Nečekala jsem, že mé povzdechnutí nad stavem češtiny bude mít takový ohlas. Tak jsem nelenila a založila stejnojmenný klub lidí, kteří češtinu berou vážně a od nichž se mohu i po létech praxe přiučit. Zejména zdůvodnění některých mluvnických jevů – sice je zpravidla používám dobře, ale jakožto víceméně samouk, který netušil, že se někdy bude psaním živit, většinou neumím vysvětlit proč.

Často se setkávám s námitkou, že upozorňování na gramatické chyby druhých je kastovnictví a povyšování se nad prostým lidem, taková malá odnož „pražské kavárny“. Jenže mnoho tzv. prostých lidí (myšleno podle absolvovaných škol) píše tak, že by Ústav pro jazyk český vrněl blahem, až by z něj opadávala omítka, zatímco osoby ověnčené tituly mnohdy z „prestižních“ zahraničních univerzit se někdy projevují stylem, že by jim jeden neuvěřil ani maturitu.

Je pravda, že jednou jsem za svou gramatickou šťouravost zaplatila šílenou ostudou, v níž jsem byla zcela nevinně. V dávno zaniklém časopise Ty & Já jsem vedla rubriku báSnění, kam mi kromě úžasných děl chodily i objemné grafomanské složky často s perlami typu „slzi vytriskli“. Dala jsem si záležet, abych v úvodníku rubriky nebyla „hnusná“ ani nadřazená, a napsala jsem cosi o tom, že psaní poezie je vlastně milování s rodným jazykem, takže by bylo hezké ho dobře znát a milovat se s ním s úctou i vynalézavostí a neubližovat mu.

Bác ho, na stejné stránce s touto lamentací vyšel titulek Soutěš. Vletěla jsem do podkladů, do korektur – všude správně! Zřejmě zaúřadoval grafik v tiskárně (tehdy se ještě sázelo podle kreslených „špíglů“).

Takže asi tak, jsem zvědavá, odkud rána přiletí tentokrát.

Každopádně jsme v klubu Zachraňte češtinu pro zájemce vytvořili přehled nejčastějších chyb nejen na Fleru. Takový malý pokus o další „národní obrození“ nebo malé češtinářské „opáčko“. Chceme v něm pravidelně pokračovat formou krátkých „polopatických“ blogů o gramatice, kde jednotlivé jevy rozvineme názorně.

1) Něco málo z popisů zboží (tučné písmeno je špatně): obal na kníš/žku, sukně z poli/yesteru, či dokonce z polistyrénu, náramek se sodaly/item, čelenka se ztuškou (stužkou), kožená přes/zka, s/zlevněná z/sleva apod.

2) Chybné zapisování všech druhů číslovek, kdy se pod vlivem angličtiny začaly za číslovky psát nejrůznější přípony, např. 2-hé výročí naší firmy, pro děti od 3-í let (2. výročí, od 3 let). Nebo chybné spojení typu „čtyřleté výročí“ místo „čtvrté výročí“.

3) Nadužívání velkých písmen a psaní velkých písmen tam, kde být nemají, opět pod vlivem angličtiny. Je to jedna z nejčastějších chyb na Fleru. Zejména u slov cizího původu mají uživatelé pocit, že se jedná o vlastní název a obecné podstatné jméno píšou s velkým písmenem, např. Polymerová hmota, Amarant, Měsíční kámen, Křišťál, Jeseter…

4) Dohromady se píšou slova, která se mají psát zvlášť, a nejedná se jen o příslovečné spřežky. A naopak, třeba: Ruční práce semi vždy cky líbily.

5) Čárkou se chybně odděluje část podmětová od části přísudkové nebo příslovečná určení od přísudku, např. Věřím, že naše firma, si k vám najde cestu. Každé pondělí, odesílám objednávky. Zkrátka – někdo čárky zcela ignoruje, jiný je rozhazuje plnými hrstmi, padni, kam padni.

6) Navzdory tomu, že se celou základní školu omílá jev zvaný „shoda“, řada lidí nechápe, co to znamená. To se v praxi projevuje zejména u tvarů středního rodu, kdy si můžeme koupit „krásné/á malované/á vajíčka“. O shodě přísudku s podmětem ani nemluvě (hoši skákali, zatímco dívky nebo děti skákaly, kůzlata skákala, ovšem všichni dohromady zase jen měkce skákali).

7) Celá řada chyb ve frázích a spojeních, zejména pod vlivem angličtiny:

– Honza má šest let. Mějte hezký den! (správně: Honzovi je šest let. Mějte se hezky. Přeju vám krásný den.)

– Všechno je super a supr. Přestali jsme užívat hodnotící přídavná jména a příslovce, a že jich v češtině máme na výběr! Dobrý, výborný, skvělý, vynikající, skvostný, neuvěřitelný, fantastický, bezvadný, báječný ...

– Něco je odvislé od něčeho. Bohužel tuto chybu zavedl po Revoluci Václav Havel, dokonce mnohá média se dala zviklat a chybnou vazbu začala používat. Správně: být závislý na čem.

8) Častou chybou je např. 1. osoba sloves typu „mažu“, kdy se dovídáme, že „já ti namaži, já ti ukáži...“ což je považováno buď za chybné, či za archaické.

9) „Týden zpátky, měsíc nazpátek“ místo krásného českého „před týdnem, před měsícem, před rokem, loni“ (tam má svůj vliv i ruština).

10) Celonárodní hit posledních let je pak hrůzné sdělení „je to o tom“ místo správného „jde o to, že“.

11) Nepíše se (a)bysme a (a)by jste, ale (a)bychom a (a)byste.

12) Rozdíl mezi 10 % a 10% je, že první znamená deset procent a to druhé bez mezery značí desetiprocentní. Své udělá taky tečka za číslovkou 10 (deset) a 10. (desátý).

A tak by se dalo pokračovat do nekonečna, protože je tu třeba ještě ě a je aneb oběd a objet, nebo zapomněl versus to jsem se poměl (měl jsem se dobře) a další špeky... Zkrátka, ten náš jazyk není nejjednodušší.

Nejvíc přispěla Dobrá trefa, která ostatně založením diskuze o stavu češtiny vypálila startovní výstřel naší snahy za češtinu (i Fler) krásnější. A její je také úvodní foto. A za dodatečné opravy a návrhy děkuji své velké celoživotní učitelce a letité kolegyni – nakupující Martině Kotrbové.

Prostě, ať už střílíte, hážete kamenem nebo jen váháte mezi i a y, s a z a dalšími záludnostmi mateřštiny, potřebujete dobrou trefu :-), díky! Další dík patří i ostatním členkám klubu, zejména aktivní UZuzky, Toscana, Blue Jane a LENKA BLAZA.