Fler BLOG | andělika / Andělika se ptá, Lettuce odpovídá

Dobrý den, vítejte u šestého dílu zcela nové série rozhovorů, dnes s Lenkou Turkovou, alias Lettucí.

Také dnes můžete využít příležitosti a od 18 hod do půlnoci s dotazovanou živě chatovat.

Ahoj Lenko, trochu si tě vyzpovídám :

1. Co považuješ za svůj největší úspěch a naopak za největší neúspěch ve své tvorbě?

I když přemýšlím, přemýšlím, na tohle asi neodpovím, protože v těchto dimenzích o své tvorbě nejsem schopna přemýšlet.... je to hlavně čistá radost ze tvoření jako takového, takže ambice sem příliš nepromítám. I když v jiných oblastech docela ambiciózní jsem.

2. Čím je tvá tvorba jedinečná a čím se lišíš od konkurence?

Moc ráda kombinuju materiály, baví mě zkoušet různé nové postupy, experimentuju... Postupem času vznikly věci, které jsou myslím pro mě specifické, např. doplétané keramické obaly na květináče, které se liší od běžné technologie doplétaných výrobků.

3. Co tě v tvé tvorbě inspiruje?

Inspiruje mě vlastně vše, co mě obklopuje - nejvíce asi příroda tady, na horách. Při procházkách často přijde impulz, nápad. Moc se mi líbí severský styl, velkou inspirací pro mě byla např. cesta po Norských horách. A někdy se třeba taky inspiruju při prohlížení mého oblíbeného francouzského časopisu o bydlení: vidím obrázek čehokoliv a v mysli se vytvoří nápad, který s tím původním obrázkem moc společného nemá. A někdy jsou inspirací všelijaké události, které člověk prožívá...

4. S čím při tvoření nejvíce bojuješ ?

Tady mě napadá jediné, a to je nedostatek času. Tím, že mám svoji práci v ordinaci , 4 děti a hodně dalších koníčků, tak na tvoření mi zbývá přeci jen omezený čas.

5. Na kterou fázi tvorby a prodeje se těšíš nevíc a nejmíň?

Tak úplně nejoblíbenější fáze asi pro každého keramika je ten moment, kdy otevírá pec a čeká ho překvapení, jak se výpal povedl. Na to se těším moc. Těším se na to celý den, jako malá. Překvapivě mám taky moc ráda fázi focení. Když mi bylo okolo dvaceti let, focení byl můj koníček, fotky jsem si sama vyvolávala a moc mě to bavilo. Nyní, díky Fler jsem se k focení zase po letech vrátila. S focením samozřejmě bojuju, asi jako každý, ale baví mě. Vezmu naše dvě howavartky a frčím s velkým košem plným keramiky do lesa. Hedám zajímavá místa a díky focení keramiky si daleko více všímám detailů, krásných barev mechů a lišejníků, kůry stromů, barev v jednotlivých ročních obdobích. Hlavně na podzim vznikají vtipné situace, kdy okolojdoucí houbaři nakukují do koše, kolikpak si nesu hříbků.. a v košíku - keramika.

I takhle pak můžou dopadnout některé fotky z podzimních procházek:

Kterou fázi nemám ráda? Možná fázi sušení výrobků, které někdy z nedostatku času suším na našich kachlových kamnech, manžel brblá, že je keramika po celém domě. Výrobky, nad kterými jsem trávila hodně času mi třeba prasknou, protože jsem na sušení příliš spěchala. Taky nerada přenáším výrobky k výpalu z dílny do sklepa, kde mám keramickou pec a pak taky její nakládání. To mě vždy pořádně bolí záda. Ale v létě, když se najde čas a pálím v peci na dřevo, tak to je moc fajn. Jé a zapomněla jsem na balení - to je u keramiky docela náročná a zapeklitá fáze J

6. Čeho by se měli vyvarovat ti, kdo s tvou technikou začínají ?

V případě keramiky asi nezanedbávat a nepodcenit určité technologické postupy tak, aby byly výrobky, zvláště užitá keramika bezpečné pro používání. Keramika je dnes hodně dostupná až masová záležitost a určité základy řemesla by se podcenit neměly.

7. Co na tvojí tvorbu říká partner, rodina, přátelé, sousedi?

Dvě malé děti - holčičky, dvojčátka Anežka a Klárka jsou nadšeny. Dvě již odrostlé, Terezka a Tobiáš mě vzaly na milost. Manžel to bere jako nutné zlo. Podílí se ale hodně na péči o děti, což mi vlastně umožňuje věnovat se i svým koníčkům. Přátelé mě určitě podporují.

8. Kolik místa pohlcuje tvá tvorba?

Bohužel zabírám nejen prostor své dílničky, kterou jsem si dopřála, ale často suším právě v obytném prostoru, skladuju v pokoji nejstarší dcery, kde je i sklad obalového materiálu. No a hádejte, k čemu slouží venkovní altánek, který jsme před pár let vybudovali?. Není lepší letní dílny. Mít hlínu v rukách a koukat na lesy kolem..

9. Jaká je tvoje oblíbená pracovní pomůcka a co naopak nemáš ráda?

Tak hlavním pracovním nástrojem jsou především ruce. Mám ráda, a sbírám nejrůznější věcičky, které můžu do keramiky otiskávat. Jsem tím už tak deformovaná, že na to myslím venku v přírodě i v nejrůznějších obchodech, kde leckdy koupím něco, co by nikdo neuhodl, že budu mít na keramiku.

10. Máš nějaký oblíbený rituál při tvoření? Např. oblíbenou hudbu, nebo nápoj, jídlo?

Asi ne, když se zaberu do práce, nic nepotřebuju J

11. Jaký materiál bys nikdy nepoužila a s čím naopak ráda děláš?

Obecně řečeno miluju všechny přírodní materiály a naopak nemusím ty umělé, plasty apod.

12. Kolik času věnuješ své tvorbě a kolik času bys jí chtěla věnovat? A kolik času prosedíš na fleru?

Vlastní tvorbě věnuju tak odhadem 2 celé dny v týdnu (když to nasčítám). To mi vyhovuje a ideálně se to doplňuje s mojí profesí, jejíž výsledky výstupy jsou takové ,,nehmatatelné,,.

Na Fleru ale trávím daleko více času než bych si přála. Bohužel, stala se z toho závislost. Na druhé straně, poznala jsem tady spousty spřízněných lidiček a je to pro mě relax.

13. Chtěla by ses tvořením živit? Otázka pro ty, které se tím neživí, nebo naopak, pokud tě tvorba živí, naplňuje tě to?

Živit jen tvořením bych se nechtěla. Měla bych obavy, že když by se z tvorby stala existenční nutnost, vytratila by se radost a hravost.

Má profese klinického psychologa mě již nyní uživí tak, že jsem spokojená, takže jsem ráda, že je to tak, jak to je. Nemám ráda stereotyp, což se projevuje i v mé práci, která je pestrá: mám soukromou praxi, kterou kombinuji s tím, že dělám supervize různým organizacím v sociálních službách a léta se spolupodílím na chodu neziskové organizace Zahrada 2000, která poskytuje již přes 10 let služby lidem s duševním onemocněním. To možná cítím jako nejsmysluplnější práci vůbec...Už nějakou dobu cítím jako svůj úkol pomáhat při humanizaci psychiatrie jako takové, pomáhat žít těmto lidem co nejnormálnější život ... Výrobky rehabilitačních dílen Zahrady 2000 najdete již i na Fleru.

14. Ukaž nám foto prvního výrobku a posledního, abychom viděli ten posun.

Doufám, že posun ve focení je znatelný. Moc bych si přála se dále zlepšovat a vyvíjet.

Některé z prvních fotek na Fler:

A některé z těch novějších:

15. Kolik je ti biologicky let a na kolik let se cítíš?

Právě dnes, kdy odpovídám na otázky, je mi 44 let. Fyzicky se cítím na svůj věk, psychicky často mladší, ale jsou i chvíle kdy je to naopak. Těhotenství s dvojčaty ve čtyřiceti mi dalo docela zabrat :-) Na druhou stranu, díky jejich narození jsem zažila co je to "zázrak"

16. Než jsi objevila tvorbu, kterou se zde prezentuješ, co tě bavilo?

Keramiku dělám už přes 20 let, takže to je stálice. Ale zároveň mě baví i jiné techniky a řemesla. Šití, malování na hedvábí, pletení z proutí a vlastně cokoliv rukodělného.

17. Když netvoříš na fler, vyrábíš něco jiného a případně co?

Vlastně neustále něco vyrábím... Často je to něco, co souvisí s bydlením, nebo zahradou. Takže neustále něco tvořím, renovuju nábytek, baví mě vymýšlet projekty interiérů. Bavím se výrobou obkladů a všelijakých doplňků v našem domečku...

18. A co tvé další koníčky?

Velkým koníčkem je cestování, při kterém ale potřebuju být svobodná. Takže nejlépe žádné cestovky. Kdysi nejraději stopem a pod širákem. Teď hlavně lyže, běžky, hory. Když je to možné, tak projíždky na koni v terénu a taky naše dvě hovawartky a péče o naši chovnou stanici " Ze starého Rejvízu"...

19. Čteš pravidelně nějaké časopisy, nebo noviny ?

Léta čtu pravidelně Reflex, jinak ujíždím na časopisech o bydlení.

20. Bez čeho nebo bez koho nemůžeš žít? A co ke svému životu vůbec nepotřebuješ v současnosti?

Těžko odpovědět, když to člověk nezažil. Byla bych moc ráda, kdybych už nemusela žít bez víry. Samozřejmě, těžko si představit žít bez dětí? Těžko by se mi žilo bez možnosti tvoření ? to mě často drží nad vodou. A taky, být jen ženou v domácnosti bych nesla těžce.

A bez čeho se obejdu? Toho je si hodně: tak plácnu, třeba v posední době asi bez alkoholu .-)

21. A co zdraví? Např. bolavá záda, oči, ruce, máš s tím nějaké problémy a jak je řešíš?

Připadá mi, že čtyřicítka byl jakýsi přelom, a nyní je víc než dříve potřeba se o své zdraví začít starat. Jen nevím, kde na to vzít čas a soustředění...Sama mám zkušenost, že když ke svému zdraví přistoupím celostněji, výsledky se dostaví. Často sáhnu k homeopatikům, k přírodní medicíně. Myslím, že hodně důležité pro zdraví je to, co jíme a pak pravidelná očista. V případě řady našich zdravotních problémů je "zakopaný pes" v naší psychice, případně v duchovní oblasti života. Hodně blízká je mi např. etikoterapie, která podobně jako psychosomatika řeší vliv naší psychiky a emocí na naše zdraví a navíc ještě pomáhá lidem pochopit vliv duchovních příčin a našich činů na naše zdraví.

22. Kde bys chtěla žít, kdybys nežila tam, kde nyní žiješ? A s kým ?

Jsem spokojená s tím, kde žiju. Vždy jsem snila o tom, bydlet na místě, které by se mi líbilo a to se mi splnilo. Rejvíz je úžasné a zároveň magické místo, ležící na náhorní plošině, uprostřed hlubokých Jesenických hor. Je to vlastně horská osada, kde žije cca 75 stálých obyvatel , což je překvapivě hodně. Naprosto úžasně se tady běžkuje a jezdí na kole. Já se ale nejraději potuluji místními lesy. Největší místní "atrakcí" je asi Velké mechové jezírko (druhé nejnavštěvovanější místo v Jeseníkách hned po Pradědu). Jedná se o Národní přírodní rezervaci a největší moravské rašeliniště.

Ale jak to bývá, vše má svůj rub a líc: život tady není tak úplně jen idylka. Zima je nekonečně dlouhá a drsná.

Život bych chtěla prožít zde, se svými dětmi, manželem, přáteli.

No, takový domeček někde u moře na část roku by taky nebyl marný .-)