O tom, že mě svíčky z včelího vosku vrátily do dětství jsem psala minule. A protože k mému dětství patřily i bajky, které jsem si oblíbila a moc ráda je četla i svým dětem, začaly se mi při pohledu na všechny ty zvířecí a květinové motivy honit hlavou různé příběhy. A tak je první bajka v mém podání na světě

Jednoho dne se přeli želva se šnekem, kdo z nich je rychlejší. A protože ani želva ani šnek nejsou nijak hlasití, jejich při neslyšel nikdo, kdo by je mohl rozsoudit.

Naštěstí šel kolem král zvířat.

Když zahlédl jak proti sobě stojí šnek s želvou, zarazil se a sledoval, co se bude dít. Hleděl na ně dlouho... Stáli pořád na stejném místě a jen hlavami střídavě kroutili, jako když s něčím nesouhlasí. Lev se k nim opatrně přiblížil a sklonil k nim hlavu. Teprve teď uslyšel, o co se to vlastně přou. Usmál se a zařval tak, jak to lvi umí a taky chtěl, aby si ho šnek a želva konečně všimli a přestali se dohadovat. Ti se samozřejmě okamžitě schovali. Želva do krunýře a šnek do své ulity.

Tak a co teď? Lev zařval ještě jednou. A protože je to moudrý král zvířat, moc dobře věděl, že ho želva i šnek uslyší, i když jsou zalezlí. "Poslouchejte vy dva...", povídá jim už klidným hlasem. "Není důležité, kdo je rychlejší, ale je důležité nevzdat to a dojít k cíli."

A to by si měli uvědomit i mnozí z nás.

Děkuji za přečtení a pokud se vám tento příběh líbil, další bajka bude následovat ;o)