No.Michaela

Zvykneme si? Láska hřeje, rozchod bolí, prý zvykneme si na cokoli, prý zacelí se časem… … a smutek poznáš v hlase.

Rozbitá Jsem vzdálená ač se blízká zdám jsem Ztracená a ptám se - - co z toho jen mám? Kdo najde mne ve střípcích zrcátek kdo poskládá mozaiku vrátí mne nazpátek? Koho mé střepy nezraní jen naboso našlapovat v nich...

relativní V Tvém přístavu kotvím toužící a přitom mé moře leží na lžíci. A příboj bouří ve sklenici I láska je relativní co víc říci? Jak se mám…? - Jak? Nevím - snad normálně, tiše, smutně… snad Ale...

... k čemu nám jsou duhové kuličky? jíst se nedají, vypít také ne, obléci se do nich nemůžeš a přeci po nich toužíme, rozzáříme se když nám je někdo dá.... hrajeme si se sluncem v nich ...ALE ? ... k čemu tedy...

Mám Tě plné Srdce a v hlavě samý brouci. Mám Tě? ... Kdy méně a kdy více? Jedno vím jistě - mám Tě plné Srdce a budeš v něm dokud bude tlouci.

Hlavu plnou otázek a Srdce bolí. Prý do lesa nesmí, kdo se bojí. Že nespatří tu krásu Ač uprostřed stojí.

Mohu-li létat s mým andělem a křídla rozevřít ... (?) Mohu-li létat ... ? pak mohu - Uvěřit?

Smysl v mysli nedává, to co nesmyslem se v srdci stává; nesmyslná smyslnost si smlsne na mé mysli, a můj mozek nic kloudného nevymyslí.