Rádi bychom vám umožnili nahlédnout pod pokličku Materialistů a poznat blíže jejich každodenní práci. Co takové prodávání materiálu vlastně obnáší? Na to jsme se zeptali prodejců kreativního materiálu zde na Fleru.
Konkrétně nás zajímala tato témata:
1) Jak vypadá vaše běžná práce s prodejem materiálu? Kolik času vám zabere balení průměrné objednávky?
2) Dá se prodejem materiálu uživit? Převýšil váš výdělek počáteční investice?
3) Jak se na vaši činnost dívá rodina? Hlavně na skladování materiálu?:)
4) Můžete přidat nějakou veselou historku z natáčení.
Atelier Johanna je označení pro matku a dceru, náš obchod je organizovaný tak, že matka dělá objednávky, když materiál přijde, dělá prvotní přípravy materiálu – třídí materiál a pytlíkuje ho, řeže prefelty, barví vlákna, jedná s dodavateli, reklamuje, komunikuje s OSSZ, FÚ a VZP, dělá popisky, fotí, vkládá fotografie, a dodává dceři. Dcera pak doma dělá agendu se zákazníky, někdy přefocuje zboží, když se jí nelíbí fotografie, komunikuje se zákazníky, balí a odesílá balíčky, vystavuje faktury, hlídá množství vystaveného zboží a aby nekolidovalo s obsahem e-shopu mimo Fler.
Prodejem materiálu by se dalo uživit, pokud by byl velký obrat, což v našich podmínkách nastat nemůže, dá se říci, že si takhle postupně vyděláme na povinné poplatky a na šicí stroj, další kolovrat apod.
Aby bylo materiálu dostatečně na výběr, je třeba investovat poměrně vysokou částku, takže jsme začínaly od nuly, ale příjmy z přízí a další tvorby šly na nákup materiálu a rozšiřování sortimentu. Náš sortiment je výlučně ze zahraničí, takže náklady narůstají za poštovné a také za převody peněz.
A jak se na naši činnost dívá rodina? Dcera je jasná, manžel je ten, co jezdí pro zásilky do SRN, takže vláčí třeba dvě 20 kg bedny do auta a pochopitelně doma do druhého patra. To SRN je proto, že poštovné ze zahraničí je levnější na adresu zprostředkovatele do SRN než do ČR. No a protože to do SRN máme 5 km…..
Skladování je na dvou místech – napřed u matky v Lomničce a pak u dcery v Plzni, takže se to dá obtížně nafotit. Jen pro připomínku, náš sortiment je lehounký, ale objemný, takže fakt zabírá hodně místa, dodavatelé vlákna pošlou ve vakuovaných nebo svázaných formách, a jak to otevřete, nebo přestřihnete provázek, vše nakyne….
A veselá historka….například když jsme dodávali zákazníkovi 20 kg konopí, fakt to na té poště vypadalo, že nás přijedou sebrat že máme marihuanu. Jindy zase zásilka od dodavatele, pochopitelně taková, na kterou se moc chvátalo, těsně před cílem na hranici byla omylem odeslaná zpátky a bloudila cizinou asi dva dny. A do třetice, není nad to, když se barvený materiál omylem prodá na jednom e.shopu a vy si to neupravíte na druhém a někdo ho objedná– zkoušeli jste už někdy nabarvit totéž?
______________________________________________________________________________
1) Copak to balení, to trvá v podstatě pár minut. Ovšem času na poště ve frontě stráví člověk nejméně půl hodiny. V krizových obdobích jako je čas předvánoční i více než hodinu. A toho stresu, co tam člověk zažije. Nejdříve vám doporučí klientskou kartu a při první návštěvě s ní vám vysvětlí jak je vlastně zbytečná a k ničemu. No prostě pošušnáníčko.
2) Abych se prodejem materiálu uživila, musela bych mít denně alespoň deset zákazníků, kteří by u mne utratili minimálně 500 Kč na osobu...
3) Pro přítele je to zatím jen můj koníček, zábava. Naštěstí mne podporuje i tak. Což nebývá časté.
_______________________________________________________________________________
1) …balení, tj. většinou příprava a pak počítání, měření a řezání a pak zpětné uložení v průměru 10-15 minut na objednávku
…souhlasím že pošta, hlavně tak u Sašetky, kterou mám občas jako jedinou, kterou můžu rozumně využít, je skutečně za trest běžně tam strávím ½ hodiny, tak se snažím si zásilky kumulovat
…komunikace se zákazníky….viděla bych to na 1 hodinu týdně (do toho nepočítám hromadné objednávky v rámci klubů mimo fler, kde na cenu zboží nedávám marži, beru si jen minimální poplatek ya střih a balení a komunikaci…vychází to na cca 5 Kč/hodinu práce…u hromádek je ta komuninace časově výrazně náročnější, ale to je jiný příběh)
…před tím vším je práce s nalezením dodavatelů, u PW látek neustálé sledování jakou kolekci kdo kde chystá, kdy bude dostupná pro evropský trh, kdo jiný ji bude nabízet, ať si moc nelezeme s ostatními látkaři do zelí (i když toto dokonale to nejde), kontrola kvality a správného objemu dodaného zboží a reklamace …
U látkových dodavatelů se mi běžně stává, že dorazí třeba o 10% méně, než jsem zaplatila…bohužel toto dodavatel jako reklamaci neuznává, peníze mi nevrátí…prý to měří lidé a já s tím mám počítat.
A zkuste si třeba reklamovat něco dovezeného z Azie…utopie…
Takže do marže spadá i risk, že něco nedorazí (prostě vám po cestě ukradou a některé zásilky nelze smysluplně pojistit, takže tak), dorazí, ale je toho méně než jste zaplatili a případně je to zjevně od výrobce poškozené, ale není šance to reklamovat,…nebo vás reklamace vyjde dráž než samotné zboží…a to nemluvím o čase, který tím strávíte.
Část zboží se prodat nepovede (ani za cenu nákladů) i přes tu největší snahu odhadnout o co by byl zájem … také tento risk dle mého nepřímo spadá pod marži
Jo a samostatná kapitola je určení dane ze zásilek mimo EU a proclívání…Bohužel skutečně všechny moje osobní zkušenosti s pracovníky celní pošty a celníky jsou příšerné. Aktuálně mi od září dluží cca 500 Kč za daň za dopravu (doprava byla v ceně zásilky, celníci si vypočítali (vyčetli ze svých tabulek) svou cenu dopravy a z ní vypočítali DPH....) ….zákonem určená vyřizovací doba je 1 měsíc, realita jak vidíte ....
2) Protože jsem samoživitelka s hypo na krku tak jsem nad tím, že by mne to uživilo vůbec neuvažovala... V minulém roce se mi konečně po třech (mínusových) letech začali mé investice trochu i vracet, takže daňové přiznání z této činnosti doufám nebude záporné.
Navíc nejsem ekonom (děkuji tímto veřejně Sašetce, že mám účto bártrem(?)) takže si to neumím nějak rozpočítat…ale +/- by tržba musela být cca 50-60x větší než je teď…takže nereálné
Do mého podnikání jsem investovala určitě 6timístné číslo…. V materiálu a ve vytvoření dostatečně velkých skladovacích/atelierových prostor (v této místnosti i šiji, viz můj druhý profil) toho je….na foťák, počítač a jiné potřebnosti jsem si zatím prodejem materiálu nevydělala
3) Moje 2,5 letá dcera už se mnou ráda počítá (a hlavně ráda schovává) třeba buttonky, a také ráda rozmotává látky, popruhy a podobně. Tudíž rodinná odezva veskrze pozitivní :)
______________________________________________________________________________
Každá práce má svoji cenu, alespoň já v to věřím. Věřím i v cenu své vlastní práce stejně jako věřím v to, že mě dovoz a prodej látek postupem času uživí. Jsem idealistka – to rozhodně. Ostatně mám na to nárok, protože stojím na počátku. Před dvěma lety jsem si pořídila svůj první šicí stroj a koupila svoji první látku, před rokem mě napadlo, že bych mohla látky sama dovážet a půl roku zpátky jsem zprovoznila svůj obchod na Fleru. Zatím se mi daří a až se objem mých zakázek zvýší tak dvacetinásobně, sen se pomalu začne stávat realitou :)
Vybírám látky, které na českém trhu nejsou – to je samo o sobě krásnou součástí mé práce. Časově hodně náročnou, ale v okamžiku, kdy brouzdám novými kolekcemi, čas jako by nebyl. Jdu do rizika a objednávám i látky, u kterých vím, že nejsou pro většinu líbivé. Já ale v každé látce, kterou vyberu, vidím osobitý design a těším se, jak si najde cestu ke člověku, který ji ocení jako tu správnou pro svůj projekt.
Příprava samotných objednávek – stříhání a balení – je při menším množství fajn relax i osobitá meditace bytí v přítomném okamžiku. Ze začátku to teda úplná meditace nebyla a když přišla první objednávková smršť, zen byl ten tam. Jednu objednávku připravuji minimálně 15 minut, průměrně tak půl hodiny, často ale i více. Záleží, jak se všechno sejde – stejná role látky ve více objednávkách, zrovna náhodou šikovně seskládané role tak, že nemusím přeskládat komín dvaceti, abych se dostala k té spodní a spousta dalších proměnných. Na poštu nechodím - na to mám lidi - svou milou sestřičku a mého obětavého partnera. Z doslechu vím, že nenechat se tam vykolejit by kladlo nároky i na pokročilého kandidáta zen-buddhismu.
Prostoru v našem malém bytě je opravdu pomálu – pro svůj látkový byznys mám k dispozici koutek se stolem, na který se vejde 35 rolí. Další role jsou v bedně za postelí. Od té doby, co náš syn spí i osm hodin v kuse, máme v ložnici karmu dobrou, takže se o ně nebojím. Jen je trochu pruda, že se nedá moc dostat k oknu. Potřebovala bych vlastní výdejnu, snad se letos zadaří – tento způsob práce není udržitelný. Takový milý detail třeba je, že než se pustím do stříhání objednávek, potřebuji mít opravdu uklizený byt – což se snadněji řekne než udělá s dvouletým dítětem v domácnosti. Rozhodně také nemohu stříhat, pokud je mé dítě zrovna v bdělém stavu. Leda bych mu rovněž vyhradila stříhací koutek. K látkám, nůžkám i špendlíkům má velmi vřelý vztah - jistě by se mu to líbilo.
V dovozu a prodeji látek je ukryto spoustu času v jednání s dodavateli, zákazníky, úřady... Také mi dost času zabere propagace. Abych mohla prodávat látky, potřebuji, aby o mně moji potenciální zákazníci a zákaznice věděli. Volím komunikační kanály, kterými se o existenci mých látek dozvědí ti lidé, které mohou zajímat. To mě baví hodně. Dřív jsem se živila jako expertka přes komunikaci a není větší slasti než si dělat PR podle svého. V tuto chvíli dělám intenzivně na rozjezdu vlastního e-shopu, který chci mít jako pararelní kanál Fleru. Je to challenge, ale brzy již snad bude.
Učím se každým dnem i každou objednávkou. Děkuji za zpětnou vazbu i za to, že se mohu věnovat činnosti, která mě naplňuje. Zatím do toho všeho ještě naplno nešlapu, potřebuji se hodně intenzivně věnovat sobě a svému tělu, které jsem dlouho zanedbávala. Za měsíc mě čeká operace druhé kyčle a když se vydaří stejně dobře jako ta první, začnu pomalu po třech letech znova chodit. Což je stejně krásná, vzdálená i reálná vize jako to, že se vystudovaná socioložka bude živit prodejem látek.
Jana Seidlová - Kdotokdyslyšel, látky s příběhem
_______________________________________________________________________________
Když jsem se rozhodla prodávat materiál (minerály), změnila se mi podstatná část života. Začínala jsem se dvěma velkými krabicemi, jedna na kameny připravené k prodeji a jedna na ještě nezpracované novinky. Dnes je těch krabic podstatně více a přibyla i celá vestavěná stěna se spoustou poliček a šuplíků na míru.
Materiál jezdím vybírat vždy osobně. Doma ho dále třídím, aby se k zákazníkům dostal jen v perfektním stavu. Nakupuji ve velkém množství a pořizovací náklady jednoho nákupu jsou tak mnohonásobně vyšší než průměrná objednávka učiněná na Fleru.
Nabízené zboží je třeba vyfotit. Většina minerálů jsou jednotlivé kousky, takže jen málokdy jdou použít už hotové fotky a musí se fotit každé nové zboží. Výhodou snad je, že není třeba se příliš soustředit na estetickou stránku fotky, víceméně je důležité zachytit co nejpřesněji originál a ke zboží připravit dostatečný popis.
Příjemnou částí je, když přijde objednávka. Je třeba poděkovat klientovi a vyptat se ho na podrobnosti a přání (např. vybrat korálky do páru na náušnice apod.) Pak vybrat správnou krabici, odpočítat korálky, napytlíkovat, ukotvit a zabalit do bublinkové folie a do obálky. K objednávkám přidávám obvykle i dárečky, které se snažím přizpůsobit konkrétní objednávce, což také nějakou chvíli zabere. Průměrnou objednávku tak zvládnu dokončit do 15 až 30 minut.
Samostatnou kapitolou je odeslání balíčku. Na poštu obvykle chodím alespoň každý druhý den a po vystátí obligátní fronty je hotovo. Na poště i s cestou strávím dalších 15 až 30 minut.
Práce s minerály jako materiálem je pro mě zajímavý koníček. Myslím si totiž, že prodejem materiálu se nedá uživit. Aby tomu tak bylo, musela bych odbavit denně kolem 10ti objednávek. Obávám se ale, že pak už by to byl pouhý masový prodej a nezbyla by mi žádná radost z celé té práce! Nestíhala bych komunikovat se zákazníky (z nichž se často vyklubou neskutečně milí a příjemní lidé a nezřídka i budoucí přátelé) a právě tato komunikace mi dává pocit důležitosti a pocity radosti, když jsou zákazníci spokojení.
Moje rodina má pochopení, už dávno se totiž smířila s tím, že ohledně mých koníčků jsou povoleny výhradně komentáře typu: "ach, to je zajímavé" variantně "krása". Když ode mě pak rodina či přátelé odchází, vyznačují se těžkými kapsami a kabelkami a skelným pohledem od prohlížení „nebojte, už jenom jedné a fakt poslední krabice“.
Ráda bych nakonec vyzdvihla aktivní pomoc mých tří chlupatých pomocníků, kteří většinou mají zásluhu na tom, že vše mi trvá mnohem déle. Mají totiž tendenci krást mi připravené pytlíčky a odnášet si je do pelíšků. A přála bych vám vidět rychlost, s jakou dokáží vybalit nový nákup či vyskartovat fakturu.
_______________________________________________________________________________
Snad jsme vám tedy alespoň trochu přiblížili naši práci a doufáme, že čtení pro vás bylo zajímavé. Klidně se můžete ještě zeptat na doplňující otázky v diskuzi. A pokud byste chtěli sledovat naše blogy a další aktivity jako je zveřejňování materiálových novinek, upozorňování na slevy a mnohé další věci, pak vás rádi přivítáme v našem klubu Materialisti nakupující.
