Jsem registrovaná... Fíha...

V brzkých ranních hodinách včerejšího dne učinila jsem zásadní krok do velkého neznáma a je to dobrý, stojím na všech čtyřech a rozhlížím se, jak to vypadá z druhé strany...
Udělala jsem totiž to, k čemu se již notný čas chystám. Z bázně a bez hany už od doby zrodu Fleru, jako tajný nahlížitel, obdivovatel, vzdychač a áchichjovač... a stejně mne nenakoply zákazy do klubů a různé jiné mnou toužené informace...

Zahalena roškou noci - v brzkých ranních hodinách, což u mne znamená ve dvě ráno, v hluboké noci, klikla jsem na nápis růžový a už je to hotový. Jeden jednoduchý veršík stačí...
Jo, jen já jsem tak švihlá, že místo abych, po vzoru svých dětí i muže, spala, zakládám si účty a píšu profil. Místo abych spala, rozechvívám svou dušičku v naději, že se zas dotknu kousíčku tvoření.

Chybí mi to. Už to potřebuji, jako moře sůl, jako hvězdy noc, jako všechny ty ostatní věci, co se bez sebe neobejdou... možná že obejdou, ale společně jim to prostě zatraceně sekne. A já mám ráda, když jsou věci tak jak mají být. Alespoň nějaká jistota, no ne?

Jo a co se týče toho proč tu jsme - artiklu prodejního. Ten už mám, nicméně plány jsou plány a pokud jinde člověk míní a Bůh mění... u mne mění děti a Bůh si může dát dovču.
Seznam výmluv, proč to dneska nešlo a jindy prý půjde:
Dopoledne sice slunečno, ale ani chvilka klidu.
Odpoledne už to pokulhávalo, ale bytem se rozléhala vrtačka, jelikož úpravy a pak taky nákup, protože hlad je hlad a hlazení bohužel nezabírá, mám to vyzkoušený.
Večer mi marnou snahu překazila druhorozená, vyspala se do sytosti odpoledne. Noc je mladá, řekla si asi a rozpustila kudrnaté vlasy a bylo veselo, spát se jí vážně nechtělo.

Teď už zase spí všichni a já půjdu taky.
Zítra je taky den - jedno robě snad umluvím do školky a to druhé na chvíli šoupnu babičce (široký úsměv).

Dobrou noc všem...