Fantasy je stále častější součástí našich životů, ať už si to uvědomujeme, či nikoli.

'Teta Wiki' nám o fantasy říká:
„Fantasy je umělecký žánr, používaný v literatuře a filmu, ale i ve výtvarném umění, užívající magii či jiné nadpřirozené prvky – bájné bytosti, božstva (obzvláště z antických dob), často s vzezřením a chováním netypickým pro lidi...“   (Wikipedie)

 

Jde o stále oblíbenější směr populární literatury a umění, založený především na fantaskních a smyšlených jevech, např. prvky magie či nadpřirozené a bájné bytosti, bohové, démoni. Autoři fantasy vymýšlejí složité snové světy, jakousi alternativu reálného světa, v němž možná nejsou s něčím spokojeni, a proto si stvoří svět nový, svůj.

Původ fantasy však můžeme vidět už v dávných mýtech, pohádkách, prastarých, středověkých i novodobých legendách či rytířských eposech.

 

Všechny národy, všechny kontinenty a kultury mají své mytické postavy, bohy, hrdiny i děsivé příšery, jimž se mnozí rekové postavili s holýma rukama a bojovným srdcem.

Na přítomnosti nadpřirozených bytostí stojí mnohdy i celá historie národů; legendy o létajících dracích, kteří stáli u zrodu kulturních tradic některých národů dálného východu, jsou známé po celém světě, a přestože u nás tuto tradici zcela nectíme, draci se objevují i v naší evropské kultuře.

Ptačí, hadí či rybí bytosti, bohové se zvířecími hlavami, bytosti nebeské, podsvětní, četná strašidla, duchové a bílé paní ukazují se často v rozdílných rolích – jednou zlí až agresivní, jindy jako hodní ochránci.

 

U nás se, v poněkud komornějším ladění, asi nejčastěji setkáváme s vílami, bludičkami, vodníky, hejkaly, elfy a dalšími tajemnými lesními bytostmi, kteří (často lokálně) působí na lidi velmi rozdílně.

Báje, pověsti a pohádky zmiňují také čerty – typicky český, lehce přihlouplý model čerta často svádí k posměchu, podceňování a zlehčování, ale jak víme, čert nikdy nespí a vždy pracuje pro peklo.
Také mnohá strašidla, bezhlavé jezdce a příšery nám popisují místní pověsti, z vyprávění a lidových tradic známe také čarodějnice.

 

Samotné slovo „čarodějnice“ prý vzniklo tak, že zmíněná (často vzdělaná a moudrá) žena "čaro-dějka" uměla "dít (konat) a číst čáry“ – tedy psané čáry, písmo, což v dávných dobách rozhodně neuměl každý. Psaní a čtení nebývalo samozřejmou dovedností, ale toliko výsadou vzdělanců, bohatých šlechticů a kněží. Prostá lidská závist pak často dokázala nařknout z čarodějnictví kdekoho, mnohdy si takto sousedé nekalým způsobem vyřizovali své účty. Po vykonstruovaných procesech tak nedobrovolně skončilo svůj život v plamenech mnoho poctivých a vzdělaných lidí; nejnovější odhady pro středověkou Evropu zmiňují dokonce až 200 000 osob, převážně žen.

Dnešní zvyk „pálení čarodějnic“ (30. dubna) je tedy poměrně rozporuplným konáním, nicméně je i připomínkou starého keltského svátku Beltine (nebo i Beltain, Beltene apod.), který si církev přizpůsobila a integrovala do svých rituálů. Plameny ohňů totiž bývaly očistným médiem pro lidi i zvířata, aby si všichni zachovali zdraví a zbavili se po zimě všeho zlého. Pálení čarodějnic, Filipojakubská noc, Valpuržina noc, Beltine – to všechno jsou různé názvy pro jeden jediný svátek v předvečer prvního května.

Některé novodobé komunity se vracejí k původním předkřesťanským zvykům a zachovávají tak dávné tradice, samozřejmě bez honu na čarodějnice.

 

Někdy však potkáme symboly křesťanů i Keltů přímo na jednom místě, či dokonce jednom „božím domě“…

 

(průčelí kostela na Srní nabízí současně kříž i keltskou triquetru – symbol trojjedinosti; krásná ukázka tolerance...)

 

 

Svět fantasy asi nejvíce milují děti, které se často uchylují do náruče vysněných krajin. Dnes takové realistické vytváření virtuálních světů umějí výtvarníci díky geniální počítačové technice, dříve však bylo třeba všechno nejdřív pěkně ručně vymalovat. Fantazijní příběhy pomáhala vytvářet i naše animovaná kinematografie, stačí si vzpomenout na některé z bezkonkurenčních filmů Karla Zemana.

Je poměrně častým jevem, že mnohé děti ty nehmotné bytosti a imaginární kamarády opravdu vidí – prostě proto, že vnímají mnohem víc než my dospělí, a také proto, že ještě nevědí, že by je (podle kritérií dospělých) vlastně vidět neměly.

A tak si děti někdy své fiktivní hrdiny prostě samy nakreslí ...

 

 
"klasický" drak jako z pohádky                    Dívkočka, hrdinka osobního holčičího komiksu

 

 

Asi všichni známe soudobé příběhy o Harrym Potterovi, žasli jsme nad dokonale ztvárněným snovým světem Avatara, pamatujeme si i Atreje a chlupatého létajícího psa Falca z Nekonečného příběhu.

 

( Orin – symbol propletení lidských osudů, cyklického charakteru života v nekonečnosti )

 

 

Česká literatura a kinematografie mají rovněž své nesmrtelné legendární hrdiny – stačí si vzpomenout na bájné Blanické rytíře, vtipnou Bílou paní Komonickou, nestárnoucí Saxanu, poetickou Malou mořskou vílu, strašidelnou Pannu a netvora, tajuplného Čarodějova učně a nesčetné zástupy krásných českých pohádkových knih i filmů.

 

Fantasy se však bezprostředně dotýká i dospělých – každý z nás si asi dovede vysnít svůj ideální svět, každý někdy viděl bájná stvoření a postavy v mracích na nebi,

 

 

 

na skalách a kamenech,

 

 
  ( „bohyně“ hor pod Matterhornem )

 

  ( zelený druid se skřítky )

 

 

anebo se nám podařilo neplánovaně zachytit „duchy“ .

 

    
... kostel na Dobré Vodě (šedá entita uprostřed zaplnila prázdná sedadla druhé řady; ani profesionální fotograf nedokázal říci, co je zde zachyceno),   
a  „zbloudilé duše“ ve vchodu na hřbitov u téhož kostela...

 

 

Zcela překvapivým a hlubokým zážitkem může být třeba setkání s utajenou sochou v parku,

 

 

s ryze českým zahradním vodníkem,

 

 

 

nebo nečekaným a evidentně zabydleným domečkem pro skřítky,

 

 

přičemž skřítkové a trpaslíci na nás mohou vykouknout opravdu takřka odkudkoliv :-)

 

(sklad řeziva)

 

Náš obdiv si zajistí možná i houby, rostoucí v „čarodějných kruzích“,

 

 

případně houbička jako z jiné planety...

 

(tato kráska je z Nového Zélandu, foto není jinak upraveno)

 

Očarování kouzlem přírody můžeme zažít na procházce tajemnou jeskyní či zšeřelým lesem,

 

  

 

někdy ale stačí i jen zvláštní kout zahrady, jako stvořený pro vílí tanečky...

 

 

 

 

 

Kouzelné snové bytosti se vloudily i do naší tentokrátní tvorby, pro niž jsme si zvolily paletu plnou fantazie a tajemství,

 

(foto: archiv, Pinterest)

 

 

a tak se nám na snímcích zjevil rozchechtaný delfín, udivená ušatá bytůstka, a dokonce i štika, vykukující ze stromu. Vidíte je také?  :-D

 

 

Možná jsou naše výrobky tajemné i humorné, protože všem jsme věnovaly svoje nápady a poctivou práci. Pojďte je s námi projít...

 

 Hela Mahel pro vás připravila nápaditou crossbody kabelu z kvalitní kočárkoviny s nepřehlédnutelným obrázkem kouzelné úplňkové noci.

 

 

Eva Mandle vytvořila originální blahopřání zvoucí do imaginárního světa čar a kouzel.

 

 

Eva etomatelier2 dozdobila nový koupený batoh velkou lněnou kapsou s ruční kresbou draka.

 

 

Tereza Muzikanti sobě vytvořila unikátní textilní brož s motivem dvaatřicetinové notičky, aby se vílám lépe tančilo.

 

 

Helena HelaF ušila nastavitelný obal na knihu ve stylu tajemného labyrintu.

 

 

Danka D.Felix vás naladí krásnou hedvábnou šálkou s motivy tajemných vážek.

 

 

Mirka RE-NATUS vyčarovala úžasnou skleněnou lucernu, bez které se neobejde žádná lesní víla,

 

a pro milovníky tajemství vyrobila Mirka kazetu ze skutečné staré knihy na uchování vašich pokladů.

 

 

Tereza teruber ušila nastavitelný obal na knihu s nádherným motivem snového světa.

 

A nakonec přidala ještě skvělou nákupní tašku vymazleného, léty odzkoušeného střihu a ve fantasy stylu.

 

 

Nás to určitě bavilo, malinko jsme kouzlily, trochu se hezky bály a hodně jsme se nasmály při objevování tajných obrazů ve fotkách.

I tentokrát všechny doprovodné fotografie v blogu pocházejí výhradně z archivů a objektivů členek klubu.

 

Děkujeme za vaši návštěvu, snad se vám s námi líbilo i tentokrát. 

Budeme velmi rády, když se k nám přijdete zase podívat (a třeba i dát pašáka:-). Už nyní se těšíme na příští procházku po místech v našich srdcích.  Tentokrát bez obrázku pro nalákání – bude to totiž trochu překvapení, ale už teď jste srdečně zváni…

 

A jsi-li kreativní tvůrce, máš rád/a výzvy, dokážeš přijmout týmovou spolupráci, snažíš se zdokonalit ve fotografování a chceš se aktivně podílet, bez váhání zaťukej na naše vrátka.

 

Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS – Miroslava Šmídová  a  dobrá trefa – Hana Konopiská