Asi jste mě rozmazlili četnými reakcemi, nebo jsem tentokrát blogem o dárcích zakrojila do tématu, k němuž se slušný člověk prostě veřejně nevyjadřuje. Čekala jsem hojnou debatu…

Jako správná „egomamka“ (rodinná přezdívka vzniklá přeřeknutím během procházky, při níž jsem si maniakálně zapínala aplikaci SportTracker) jsem závislá na  a zejména na plodné diskuzi. Tu se mi vždy dařilo rozpoutat i o nejrůznějších tabu tématech. Třeba po nevinném dotazu, zda někdo nemá Espumisan, se tento prostředek proti nadýmání nečekaně vyrojil z většiny kosmetických taštiček mých kolegyň. Samozřejmě i s historkami. Vysmátou debatu zralých dam završil poslech Mládkovy písně Zaražené Brdy. Není zkrátka divu, že i ty nevhodné dárky mají název z fekální říše („nahovň..y“ – pro ty, kteří nečetli jedničku). Ale zdá se, že na delikátní témata se diskutuje bezprostředněji než o načančaných balíčcích s mašlí (víc jsem pohořela už jen s politikou :-D).

Mimochodem, toto jsem od kolegyň jakožto významná „fekální a funerální referentka“ dostala  k 55tinám. Po letech sebezptytu mám zase nějakého hmatatelného „kostlivce ve skříni“, vylézá každý rok na Dušičky. Musím přiznat, že i k této mexické krásce jsem cestu hledala pracně!


Nebudu vám nic nalhávat, většinu blogových témat píšu také jako zadání do tištěných časopisů. Tam se nedozvím, zda si dotyčný jen naslinil prst a otočil bez zájmu na další stránku, nebo zda radostně přečetl a obohacen na duchu doporučil ostatním. A ZEJMÉNA – po 19 letech opakujících se témat se už letos potím hrůzou při představě, že se  „příští rok ve stejnou dobu“ opět sejdeme. Zejména u psaní o Vánocích si připadám trochu jako Čapkova otrhaná foxteriérka Iris odmítající nadále kojit zubatou Dášenku.

A tak prostě hledám inspiraci zvenčí. Jak to s dárky děláte vy? Co vás na tom ještě v dospělém věku baví, co vás štve, jak řešíte přebytky? Já vím, přiznat se pod svým jménem k tomu, že chemickým koktejlem šamponu z dárkové kazetky koupené na poslední chvíli u pumpy myjete podlahu a pleťovým mlékem stejného původu úspěšně čistíte kožené kabelky, prostě nejde! Ale pokud máte nějaké tipy, jak přemýšlíte nad výběrem dárků, nenápadně navigujete či brutálně převychováváte dárce, z čeho máte největší radost, zda podporujete cirkulární ekonomiku a omezujete plýtvání, pište prosím do zpráv. Nebojte se, v článku v roce 2021 vás nikdo nepozná, své zdroje chráním...

Samotnou mě to donutilo k zamyšlení, jaké dárky mi utkvěly v paměti. Jako první vyběhlo razítko se jménem a adresou. Ještě za minulého režimu mi ho nechala vyrobit kamarádka, která si pamatovala, že jsem si ho chtěla pořídit, až na něj budu mít… V době nedostatku financí i nabídky na trhu stačilo jen naslouchat přáním bližních, to byl jeden z mála plusů té doby! Radost jsme mívali i z maličkostí (Babičko, a ještě vypravuj tu o těch panenkách vyrobených z polínek :-D, s tím jste si fakt hráli? :-D). A pak můj nejmilovanější nerezový hrnec od jiné kamarádky, jejíž dárky byly vždycky úžasné, ale já se jí do vkusu bohužel netrefila nikdy!

Tady se přesně naplnilo, že nezáleží na obsahu, ale na zabalení nebo na souvislostech. Na Štědrý den odpoledne někdo zazvonil, nikde nikdo, jen čarodějnice se houpala mezi dveřmi (kdybych ji vybalila pod stromečkem, budu otrávená jako šváb). Moduritový košíček mi věnovala kamarádka, kterou jsem svými moduritovými betlémy inspirovala k výrobě vlastnoručních dárků. Oba artefakty sice visí na záchodě (a jsme tam zase :-D), ale nikdy bych je nevyhodila!

Zkrátka, cesty dárků jsou nevyzpytatelné a já se těším na vaše postřehy!