Měsíc a půl jsem byla mimo domov. Mimo republiku, mimo Evropu. Teď jsem zpět.

Upřímně, slibovala jsem si od dovolené mimo jiné i to, že si promyslím co dál, jak pokračovat v tvorbě, kterým novým technikám se věnovat, co zdokonalovat, kam chci kráčet.

Ani k jednomu rozhodnutí nebo ujasnění nedošlo a dokonce nedošlo pomalu ani k myšlence na tohle všechno. I když svojí práci miluju. Nevím proč, ale já skoro měsíc nebyla schopná ani číst. Jen jsem pozorovala ubíhající kilometry za autobusem nebo vlakem, kterými jsme cestovali po neznámé zemi, sledovala jsem lidi, testovala skvělou kuchyni, plánovala trasu. Víc nic.

Vrátila jsem se domů s uzávěrkou na krku, poněvadž do týdne jsem měla odevzdat několik kreseb, s čímž jsem před odjezdem vůbec nepočítala. Ale věci se tak dějí, však víte sami. Vrátila jsem se tedy domů, sedla k počítači a zjistila, že se mi všechno z hlavy někam ztratilo. Že to nejspíš už neumím. Panika. Totální.

Říkala jsem si, no dobře, tak počítač nic, co třeba ruka...? Ta taky zapomněla kreslit? Ruka fungovala, sice blbě, ale aspoň něco. Tak dobrý, ale to nestačí, ještě to musí fungovat s tím počítačem...

No, bylo to krušný. Proběhlo několik obrázků, nad kterými jsem seděla několik hodin a následně letěly do koše. Mezi tím mě napadlo, čím se asi teď budu živit? Co budu dělat, když mě múza opustila? Kam šla, ta můra proradná? Odstěhovala se, protože ji tu bylo zima? Vždyť jsme nastavili topení na 16 stupňů, to jí nestačilo?

Zkrátím to, jsem zase epická... Pomalu se vrací. Ta múza. Tu mi foukne do ouška nápad, tu pohladí ruku, aby byla lehčí. Vrací mi představivost, ale aby to nebylo jednoduché, dávkuje to po kouskách, ne najednou. Asi aby toho na mně nebylo moc. No, dobře, já jí odpouštím, hlavně, že je tady.

Uzávěrku jsem stihla a teď už budu zase pracovat pro svůj flerový obchod. Konečně.

A jak to máte vy, když se na delší dobu odloučíte od své oblíbené tvůrčí činnosti? Je to pak taky tak bolestivý proces i pro vás? :)