..život je jako padající hvězda..Neustálý let. Hoří a vyhasíná a zase hoří a vlastně neví kam doletět . Snášíme se Vesmírem jak hvězdný prach, provázející poutníky cestách.
Kdo z nás ví kolik cest a kterou jít...Nezbývá, než čas s láskou protvořit.
A láska je to jediné, to pravé co zbyde. Zářící ve všem dobrém konání. Je jedno jestli slovem, dotekem, či činem...každý má své laska.vé poznání. Všichni jsme tu z nějakého důvodu..Nejde říct ".já jsem zbytečný...já tu nebudu"..Trpělivě hledejme své pravé místo. Až ho najdem, bude v srdci klid, mír a čisto..
Anežka Česká
Duše stromů