Zahalování, jakožto zvyk všech žen, se datuje do doby dávno před Kristem. Závoj býval spojován se skromností v mnoha ohledech. Koncil přikazoval ženám nosit závoj hlavně během Bohoslužeb. Pak se v polovině 20. století vlivem feminismu a překroucení během II. Vatikánského koncilu stal spíše znakem utiskování. Ženy už nemusely závoj nosit, ačkoli otázka zahalování na koncilu nikdy projednávána nebyla. Mít odhalenou hlavu a nejlépe rozpuštěné vlasy (což býval dříve zvyk hlavně nevěstek) začlo být hrdinstvím a dodnes se na zahalené vlasy pohlíží spíše s averzí.