Žehlit na balkóně......a proč ne?!

Telefon zvoní, odložím své pracovní povinnosti. Na displeji se objeví fotografie mého syna, který se asi doma marně domáhá pomoci své maminky. Čekajíc zas nějaké tragedie v podobě pořezání nožem apod., mačkám zelený čudlík pro přijetí hovoru ( mám stále starý dobrý mobil s tlačítky).

Vzápětí se mi uleví, když slyším známý hlas se slovy: " Mami, kde mám tu modrou košili?!"

Mé mozkové buňky, přepnuté v tu chvíli na pracovní povinnosti, snaží se v milisekundové rychlosti vybavit si, kdy jsem naposledy viděla synovu riflovou košili- okamžik, kdy jsem ji vkládala do pračky, předem zase ze zapomenuté kapsy vysoukala použitý papírový kapesník ( přičemž jsem v duchu nadávala "...to jim můžu říkat furt, aby z těch kapes všechno vyndavali..."), pověsila na šňůru a suchou zas sundala do koše s ostatním prádlem na žehlení. Co jiného taky dělat, když je venku krásně..... rychle vyprat, rychle usušit, rychle sundat a nasadit další várku....toť povinnost každé ženy v malém panelákovém bytě, protože v deštivém studeném počasí prostě nemáte šanci...

Proberu se ze zasnění a odpovídám: " V koši s prádlem."

" Tam už jsem koukal a není tam."

" Tak se koukni pořádně, musí tam být",  trochu znervózním a znejistím, jestli jsem ji nedala jinam.

" Jó, už jí mám, byla až na dně....", křičí syn radostně do mobilního telefonu, ale nadšení ho vzápětí přejde:

"...ale není vyžehlená. Mami, vyžehlila bys mi jí, až se vrátíš z práce?", slyším prosebný hlas.

V tu chvíli si uvědomujju, že takhle to dál nejde a počasí nepočasí, musím se do té hory prádla co nejdříve pustit. Úmorná horka a touha doháčkovat aplikace na letní trička odsouvají žehlení na dobu neurčitou a takhle už to fakt nejde.

Neuposlechla jsem rady svých kamarádek, které žehlení vzdaly už před několika lety a prádlo ze šňůry skládají rovnou do skříně. Abych se však neošidila o krásný sluneční den a nestrávila tak slunečné sobotní dopoledne připoutaná k žehlicímu prknu a v horku sledující televizní seriály, zkusila jsem to vymyslet jinak. Nahrávala mi i skutečnost, že jsme byli pozváni na oběd k babičce a měla jsem tak dopoledne jen pro sebe...tedy nevím, jak Vy, ale žádné lakování nehtů, maska na vrásčitou vystresovanou tvář, bylinkový zábal na vlasy zlikvidované úmornými horky a vodou z rybníků.

 Rozhodla jsem se, že budu žehlit na balkóně, kde je dopoledne ještě teplý příjemný stín!

Vzpomněla jsem si totiž na svou tetu, která v letních měsících žehlila venku na zahradě u svého domku.

Požádala jsem manžela o natažení prodlužovačky přes dětský pokoj, přinesení a rozložení "prkénka" na panelákový balkón ve třetím patře a s výhodou pohledu na vysoké stromy, chodníky, dětské pískoviště a protější panelák vykukujíc až z větší dálky.....

...a zapnula žehličku.

Myslím, že je čas na pauzu....

A protože byl čas na lahodnou svačinku  a doplnění tekutin , připravila jsem si dopolední menu...

To, co vykukuje z košíčku na pletení a háčkování je jedna z mých holčičích čelenek, které jsou teď navíc jako dárek k 1.školnímu dni bez poštovného!

Ještě vyžehlit nová trika s aplikacemi.....

  A ...... hotovo. Uvelebila jsem se ve svém koutku s háčkovanými polštáři a rozjímala.

 

A jak jste na tom Vy? Žehlíte rády či nerady? U televize, u rádia? Už jste to zkusily na balkóně? Žehlíte rovnou po vyprání nebo se Vám prádlo hromadí? Nebo snad nežehlíte vůbec?

Těším se na Vaše příspěvky a přeju Vám krásné, stále ještě teplé slunečné léto.

Kateřina Švambergová, Švambi74.

P.S. Renovace stoliček na fotografii mě ještě čeká !