Blížili jsme se k pavilonu žiraf. Mezi stromy jsem ve výběhu zahlédla siluetu propleteného žirafího páru. Vzalo mi to dech - byly úchvatné! Jak něžně se k sobě vinuly... A pak, že mezi zvířaty neexistuje láska!

Z těchto romantických úvah mě vyrušil mladší syn Šimon. Tahal mě za rukáv a kňoural: "Ja cu kakat." Ach jo! Než jsme operativně vyřešili jeho problém a dorazili k žirafímu výběhu, zamilovaný pár se již smísil se zbylým stádem. Všichni svorně si pochutnávali na lístcích čerstvě dodaných větví.

Ošetřovatel s mikrofonem v jedné ruce a kostí žirafího obratle v ruce druhé zasvěcoval hlouček informací lačných návštěvníků do života tohoto nejvyššího savce planety. Že žirafa Rothschildova je ve svých téměř šesti metrech nejvyšším ze všech zvířat a že má, stejně jako člověk sedm krčních obratlů, to ví každý školáček, ale že žirafy zavřou nozdry, když utíkají, aby se jim nedostal do nosu prach, to už mi známé nebylo. "Chytrý, co?" mrkla jsem na nejstarší dceru a posouvala naše rodinné stádo blíže ke zdroji informací. Ošetřovatel se právě přesunul od výčtu všech devíti existujících druhů k dlouhému jazyku (prý až 50 cm) a hustým slinám umožňujícím žirafám otrhávat listy i na trnitých větvích stromů a keřů. "Konzumace potravy a pití zabere žirafě denně přibližně dvanáct hodin. Žirafy odpočívají vestoje. Během 24 hodin spí pouhých 20 minut. Dožívají se průměrného věku 30 - 35 let. Samci mezi sebou bojují přetlačováním nebo proplétáním krků, někdy dokonce do sebe narážejí hlavami..."

Cože?! Takže žádná poezie námluv, ale tvrdá próza boje o moc.. Ještě štěstí, že jsem tuto naprosto chybně vyhodnocenou situaci nestihla importovat dětem.

Cestou k voliérám dravců jsem byla nucena přemítat o tom, zda-li i jiné situace nevyhodnocuji nesprávně... Co když sousedka Eva za širokým úsměvem skrývá zášť a zlobu? Maty možná potřebuje více mého času a lásky než disciplíny a Honza se Soňou mají nádherné manželství, třebaže na procházky chodí každý sám.