Když to vezmu z vědeckého hlediska, polévky se dají dělit podle strávníků takto:

Muž  verze "tradicionalista" - tvor, který má všeobecně polévky rád, ale rovněž má po nich rád i hlavní jídlo. Je schopen sníst hustou polévku, v níž stojí lžíce, přikousnout k ní nedefinovatelné množství pečiva a následně sdělí, že teď je jeho žaludek připraven k požití hlavního chodu. Polévku považuje jen jako "rozehřátí a přípravu žaludku". S oblibou používá rčení, že polévka je grunt. Ale to ostatní má rád taky.

Muž  verze "modernista" - tvor, který už je schopen považovat jakoukoliv polévku za plnohodnotné jídlo, pokud k ní ještě něco přikousne. Často ji ani moc neřeší. Uvažuje v soustavě - "1 "(polévka je ) - "0" (polévka není). Pokud platí "1", polévku  sní a neřeší dál nic. Pokud platí "0", je mu to fuk. Sní něco jiného. Vysoce kompatibilní s většinou žen. 

Muž verze "KNŽ "(KašluNaŽeny) - nejistý tvor, který se po práci nasytí tím, co  si koupí v sámošce a zbytek volného času u PC popíjí energetické drinky a vykonává hrdinské kousky, kde určitě nechybí v bitce rozstřílená miska polévky. 

Muž verze "gastronomický mág" - sebejistý tvor, který nepustí něco tak nemotorného, jako je žena, k tak složitému alchymistickému procesu, jako je tvoření polévky. Tento jedinec urputně shání vlaštovčí hnízda do čínské polévky, rajčata odrůdy San Marzano na gazpacho (ženská by tam ještě vrzla odrůdu Start, taková katastrofa!) a čerstvé francouzské korýše a ropušnici do bouillabaisse. 

Žena verze "tradicionalista"  - vyvaří vše co ji příjde pod ruku. Velkou část kuchyňské linky zabírá 10 litrový (někdy i větší) kastrol "matka", v kterém 8 a více hodin nechává táhnout vývar ze všeho, co se kde ořezalo, z kostí, zeleniny ovadlé i lákavé. Výsledek přecedí přes plátýnko a výsledný skvost slouží jako základ ostatních polévek, omáček a jako léčebný životabudič. Tato paní je kompatibilní většinou s muži typu tradičního i moderního.

Žena verze "modernista", podřád  "vařící" - libuje si zejména ve vývarech, které jsou životodárné a netloustnoucí. Má je dokonale vymakané a následně do nich vkládá suroviny typu "rybí omáčka", "pak-choi", "soba nudle", a dochucuje je zeleným koriandrem - pozor, tento přístup je silně nekompatibilní s mužem tradičního typu, který zelený koriandr chuťově považuje za "esenci ze starého hadříku na nádobí". Oproti tomu muži moderního typu to bude tradičně fuk a v  rodině zůstane harmonie. Ženy moderního typu se rovněž snaží netrávit v kuchyni celý den a plýtvat zbytečně časem jak na hlavní chod tak na polévku. Buď to, nebo ono. 

Žena verze "KNM" (KašluNaMuže) zvalchovaná a vysátá korporátním zaměstnavatelem - skočí na polévku do kantýny a večer vytáhne z lednice olivy, nalije si skleničku medicinální útěchy a sleduje seriály o různých verzích mužů a žen, jejich kompatibilitě i nekompatibilitě.

Dítě obecné - ve školní jídelně polévku okázale vynechává. Doma akceptuje jen vývar s nudličkami, případně s játrovými knedlíčky a pokud tam plave otravná zelenina, štítivě ji vyjme. Z hustých polévek vyloví lžící jen opečené houstičky, které s chutí spořádá a pak to, co je tekuté, "už nemůže". Výjimkou bývá rajská polévka u menších dětí, někdy si libují i v hráškové - pokud je pěkně krémová a neplavou v ní hrášky. Do polévek postupně dorůstají. A někdy taky ne.

A když už tu šířím moudra o polévkách, tak už ukážu i důvod proč. Podařilo se mi sehnat báječné rustikálně vypadající mističky na polévky - bohužel jen hnědé, takže některé miniaturní polévky v nich vypadají lépe, v jiných jejich vzhled poněkud zanikne. Staré polévky z loňska už většinou došly, nadělala jsem tedy opět velkou zásobičku nových, kterou Vám nyní přestavuji:

Stará dobrá česká kulajda.... zvláštní je, kolik lidí ji nemá rádo. Z mojí rodiny jsem jediná, kdo si na ni pochutná. Vždy si s celým hrncem musím poradit sama, protože kombinace brambory-houby-vejce-smetana-kopr je pro zbytek mé rodiny příliš avantgardní, hraničící s brutalismem. Ale já to miluju :). 

Hráškovka. Jako rebel do té miniaturní dělám hrášky i celé. Z naší rodinné dělám jen krém s houstičkami. Nevím proč děti, které normálně lusky sklízí ještě daleko předtím než jsou zralé, hrášek ve finální podobě nemusí. Zkoušela jsem na ně trik mé babičky, napíchnout hrášky na okrajové hroty na vidličce a dělat, že je to krokodýl se zelenýma očima. Jako malou mě to bavilo a krokodýlí oči jsem vždy bez řečí slupla. Mé děti reagovaly vlažně a netečně a nechaly krokodýlí oči smutně koukat z vidličky. 

Sen všech mužů. Gulášovka. Jídlo pravých chlapáků, které je třeba "dozuřit" pálivou paprikou. Maso v ní je fajn, ale uzenina navíc ještě bonus. Prostě tekutý testosteron. 

Čočková.... ach ta čočka. Pondělní nebo páteční evergreen školních jídelen, který způsobuje, že děti si začnou na čočce pochutnávat až v dospělém věku. Také jsem k ní musela dorůst. 

Rajská - muži často proklínaná, dětmi většinou milovaná. S těstovinou a lístkem bazalky. Čím sladší, tím lepší. 

Bramboračka - polévka kompromisu. Dospělí ji jedí s houbami, děti houby znechuceně loví. Je to zvláštní - sbírat houby je baví, ale cestu si k nim nachází také až v dospělosti. 

A nakonec - dlouhodobě oblíbený a všemi milovaný - vývar s nudličkami. A masem a just i zeleninou. Když to chutná i panenkám, co by to nechutnalo i dětem, že....

A jak to vypadá s panenkou urostlou v rozměru 1:6? Pro představu takto:

Já myslím, že když tohle sní, bude už po obědě. 

Tak, to máme polévky. A nádavkem ještě vkládám další zboží - pár dortů a ještě nějaké ty italské pizzy, ale těm už jsem  věnovala jeden extra blog před dávnými časy. 

Tak to je k polévkám všechno. Přeji pěkné nadcházející jaro a hýčkejte si kastrol "matku" s vývarem, je to opravdový všelék, zvlášť když někoho potrápí chřipka. Držím palce, aby se ale chřipka všem vyhnula.