… a jak jsem slibovala v minulém blogu, tak činím…

Poslední třetina života může být za předpokladu dobrého zdraví, milující rodiny a slušného finančního zázemí docela zábavná. Ale je potřeba chystat se na ni s předstihem.

Chcete recept na dobré stáří? Ten můj zní: dvě vrchovaté lžíce pokory, 150 g dobrého zdraví, 150 g vyrovnané a optimistické mysli, 150 g láskyplných rodinných vztahů, 150 g finančních rezerv (máte-li dost prvních ingrediencí, může jich být méně, a naopak). Vsypte do mísy příjemného – ideálně vlastního – bydlení, okořeňte dobrými přáteli, koníčky a schopností stále se učit něco nového a radovat se. A jak mi správně připomněla dobrá trefa, nesmí chybět ani smysl pro humor, trocha nadhledu a schopnosti nebrat se až tak vážně. Ovšem na překážku je přebujelé ego, to téměř spolehlivě „spaří kvásek“.

Přísady (pozor, bez ega!) spolu s vodou intenzivně zapracujte do vyzrálého kvásku. Ten vznikne z příkladů vlastních předků, kteří prožili zdravé a pokojné stáří a odešli rychle a důstojně.

Pokud vás ovšem pohled na beznadějnou hru v prodloužení vašich blízkých děsil od malička, připravte si vlastní kvásek. Je však nutné ho pravidelně a pokud možno od mládí krmit příklady lidí, kterým se důchodové období vyvedlo, je s nimi radost pobýt, o všechno se zajímají, jsou optimističtí, inspirativní a tvořiví. A také věčně neskuhrají, že stáří není pro sraby nebo že bezbolestné probuzení znamená být už po smrti. Bohužel pouhá ochutnávka pozdního věku řady blízkých připomíná připálené vánoční cukroví – mnohdy tak nepoživatelné, že se nedá roztlouct ani do kakaových kuliček a přebít půl litrem tuzemáku.

Kde vzít a nekrást?

Recept máte a ve chvíli, kdy uznáte, že nastal čas zadělat na poslední třetinu života, dejte se do práce. Dobře prohnětený a prokynutý pecen upečte, nechte pořádně vychladnout a jezte, dokud vám vydrží a bude chutnat.

Jednoduché, ne? Jenže stáří většiny lidí připomíná kuchtění ala Babica. Prostě matlámo patlámo ve stylu – nemáte-li lososa, dejte tam párek, nemáte-li ani ten, nedávejte tam nic.

Kvalita především

Stáří by mělo mimo jiné být časem odpouštění a bilancování, co ze zděděného chcete v životě nést dál a co pokud možno rituálně pohřbíte s rodiči (v případě extrémní rodové dlouhověkovosti se toho jakýmkoli legálním způsobem zbavíte ve věku kolem 55tky). Pokud předkové do svého pecnu přidávali fenykl a vám se z něj od malička dělalo na zvracení, je vaším svatým právem ho do svého těsta nedávat. Na bochník poslední třetiny života totiž není univerzální recept stejně jako na vánoční bramborový salát. Takže pokud budete mít chuť, klidně do něj zapečte cibuli, ořechy nebo škvarky. Poslední tvrdou patku můžete dle chuti a zvyku namáčet ve víně, v biokefíru nebo ve vodě z posvátné studánky – hlavně aby vám chutnala!

Nevím jak vy, ale kvalitě krajíců dávám přednost před kvantitou. Odmítám farmaceutické berličky, s nimiž bych se polomrtvá doplazila k milníku blázny nazývanému „požehnaný věk“. Za požehnaný považuji čas nad rámec průměrné doby dožití, který člověka bez ohledu na číslo ještě pořád těší. Nikoli nekonečný slalom mezi lékařskými odbornostmi a pobyty v nemocnicích kořeněný lopatou chemického koktejlu pilulí ráno, v poledne a večer, o letech bezmocného ležení ani nemluvím.

A ještě jedna důležitá věc na závěr – zrání kvásku, jímž se pecen stáří zadělává, se podle mě neobejde bez kvasinky nazvané „smíření se s konečností“. Cokoli někdy začne, jednou prostě skončí. Každý pecen chleba se časem dojí, a místo kvílení nad tím, jak ho ubývá, je lepší si užít každé sousto a dávat si bacha, aby nechytil plíseň.

Tak dobrou chuť!

PS. Abych jen tak nebrala jméno božího daru nadarmo, zkusila jsem ho upéct a zjistila, že i s vysoce kvalitními ingrediencemi je to pěkná fuška s nevalným výsledkem. Takže to chce trénovat, koukat, jak to dělají ti úspěšní, a občas si přečíst nějaký ten recept!

PS2. A když tu tak občas poprskávám nad češtinářskými novotvary, jako je „čapulka“ (už jsem tu objevila i „rybulku“), rozhodla jsem se upéct „chle-bulky“ (tady mají zdrobnělinkové hrátky s češtinou aspoň logiku). Byly hodně tvrdé  – pekly se moc dlouho, takže příště naprudko a se zapářkou, ale i tak se po nich jen zaprášilo.