Kdo někdy zažil nízký průlet nad krajinou, ať už ve skutečnosti, nebo jen ve snu, jistě ví, jak je ten pohled shora okouzlující.

 

Ještě relativně nedávno jsme k pohledům z výšky, takzvaně z ptačí perspektivy, využívali jen kopce, rozhledny či výškové budovy, později letecké či balonové snímky, pohledy z rogala, nebo záběry satelitních kamer. S vývojem a popularizací dronů se však rozrostly „civilní“ možnosti vidět svět shora a obdivovat tak místa, která dříve takto spatřil jen málokdo.

S tím, co drony nabízí, je pozorování z výšky mnoha pater rázem o hodně dostupnější. Však také filmy a dokumenty s takovými obrázky zažívají nebývalý rozkvět. Díky létajícím kamerám můžeme nyní pohodlně pozorovat i místa, kam bychom se jinak jen těžko dostávali, netřeba si pronajímat letadlo ani balón, netřeba být astronaut.

 

Pomineme-li nekalé špionáže, nežádoucí šmírování (opravdu není příjemné zjistit, že za oknem bzučí čísi dron a nahlíží vám večer do soukromí v pátém podlaží) a vynecháme-li techniku poplatnou agresi, pohled shůry nám dnes nabízí obrovskou škálu nevídaných obrazů, nad nimiž lze vskutku žasnout.

S pomocí výškových objektivů nyní můžeme spatřit i to, co je ze země zcela nepostřehnutelné. Můžeme lépe vidět struktury krajiny, atmosférické jevy, ...i důsledky lidského konání.

 

Při pohledu z výšky nejsou vidět státní hranice, jak ostatně záhy zjistí každý cestující letadlem, neřku-li pak návštěvník ISS.  Satelitní snímky nám odhalují nejen skryté struktury Země, ale i dosud ukryté stopy dávných civilizací, sídel, měst. Kupříkladu skenovací přístroj, zvaný LIDAR, který některé satelity ke snímkování zemského povrchu využívají, je vlastně jakýsi létající laserový paprsek. Dokáže vidět i struktury, skryté dosud lidským očím pod porostem bujné vegetace, pod vodní hladinou, nebo hluboko v půdě, a odhalit tak nečekaná fakta, stavby i geologické procesy v jejich širokých souvislostech.
Dalším efektem LIDARu je ovšem i fakt, že jak je jím ze satelitů pravidelně skenován povrch Země, jsme i my vystaveni paprskům tohoto, ne právě blahodárného, záření. Jaký dopad může mít takové nenápadné, leč pravidelné ozařování laserem na naše zdraví, to nejspíš ještě nikdo nezkoumal.
A zkuste říci svému lékaři, že pravidelně při průletu jistého satelitu máte jakési zvláštní příznaky... Hm.

 

Ale zpět k pohledu ptačím zrakem, chcete-li „okem obra“. Z takové výšky je mnohem víc vidět celek a zapojení – spojení jeho částí, propojení makrokosmu s mikrokosmem.

Teprve z dostatečné výšky je patrné, že obrovské přirozené struktury planety Země často tvarem připomínají i mnohé drobné struktury kolem nás - "jak nahoře, tak dole".

Řeky a potoky se vinou v krajině stejně jako pramínky deště na čelním skle jedoucího auta, nebo jako cévy v našich tělech.

 

Kopce oblých pohoří připomínají dobře vyvinuté svalstvo, v atmosférických jevech můžeme vidět stejné tvary a rytmy, jaké mají i vodní toky či vlny oceánu.

 

Pohledem z výšky lépe vidíme i stopy lidských aktivit, ať už jde o stavby a geoglyfy pradávných kultur, dosud neobjevená města, či naopak neblahé důsledky moderních těžebních metod.

Z výšky může třeba zemědělec lépe vidět a řídit agrotechnické postupy, dokáže s předstihem infrakamerou spatřit a snad i zachránit zvěř před čelistmi kombajnu.

Z výšky je lépe vidět obludnost uměle zavlažovaných pouštních farem i s jejich diskutabilní udržitelností.

Z výšky mohou i zcela zhoubné výsledky lidského konání vypadat jako překrásné obrazce a ornamenty – barevná ústí zamořených řek, trychtýře povrchových dolů, ornamenty postupující pouště a vysychajících jezer, nekonečné lány skleníků a plantáží, vyplňující celá údolí a tekoucí po kopcích jako monokulturní lavina, polykající původní zdravou krajinu.
Teprve z výšky je vidět nenasytnost lidského chtění, jizvy a krátery, které mnohde kryjí lesklá zrcátka vodní hladiny, stejně lesklá jako megapole fotovoltaických panelů.

 

Z výšky lze také spatřit, že zatímco příroda své vzory vytváří podle ladné univerzální geometrie, člověk si libuje spíše v tvarech hranatých.

 

 

Všimli jste si někdy, že chybí-li obrázkům měřítko, jsou snadno zaměnitelné ?

Les či prales, viděný shora, je strukturou velmi podobný povrchu brokolice nebo mechu.

   

 

Vodní vír, tornádo i galaxie ctí stejný univerzální tvar, jaký respektuje i šnečí ulita, nebo růžice květáku Romanesco.

   
vodní víry                                    schodiště minaretu v Lednici             květák Romanesco

 

Prameny i delty řek se větví stejně jako kořeny a větve stromů, stejně jako naše cévy nebo průdušky, či erozní rýhy obnažené krajiny.

Čedičové sloupce zchladlé lávy mají z výšky prakticky stejnou strukturu jako kůže plazů, i jako včelí plást.

     

 

S dostatečným odstupem i oblačnost či drsný příboj v bouřemi rozeklaném útesu vypadá jako něžná krajka, zdobící okraj límečku.

 

Z velké výšky nejsou na první pohled patrné detaily ani malichernosti, konflikty ani bojové linie.
Možná i proto jsou dnes pohledy shora tolik oblíbené, neb i megalomanské projekty z té perspektivy vypadají jako tajemné a krásné obrazy…

umělý ostrov Palm Jumeirah, Dubai   (D.FELIX)

 

...oOo...

 

 

Právě těmito nekonečnými podobnostmi a pohledy shora jsme se tentokrát nechaly inspirovat ve své tvorbě;  jakési „flat lay“ (které jsme už zpracovávaly dříve), jen z mnohem většího odstupu, s mnohem širším rozhledem.

Inspirační paleta obsáhla všechny barvy od zelených luk a polí, přes hory a řečiště až po pestrá tržiště či pláž plnou lehátek...

 

Pojďte se teď s námi chvilku proletět a zahlédnout střípky světa, viděné ptačí perspektivou, očima obrů :

 

 Laura Kučerová Art   se nechala inspirovat satelitním snímkem ústí řek, které připomíná kořeny a větve stromů

 

 

Terku   Muzikanti sobě  inspirovaly ostrůvky při pobřeží, seřazené jako korálky v náhrdelníku

 

...a její brož nese stejnou geometrii, jakou mají i lány kvetoucích tulipánů v Holandsku

 

 

Danu D.FELIX  inspirovala milovaná pláž a hravé mořské vlny  

 

 

Romana  aSnilek  se nechala okouzlit ojíněným listem a jeho dokonalou podobnost s horskou krajinou oblíbeného lyžařského centra vetkla do originálního přívěsku

 

 

 

 

Terezu  teruber  inspirovaly kvetoucí záhony a známá tulipánová políčka, jejichž vzory aplikovala na praktickou tašku

 

 

 

Mirku  RE-NATUS  zaujala dokonalost tvaru vodního víru, tornád i galaxií ve spirále, kterou namalovala na šperkovnici,

 

 

...a obraz podzimního lesa, třpytícího se deštěm, vtiskla do jedinečného dekoračního objektu.

 

 

Helu Mahel  zaujaly struktury země, a rozhraní různých povrchů využila v netradičním dekoru kabely. 

 

 

Pohrály jsme si báječně a rády;  neméně úsilí nás ovšem stálo i hledání vhodných inspiračních obrázků.
Mnohé ilustrační fotografie a ty, které jsou uvedeny u výrobků, pocházejí z objektivů a archivů členek klubu. Úvodní foto: teruber

 

Děkujeme vám všem za návštěvy i komentáře, snad se vám líbilo alespoň tak, jako nám.

 

Přejeme vám krásné předjaří i jaro, a určitě zase přijďte, už teď chystáme další zajímavá tvůrčí témata pro nás i pro vás.

 

Pro klub 100x jinak připravila Mirka RE-NATUS , Dana D.FELIX , a svými výrobky i fotografiemi i všechny zúčastněné členky klubu.