Bedýnka tato archivační založena byla, by třístou jedenáctou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Básnický kus předsvatootmarský.

P.S. 16. 11. 2019
Dovolujeme si hlásati, že ku svátku básníkovu podařilo se nám vydati jeho libé Vánoční verše ku četbě i poslechu.

Vlídný dům
ze sbírky Lyra a femina

Myšlenky tvořivé
vedou mne
do vlídného domu.

Zde planou
básnivé hvězdičky.

Příbytek celičký
voní jim úsměvy,
zní mluva básnická,
hlaholí zpěv.

Slunce svit,
luny dech
snoubí se
na ňadrech,
kde hojnost přírody
ukládá své plody
v úrodný klín.

Já jako vděčný stín
kradu se za nimi.

Ta první bělostná
svítí mi do noci.

Šatem svým průhledným
posetým korálky
září mi do dálky
paprskem
zrozených múz.

Cítí můj puls.
Rytmus mé
zviklané duše.

A člověk
suše vyprahlý
znovu chce žít.

Ta druhá maličká
je moje jitřenka.
Vítá mé jitro zas.

Po nocích bezesných
její hlas
dohrává na lyru.
V průvodu klavíru
rozpřádá věneček
blažených strof.

Kdybych moh',
v tom domě
křikl bych
jako hoch
z plných plic:

"Pryč smutku!
S tebou nic.
Ať zvoní vtip.
Hoden je hvězdiček,
kdo chce žít líp
a chce se smát."

Zde lidé dobří jsou.
To nutno dbát.

"A moje hvězdičky
umějí
na lyru hrát!"

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.