Za usínání se propadáme do světa snů a fantazie, do světa, kde se stírají hranice, kde se míchá logické s nelogickým, kde se skutečné potkává s neskutečným. Propadáme se do světa přání i obav, do světa možností.
Za usínání se můžeme probudit...

V pořadí můj druhý obraz, k němuž jsem si v průběhu jeho malování vytvořila pevné citové pouto. S každým dalším tahem štětce se upevňovalo, až přerostlo v čistou radost, která se mnou rozlila po jeho dokončení.

Ani tuto citovku bych nemohla přenechat jinému prostoru, který by krášlila, jiným rukám, které by se jí dotýkaly, jinému oku, které by na ní den co den spočívalo.