Ve spojení vylučovacím – tedy volbě ze dvou protichůdných možností je před „nebo“ vždycky čárka. Pokud se jedná o výčet možností, z nichž lze zvolit více či všechny, je to bez čárky.

Ne, nebojte, nebudu nudit dalšími nářky o úrovni jazyka mateřského nejen na Fleru. Tu čárku si ale možná zapamatujete jako nekompromisní oddělení dvou navzájem se vylučujících možností. Nejspíš je tam proto, aby si obě krajnosti nevjely do vlasů. Jakože se k tomu ve společnosti v posledních letech zdárně schyluje. Hamlet se svým neurotickým zvažováním „být, či nebýt“ by v současnosti lebku možná odhodil ještě dál než Cyrano svůj širák a šel se oběsit. S pocitem, že v tomhle babylonském magořinci, kde jedna zpráva bez spolehlivého zdroje vyvrací druhou, bude lépe nebýt.

Očkovaný, nebo neočkovaný? Respirátor, nebo žádnej hadr? Věda, nebo hoaxy? Vegetarián, nebo masožrout? Ekolog, nebo znečišťovatel? Babiš, nebo koaliční „slepenec“? Čistit si zuby před snídaní, nebo po ní? Sádlo, nebo olej? Bramborový salát s celerem, nebo bez? Poté, co se kdokoli na sociálních sítích k některé z těchto zavrženíhodných krajností přihlásí, následuje frenetický potlesk přívrženců dané „pravdy“ a zpěněné koryto hejtů, které by si dříve lidé říkali možná za zavřenými dveřmi. Kreténi, hovada, bezmozci, chcípněte, pověsit, dementi…

Nedávno jsem měla to štěstí posedět u kávy s konstelářem Janem Bílým (www.konstelace.info) a jak už to tak v Česku posledních měsíců bývá, testovali jsme své postoje k otázkám současnosti. Kdybychom byli dárcem a příjemcem orgánů, naše „znaková shoda“ by byla téměř na transplantaci (na bramborový salát nebo zálibu v koprovce jsem se tedy neptala). Nicméně jsem skálopevně přesvědčená, že bychom si do bezmozků nenadávali a nelili si kávu na hlavu, ani kdybychom se neshodli v něčem zásadním.

Jan přišel se zajímavou myšlenkou, že k dělení společnosti přispívá právě počítačový svět se svými jedničkami a nulami. Všechny informace do něj vložené rozkládá na tyto dvě číslice, a tím pádem nějak zvyšuje nekompromisní vibraci jakéhokoli názoru. Je pravda, že už Ježíš údajně pravil:„ Vaše řeč budiž ‚Ano ano, ne ne‘, vše ostatní je od zlého.“ Ale pokud to vůbec kdy řekl, tak tím nejspíš myslel, že se nemáme vytáčet, ale vždycky kápnout božskou, bez obezliček typu „možná, uvidím nebo třeba“... Tipla bych, že nevyzýval k tomu, abychom si navzájem nadávali za to, že jeden vidíme věc tak a jiný úplně jinak. Někdy totiž stačí jen změnit úhel pohledu a člověk přijde na to, že 50 odstínů šedi není jen módní erotický román, ale úplně normální realita, v níž navíc figurují miliardy dalších barevných odstínů. A taky asi neměl na mysli, abychom si názor dělali jen podle zavádějících titulků.

Vzpomínám na svou sociální bublinu z doby předpočítačové. Bez ohledu na to, zda jsme volili socany, ODS, ODA, KAN či zelené, jsme vesele popíjeli víno a vedli řeči. Občas jsme si vjeli do vlasů kvůli nějaké kravině, ale bublina byla pevná jako dobře nahuštěný míč. Vlastně největší hádky byly ze žárlivosti, když se do bubliny chtěl nacpat někdo nový nebo se někomu zdálo, že mu fušujeme do partnera či partnerky.

Dnešní počítačové sociální bubliny začínají jako obrovské mýdlové útvary dělící se podle příslušnosti ke škole, zaměstnání či spolku, ale neustále se hlídají, poměřují a zbavují členů. Prudíš furt s vyděračskými veganskými příspěvky? Nesledovat! Neumíš nic než ukazovat svoje blbý mazanice? Dej nám s tím svátek. WTF, vona furt zve na nějaký demonstrace podobnejch bezmozků, jako je ona sama, to je na vymazání z přátel. Jděte už do háje s covidofobií, nebo naopak s hoaxy, že je to všechno spiknutí...

Bubliny se s hlasitými výbuchy zuřivosti rozpadají, až nakonec zjistíme, že jsme úplně sami. Ze stovek „přátel“ jen ti opravdu skalní respektují, že někdo je, či není očkovaný, sdílí šílené ekologické nápady, či naopak zanechává uhlíkovou stopu jako několik jaderných bomb. Většinou jsou to ti, kteří nemají potřebu hned vyletět s plácačkou vlastní „pravdy“, ale s veškerou úctou k druhému se ptají „Proč, Jak jsi na to přišel, Kde jsi to četl?“ Prostě hledají ty desetiny, setiny, tisíciny mezi nekompromisní jedničkou a nulou. Protože kořeny našich názorů jdou často hluboko do dětství, někdy ještě hlouběji.

A když ani jeden z nich není ochoten přeskočit ze svého názoru k přesvědčení toho druhého, dá se říct „Nevadí, neshodneme se, ale i tak tě mám rád/a. Holt se o tom nebudeme bavit, my to nevyřešíme.“ Pokud lze o rozdílných postojích žertovat, o to lépe.

Čím víc lidí vyleze z virtuálních bublin navzájem se hecujících tím jedině správným pohledem na svět a otevře uši jiným názorům, tím menší je pravděpodobnost, že rozpoutáme válku o nějakou blbost. Našlápnuto a natlakováno strachem totiž máme dost nebezpečně.