Přimda je moje rodné město, ačkoliv jsem se narodila v Plzni. Žila jsem tam jako dítě, pak ji ráda opustila a šla do velkého světa, abych se tam po letech ráda vracela. I když jen na návštěvu.

I dnes tam lišky dávají dobrou noc - možná častěji než dříve. V Kolowratových lesích se jim určitě výborně daří.

Dominantou vsi je zřícenina nejstaršího strážního hradu v Čechách, rok založení asi 1121. Hrad je to velmi malebný. Pokud se zvedne mlha, která v těchto končinách bývá 340 dní v roce, je vidět už z dálnice Plzeň - Rozvadov.

Jako děti jsme si tam často chodily hrát a dnes si s hrůzou představuji, co všechno se nám mohlo stát, při lezení po rozpadajících se zdech. Dnes je hrad zabezpečen, zpevněn a hlavně opatřen průvodcem. Pravda, není to prohlídka zrekonstruovaných sálů ani hradního nádvoří. Jsou to jen 4 zdi. Největší atrakcí je zbytek hladomorny a dosud funkční a naprosto komfortní kamenný záchod.

Vedou k němu tři schůdky a je na něm děsná zima. Fotku mám jen zimní a ta tu zimu ilustruje dokonale.

 V jednou rohu jsou vidět zbytky krbu. Tohle vytopit musel být nadlidský výkon.

 Okna zjevně nebylo potřeba umývat, což zdejší hospodyně určitě ocenila.

Hrad stojí na skále, která se dobře zdolává. I jinak je dobývání hradu velmi přívětivé. Cesta vede kolem hospody.

Pokud by jste se ztratili, rozcestník vám určitě pomůže.

Jaro, léto, podzim i zima.Hrad tam stále stojí. Tak rychle, navštivte ho. Památkáři jsou chudí, co když to spadne! Vstupné je na dnešní dobu celkem zanedbatelné. Prohlídky s průvodcem jsou o víkendech od 10-16 hod.  Je to člověk znalý historie hradu, okolí Přimdy, historie železné opony a drobných kuriozit, které vám nikdo jiný neřekne. Občas si něco přidá. Je to můj otec.

Tohle léto tam plánuji malou výstavu patchworku.Na kamenných zdech hradu se budou moje výtvory určitě vyjímat.Tedy pokud se zvedne mlha.