LIBROPHAGUS VERRUCOSUS

(knihomol bradavičnatý)

(řád Libriphiloidae, čeleď Chimeareceae)

Vyskytuje se převážně v místech s vysokou kumulací knih a živí se informacemi. Jakýmikoliv, i když některým hutným a nestravitelným svazkům se vyhýbá (záleží i na chuti a choutkách konkrétního jedince).

Je velmi plachý a většinou se dokáže výborně maskovat , jeho výskyt nejlépe rozpoznáme podle knih, které nejsou na místech, kam – jak si vzpomínáme, jsme je položili naposled a naopak knih, které nacházíme na místech zcela nečekaných. Například kniha ležící v předsíni na podlaze nemusí znamenat jen nepořádné dítě, může to být knihomol při přesunu za novou dávkou informací.

Dosáhne-li nastřádaná zásoba informací v informačních váčcích knihomola (u samečků na hřbetě, u samiček podél hřbetu) nadkritického množství, začne knihomol projevovat touhu po společnosti a předávání informací, kterou by jsme mohli nejspíše označit rozmnožováním. Rozmnožovací cyklus knihomolů je stále ještě zahalen tajemstvím. Nejzajímavější na něm, jak se nám podařilo zjistit, je že knihomolové jsou v jistých fázích tohoto cyklu schopni tvorby dalších knih. Tato, mohli bychom snad říci hnízda pro další knihomolí generaci jsou velmi různorodá, jejich společným znakem bývá jejich minimální zajímavost pro běžného čtenáře, která zaručí nerušený vývoj mláďat. Vždy se jedná o pseudoknihy pochybné obálky i obsahu, na něž se nikdo nepamatuje, že by je kdy kdo přinesl do domu či knihovny. Mohou být maskovány jako odrbané šestákové detektivky (Umrlá v samoobsluze, Kapitán Ťutínek opět zasahuje), laciné růžové románky (Zasaženi láskou, Zdenička a její štěstí) nebo náboženské traktáty.

Bohužel, zde evoluční mechanismus začíná druh Librophagus poněkud zrazovat, protože zatímco donedávna bývaly podobné svazky odnášeny darem do nejrůznějších knihoven a tam se mohla nová generace nerušeně vyvíjet a růst, poslední dobou jsou podobné knihy bohužel vyhazovány či podobným způsobem likvidovány, takže celému rodu nyní hrozí poměrně akutní vyhubení, zvláště podrodu L.v. ssp. vulgaris.

Podrodu L.v.ssp. antiquae se zatím daří poměrně dobře, sídlíc ve starých archívech a muzejních knihovnách a jimi vytvořená maskovací hnízda patří k nejzajímavějším ukázkám tvořivosti celého rodu Librophagus (za všechny jmenujme třeba mapu Piriho Reise nebo Rukopis královedvorský).

Tento mladý exemplář poněkud podcenil svou schopnost pasírovat se mezi stránkami a přesycený informacemi skoro až k prasknutí uvízl. Takto nalezení vylisovaní jedinci, kteří nebylo s to vyprostit se ze svazku příliš těžkého jak vahou tak obsahem, byli v dřívějších dobách nalézáni mnohem častěji – vžilo se pro ně označení ex libris (stejný termín se později začal používat pro značku vlastníka knihy).