Je to pár dní, co jsem zcela neočekávaně, při hledání něčeho úplně jiného, našel mezi starými ultrafány s Rákosníčkem, Machem a Šebestovou několik tužkových kreseb pana Hekrdly. Josef Hekrdla animátor a režisér, jeden z tvůrčího teamu Bedřich - Jiránek - Hekrdla, který nám v sedmdesátých a osmdesátých letech vykouzlil mnoho krátkých kreslených filmečků černého humoru - Pivo přes ulici, Co jsme udělali slepicím, Automatic, či Hokej je hra. A právě z Hokeje najednou držím několik fází - jednoduchá kresba, geniální animace...Naplněn objevitelskou pýchou spěchám za kolegyní, se kterou shodou okolností připravujeme několik artefaktů pro výstavu Vladimíra Jiránka. Ač téměř hotovo, nedá nám to a nový objev začleňujeme mezi ostatní prezentované tituly. V tu chvíli jsme však netušili, čeho budeme svědky o pár dní později.
Vernisáž – slavnostní zahájení výstavy, zpravidla doplněna dalším uměleckým programem – tolik slovník. V praxi to znamená, že ještě půl hodiny před začátkem několik nervózních a na sebe vrčících šílenců v montérkách se snaží odstranit poslední chybičky ve výstavním prostoru.
V Tančícím domě se však nic podobného neudálo. Nejenže marně hledám námi dodané panely, na které prý nezbyly rámy, ale nevěřícně zírám na nenasvícené a nakřivo zavěšené Jiránkovy kresby. Ty jsou pochopitelně úžasné a neopakovatelné. Měly by být pomocí instalace vyzvednuty a představeny v tom nejlepším světle. Omyl! Vemte Jiránkovu kresbu, vytrhněte ji z původní pasparty, lepenky nechte klidně jak jsou, frkněte to nějak do rámu, nezdržujte se s čištěním, hlavně ať to visí. To jsou zřejmě nové trendy ve výstavnictví. Procházíme kolem rámů z IKEA s plastovou poškrábanou fólií, kresby, které se zatím unaveně nesesunuly jsou adjustovány nakřivo, mimo osu a v různých výškách. Dochované ultrafány (průhledné fólie s malovanými fázemi kresleného filmu) autoři neorganizovaně vmáčkli mezi dvě skla „umě“ obkroužené černou lepenkou. Kde kresby netonou ve tmě, jsou nasvíceny tak, že při bližším pohledu na ně divák vrhne vlastní stín. Vrcholem všeho je pohled na zadní stranu panelů u oken – ejhle, v prostoru něco kolem metru od vnější stěny, kterou zdobí klubka drátů jsou představeny další kresby. Absence jakýchkoli popisků je pochopitelně samozřejmostí...
Je nám smutno. I za pana Jiránka...
...pár výstavních perel...
...pro jistotu zůstávají i pořadová čísla rámů. kdyby je snad chtěl někdo ještě převěsit...
...ale pokud jde o originály, je to pastva pro oči...
...naštěstí máme přístupné ony zmiňované "black outy", které potěší snad opravdu každého...
Martin Houska
