Slonů mám doma několik. Na poličce, na hrníčku, plyšového, v posteli, stříbrného na krček...ale tohoto mám dlouhá léta. Koupila jsen ho v Budapešti na tržnici když jsem byla ještě školačka. Byl na šňůře hematitových válečků a já se do něj zamilovala. Jednou se šňůra roztrhla a slom šel do šuplíku. Vzpomněla jsem si na něj po několika letech. Vytáhla ho a dala mu dáreček ( nové stříbrné ouško od zlatníka). A pak jsem ho nosila, nosila, nosila než se neroztrhl řetízek. A zase šel do šuplíku a taky se na mě zlobil, že ho už asi nemám ráda. Ale já ho ráda mám a tak jsem mu dala další dáreček. Teď je kolem Něj samý třpyt.... je to prostě můj NEJMILEJŠÍ SLON.