...tak toto je „Mušlák“ - přejíždím dlaní po hrubé zdi sv. Barbory - kutnohorský písčitý vápenec, usazenina s vysokým obsahem schránek druhohorních mlžů. Základní stavební materiál středověkého hornického města, kterého jsem si všiml před lety při své první návštěvě. Byl použit i na sv. Jakubu i na kostele P. Marie na Náměti.
Kutná Hora, to je pro mne město gotiky - slohu, který zosobňuje velikost lidského snažení, vytrvalost, víru i naději. Dovolte, abych s gotikou dotančil až do Čech. Jen na chvilku odskočím znovu na začátek.
Gotické tvarosloví k nám vstupuje za vlády posledních Přemyslovců s příchodem cisterciáckých řádů z Německa v polovině 13.stol.
Proč zrovna cisterciáci?
Na počátku desátého století byly centry západoevropcké kultury vzájemně odloučené kláštery Benediktýnského řádu. Nesoulad a chaos mezi jednotlivými centry vedl k reformě, kterou nastartoval nově založený klášter v Cluny (910 – Burgundsko). Šířením jejich vlivu se po Evropě šířilo i nové výtvarné pojetí. Během následujícího století se v architektuře plně prosazuje lomený oblouk a křížová klenba. Vzrůstající bohatství řádu, jeho nezávislost na světské moci, okázalost a centralismus, měli za následek další reformu. K té došlo v klášteře v Citeaux (lat. - Cistercium zal. 1098). Roku 1100 se řád osamostatnil a přijal jméno Cisterciácký. Byly stanoveny nové předpisy o životě mnichů a hlavně o podobě klášterních budov.
„...kostel má býti velice prostý, bez sochařské nebo malířské výzdoby, s okny z bílého skla a bez příliš vysokých věží a zvonic. Aby se předešlo výlučnosti kultů, budou zasvěceny Panně Marii, aby se zabránilo růstu klášterního majetku, předpisuje se, že stáda klášteru patřící nesmějí být vzdálena více, jak den chůze. Mezi jednotlivými kláštery ať jest vzdálenost ne menší, než dvě burgundské míle, nebudou stavěny ve městech, obcích, nebo u hradů, nýbrž v místech odlehlých kročejům lidským...“ (Konstituce cisterciáckého řádu – 1119). S příchodem sv.Bernarda r.1112 se cisterciácký řád úspěšně rozšiřuje po celé západní Evropě a všude se schodnou klášterní dispozicí, s jasně předepsanými regulemi. Nutnost odlehlosti kláštera usnadňovala tehdejším panovníkům kolonizaci ladem ležících území. Přinášeli nejen nové zemědělské postupy, ale i vzdělanost a hlavně nové stavební kánony.
Hospodářské, společenské i etnické změny ve struktuře České společnosti měly vliv na směr budoucího kulturního vývoje. Rozsáhlé kolonizace pohraničí převážně Němci, těžba kovů, rozvoj a zakládání měst, vzestup velmocenského postavení Čech v Evropě, to vše se odehrávalo ve stínu rozkvétajícího gotického slohu.
Sedlec u Kutné Hory - presbytář
První cisterciácký klášter byl u nás založen roku 1142 v Sedleci. Kláštery v Oseku (1199) a na Velehradě (1204) jsou v podstatě ještě románské s náznaky nového slohu v lomených obloucích arkád a křížovou žebrovou klenbou. Nejstarší gotickou stavbou je tak až klášter sv. Františka v Praze z počátku 30.let 13.stol. a klášter Porta Coeli (Brána nebes - 1233) v Předklášteří u Tišnova. Řemeslníci, kteří si ze zahraničí přinesli naučené tvarosloví se postupně přizpůsobují novým podnětům a přebírají tuzemské předlohy.
Předklášteří u Tišnova – západní portál, křížová chodba
Osek – kapitulní síň
Vrchol gotiky přišel ruku v ruce s rozkvětem českého království v období vlády Lucemburků, husitské bouře nám gotiku trochu prodloužily a nové chápání světa pod názvem renezance se prosadilo až v polovině 16.stol, i když první renesanční počin – okna Vladislavského sálu na Pražském hradě, vznikl kolem r.1500. V r.1512 je podepsaná smlouva o dostavbě kutnohorské Barbory, která trvá až do r.1548, 1520 – 1538 kostel sv.Mikuláše v Lounech a poslední stavbou s gotickou charakteristikou se uvádí pohřebiště Pernštejnů v Doubravníku 1538 – 1557. Zde však použitý mramor již zcela jasně dává na srozuměnou, že gotickému tvarosloví již odzvonilo.
Čas, mnohé bylo o čase. Kamenný most přes Vltavu, nám známý jako Karlův vystavěn byl za jednadvacet let, Karlštejn stavěn dvacet osm let, českokrumlovský sv.Vít třicet dva, katedrála sv.Víta v Praze, lépe řečeno vysoký chór s jižní stěnou transeptu let jednačtyřicet, kostel sv.Jakuba v Kutné Hoře devadesát a Týnský chrám započat koncem čtrnáctého století dokončen počátkem století šestnáctého - přes stovku.
Vývoj gotiky u nás nepostupoval tak, jako v ostatní Evropě. Raná podoba se utvářela v době klasické gotiky francouzské a vrcholné lucemburské období v její poklasické době. Česká pozdní gotika nazývaná též Krásný sloh navazoval až po husitských bouřích, kdy se už formovala raná renezance. Počátky České gotiky jsou spjaty s následníky cisterciáckých hutí, v čele uměleckého vývoje stála Jihlava – díky stříbrným dolům nejbohatší město království. Stavěny byly královské hrady (Zvíkov, Písek, Křivoklát, Bezděz, Špilberk) nové kláštery v Jižních Čechách. Jan Lucemburský, spolu s biskupem Janem z Dražic přivedli do Čech nové francouzské stavitele. Mezi nimi i mistra Viléma, který se podílel na stavbách v Praze a Roudnici n.Labem. Neobyčejný rozkvět všech druhů umění nastal za vlády Karla IV. Stavební práce zadal Matyáši z Arrasu a po jeho smrti Petru Parléřovi z německého Gmündu. P. Parléř pracoval již v huti svého otce Jindřicha (latinsky parlerius – polír, neboli stavbyvedoucí) a jeho pražská stavební huť se rozrostla do nebývalých rozměrů. Ve vedení s ním spolupracoval i jeho starší bratr Michal a synové Václav a Jan. Huť tak mohla obsáhnout velké množství zakázek. Výčet všech parléřovských staveb by byl sáhodlouhý. Pro nás je důležité, že díky tomu se můžeme pyšnit síťovými a hvězdicovými klenbami, visutými svorníky, plaménkovými kružbami oken a otevřenými šnekovými schodišti vně staveb. V té době se Praha stala po Římu největším městem Evropy. Za liknavé vlády Václava IV. se stavební činnost naštěstí neztenčila, jen opustila dosavadní monumentálnost. Česká gotická architektura usilující po jednotné harmonii prostoru vytvořila skvosty v tzv. Jihočeském dvoulodí – Miličín, Třeboň, Bavorov, Soběslav. Po vypuknutí husitských válek se huť rozpadla a její členové působili v okrajových částech království. Václav Parléř se ujal stavby sv. Štěpána ve Vídni.
Třeboň – kostel sv.Jiljí / Soběslav – kostel sv.Víta
Pozdní gotika nám zanechala dvě jména úspěšných architektů – českého Matěje Rejska a rakušana Benedikta Reita. S nimi je spojena mimo jiné dostavba pražského opevnění a konečná podoba rozestavěné Kutné Hory. Reit je autorem největšího zaklenutého světského prostoru v Evropě bez podpěr – Vladislavského sálu na Pražském hradu (62x16x13m). Z jeho žáků se proslavil Jakub Heilmann ze Schweinfurtu, mimo jiné autor kostela Nanebevzetí P.Marie v Mostě. Unikátní stavba s přetínanou síťovou kružbou, visutými svorníky a hlavní stěnou posunutou až na okraj vnějších opěráků – tzv. vtažené pilíře. Tím začlenil celý opěrný systém, který tak člení emporový ochoz do interiéru kostela a tím získal volný prostor pro halové trojlodí.
Praha – Vladislavský sál
Kutná Hora – chrám sv.Barbory / Most – kostel Nanebevzetí P.M.
Gotika – sloh burgundský, či porýnský, styl Il-de-France (uměním Gótským jej hanlivě nazval Michelangelův žák Giorgio Vasari v krátkém přehledu dějin umění ve svém díle o životě italských umělců) - nám zanechala katedrálu. Svébytnou stavbu, charakterizující víru člověka v Boha. Stavba katedrály není určena lidskému obdivu, je tu pro slávu Boží, proto není divu, když vnější římsy zdobí sochy světců, které není od paty chrámu možné spatřit. Nesmí nás ani překvapit, že takový světec, drží-li v ruce otevřenou knihu, v ní má vytesaný latinský text. Chvála řemeslu.
Prof. Líbal o katedrále napsal:
„Zjev gotické katedrály je nejpravdivějším svědectvím o pravé podobě středověku a jeho kultuře, daleko ryzejší než haldy kronikářských zpráv. Právem dnes existuje literatura, která se zabývá abstraktním pojmem katedrály. S obdobný jevem se nesetkáváme nikdy a nikde po celou dobu dějin lidského kulturního života na zemi. Tvorba katedrály předpokládá specifickou náboženskou, kulturní, ideovou, technickou i výtvarnou atmosféru, která měla podmínky jen u národů a států nejvyšší dobové úrovně. Katedrála představuje akumulaci všech hodnot technických, architektonických i výtvarných v užším slova smyslu (malířství, plastika, umělecké řemeslo). Je ztělesněním nejvyššího vypětí duchovních sil směřujících ke zcela nadlidským, nadčasovým hodnotám, k úctě k Bohu. Velkolepé rozvinutí do délky i výšky, skvělá výtvarná vybavenost i v místech, kde budou díla nejvyšší úrovně spatřena jen zcela vzácně nejužším okruhem návštěvníků, prokazují všestrannou jedinečnost katedrály. Představují zcela zvláštní, nenapodobitelný a neopakovatelný úsek gotické architektonické aktivity. Stavba katedrály předpokládá existenci vysoce duševně vznešeného stavebníka a velkolepý soubor architekta, stavitele, techniků, výtvarníků, kameníků, zedníků, kteří všichni byli hluboce prostoupeni touhou vytvořit dílo, jehož konce se nedožijí. Všichni pracovali pro lepší budoucnost. Vědomí této skutečnosti působí až závrať, celá tato aktivita není dnes již pochopitelná a srozumitelná.“
Praha – chrám sv.Víta
Kutná Hora – město dvou katedrál. Rozvinuté díky těžbě stříbra, snažící se dosáhnout na post hlavního královského města. Mnohokrát. Proto stavba katedrály sv.Barbory nebyla objednávkou církevní, ale touhou bohatých měšťanů překonat katedrálu v Praze. Započata r.1388 pražskou stavební hutí pod vedením Jana Parléře za městskými hradbami, aby nepodléhala správě sedlecké kapituly, na jejímž pozemku se rozkládalo město. Husitské války stavbu přerušili na šedesát let. Od r. 1489 na stavbě pokračoval Matěj Rejsek, který zaklenul vysoký chór a dokončil vnější opěrný systém. Benedikt Reit však stavbu zcela změnil. Ambiciózní přestavbou původní baziliky vytvořil stejnolodí. Spíše kostel nad kostelem - i na emporách jsou umístěny vedlejší oltáře. Těžba stříbra měla kolísavou hodnotu a tak se rozhodlo o předčasné dostavbě a ukončení prací. Z původní zamýšlené délky chrámu zůstala tak jen polovina (70x40x30m) a Reit stavbu završil impozantní stanovou střechou, která měla nahradit chybějící chrámové věže. Bohužel už při stavbě docházelo k praskání klenby z důvodů přílišné subtilnosti opěrných prvků. Po požáru byla stanová střecha nahrazena barokním krovem. Při generální opravě koncem 19.stol. seznala Barbora dalších změn. J.Mocker stavbu prodloužil o jedno klenební pole, provizorní jalovou zeď nahradil novogotickým portálem a dle původních plánů obnovil i stanovou střechu.
... přejíždím dlaní po hrubé zdi sv. Barbory – kutnohorský mušlák, kámen odolávající velkým tlakům. Jak asi o něm tenkrát přemýšleli dělníci, kterým procházel rukama při opracovávání? Co si mysleli o tak jasných stopách dávného života? V průběhu staletí byl specifický vápenec vytěžen a při opravách a dostavbě, byl nahrazován pískovcem hořickým obdobných vlastností. Bohužel však propojení mušláku s hořickým má za následek trvalou degradaci kamene.
Barbora je od r.2003 v rukou restaurátorů:
„Použití hořického pískovce v kombinaci s kutnohorským písčitým vápencem je jednou z příčin intenzivní degradace kamene v exteriéru. Po stu letech, které uplynuly od Mockerovy restaurace, je mnoho tehdy osazených kamenných prvků poškozeno natolik, že je nutná jejich výměna nebo zpevnění. K degradaci hořického pískovce dochází tam, kde je osazen pod mušlákem. Při smáčení mušláku dešťovou vodou se v ní rozpouští vápenec, ionty vápníku se usazují v pórézním hořickém pískovci, kde reakcí s kysličníkem siřičitým z ovzduší vzniká sádrovec. Krystalizační tlak rozpínajícího se sádrovce působí destrukci pískovce. Narušení hořického pískovce je nejsilnější v místech, která jsou smáčena vodou stékající z vápence, a která jsou (zdánlivě paradoxně) současně chráněna před prouděním vzduchu a před deštěm. Vysvětlení vidíme v tom, že proudící vzduch kámen vysušuje, nedochází tedy k pronikání vody s rozpuštěným vápníkem do pórů pískovce, déšť z pískovce rozpuštěný vápník vymývá.“ (Ing. Jan Vinař, Oprava gotického chrámu sv. Barbory)
Nyní se na opravy dováží mušlák z Rakouska. Ale to je přítomnost a já chtěl hlavně povídat o dobách dávných...
O dobách, kdy země koruny České patřily k mocným známého světa, kdy okusily mnohé útrapy válek i útisk svobod náboženských. O dobách, kdy lidský um a důvtip dosahovaly neuvěřitelných výkonů - o něčem podobném jsem přemýšlel šlapaje v kole klecového jeřábu z dob krále Václava IV., těsně pod korunou Královského paláce hradu Točník při opravě jeho krovů...
Mušlák se těžil ještě v baroku - kníže Václav - Bruknerovy sady K.H.
černobílé reprodukce – A. Kutal - České gotické umění
