nehrozí to v případě, že u toho nejíte třeba čokoládu. Protože jestli jo, tak se ušpiníte uplně krásně. Ale o tuhle špínu mi nešlo. Já hlavně toužila po té barevné. Od vodovek a akrylu.

Tak začalo období akvarelu, které neskončilo a pořád trvá a já akvarel trénuju. Zatím jenom spíš soukromě, i když malé věci na zakázku už také vznikly. Případně, akvarel kombinuju s kresbou v počítači. Nevýhoda je, že formát je docela omezený a musí mi stačit velikost A4. (Velká plátna nebyla nikdy můj šálek čaje.)

Jenže... pak jsem, nevím proč, začala mít pocit, že chci umět vyšívat. Nechápu. I když trochu to smysl vlastně dává, protože můj vztah k folkloru a tradičním řemeslům je velmi vřelý a kudy po světě chodím, tudy si všímám ruční práce. Vždycky mě hodně bavily solitéry, věci, které vznikají jen v jednom kuse, protože jsou prostě unikátní tím, že jsou dělané rukou. Jak je krásná tradiční česká, slovenská nebo polská výšivka, jak hyří barvami a vzory nebo ta střídmá japonská, která je dokonalá svojí technikou a propracovaným systémem..! Nikdy to nepřestanu obdivovat.

A tak jsem si našla kurz výšivky a začala vyšívat. To jsou asi tři měsíce a od té doby vyšívám denně. Vzala jem to jako další rozměr svojí tvorby, plastické vyjádření volných ilustrací. Baví mě na tom i ten fakt, že výšivka vzniká na něčem, co se používá v domácnosti - na prostírání, na tašku, na utěrku. Já si nemyslím, že výšivka by měla být vystavovaná jako umělecký artefakt, naopak, já si myslím, že má zdobit běžné věci.

A proto jsem pod svojí značkou začala šít a vyšívat. Opatřila jsem si pro výšivku materiál vskutku originální. Podařilo se mi sehnat ručně tkaná lněná a konopná plátna. Až mi dojdou, budu moc smutná a zřejmě propadnu panice, že už je nikde neseženu.

Možná působím trochu jako někdo, kdo přebíhá od jedné techniky k druhé, ale je to jen zdání. Ve skutečnosti je celá moje tvorba propojená jedinou myšlenkou - obrázky a ilustrace. Je jedno, jestli jsou vyšité na náramku nebo tašce, nebo jestli jsou přetisknuté na plakát. Případně, jestli jsou vytisknuté na látkovou metráž, kterou už také dělám. Ale opět zatím jen na zakázku.

Jsem ráda, že vám můžu předložit další možnosti a další kousky, které vznikají na malém prostoru mého pracovního koutu. Všechno jsem to já a věci dělané s láskou. Doufám, že se vám líbí a budou líbit! :)

Hezký den, Markéta