Jak jsem slíbila ve svém předchozím blogu, mám pro Vás připravenou pořádnou silvestrovskou řachandu ze života na nákladní lodi z dob, kdy se ještě Československá námořní plavba skvěla na špici našich nejvýnosnějších podniků. Tuto tématiku jsem lehce naťukla už v blogu o jídle chlapáckem a jídle pro holky. Tentokrát se připravte na opravdu dlouhatánskou  a důkladnou sondu do jednoho z nejstarších rituálů, který důkladně poznamená život každého, kdo chce pobývat v Neptunově říši a těšit se přízni vládce všech moří a oceánů (zkráceně VVMO). Rituály existují dva - rovníkový při překročení nulté rovnoběžky, a polární - při překročení jednoho ze dvou polárních kruhů. V případě naší Československé námořní plavby se jednalo o severní polární kruh (jezdívalo se do norského Narviku pro železnou rudu). Kruh jsem sice překročila o čtyři roky dříve při jiné plavbě, ale křest se nekonal, neboť Neptun tou dobou v Severním ledovém oceánu  mohutně běsnil a obřad nebylo možné provést. Důkazů o mém překročení rovníku je ale dost, tak si je dovoluji Vám zde představit. Doufám, že tím trochu naruším tak trochu všeobecně zažitou představu o námořnících coby tetovaných divousech prolezlých kurdějemi. 

K tomuto milníku mého života došlo v červenci roku 1988, při plavbě na nákladní lodi Třinec do  přístavu Tubarao v Brazílii. Na spolujízdě bylo několik manželek a dětí, mně bylo tehdy 12 let. Psala jsem si tehdy deník, ale vydržela jsem psát jenom cestou do Brazílie, zpátky už jsem se na to vybodla a mrzí mě to. Teprve až v dospělosti jsem se naučila dotáhnout věci až do konce a nepropadat prokrastinaci, i když je to někdy proklatě těžké. Vzpomínky, které budu opisovat ze svého deníčku, budou psány tučně. Pokud najdete v tučně vytištěném textu gramatickou nebo stylistickou chybu, bude to tam schválně, protože to opisuju přesně tak, jak jsem to psala tehdy, když mi bylo těch nevinných 12 let. Před vstupem do vzpomínek zachycených na stránkách deníku Vám ale představím smršť letáků, výhrůžek a pamfletů, které obřadu rovníkového křtění předcházely. 

Na obrázku je původní zelený deník - a pak jsem si ho krasopisně přepsala a doplnila fotkami a obrázky do jiného sešitu.  

První plíživé příznaky nadcházejícího rituálu se objevovaly v přízemí pod schodištěm, kde pro námořníky zmožené jídlem byla šikovně umístěna koženková sedačka a  velepopelník na vysoké noze, lodní zvon, kterým se svolávalo k obědu a k večeři, studánka s pitnou vodou a nástěnky na zdech. Konečně se na nástěnkách objevovalo něco zajímavějšího než pokyny k posunu lodního času. Nejprve obří Neptunův portrét.  (přemalovala jsem si ho do deníčku, ale moje ruka ještě tehdy měla své kreslířské rezervy)

A vedle následoval výnos Vládce Všech Moří a Oceánů (VVMO). Nechala jsem jen křestní jména, příjmení jsem záměrně rozostřila ku ochraně osobních údajů. Přepis textu najdete pod obrázkem.

VÝNOS NEPTUNA

My – NEPTUN – Vládce všech moří a oceánů na vědomost dáváme, že 10. července 1988 ve 13:00 času rovníkového se na škopek TŘINEC dostavíme s družinou svoji a krysy suchozemské, které do hájemství a království Našeho proniknout hodlají a do stavu NÁMOŘNICKÉHO uvedeme a požehnání TŘINCI dáme. Křtěncům jest dovoleno po dobu očekávání přidržovati se příkazů Neptunovy družiny.

REGULE I.: Na křest dle matrikariuse Tritóna se dostaví:

Petr V., Jan T., Miroslav M., Jiří G., Miloš S., Jiří K., Josef Š., Roman V., Miládka K., Olga J., Ola J., Káťa J., Larisa J., Karolína J.

REGULE II.: Všichni křtěnci jsou, budou, shromážděni na místě poblíž NEPTUNOVA trůnu. A to v bělostných tričkách a v krátkých kalhotách, nemajetní v trenclích, čistě umyti, oholeni, ostříháni a navoněni parfémem “My Melody” (k dostání u našeho hospodáře. Cena pouhých $ 5,10). Ti, co chtějí být pokřtěni ve vycházkovém oděvu, což jest obvyklé u ženského pohlaví, někdy až trojnásobek zaplatí.

Minimální poplatek za křest

2 lhv Whisky, příp. tomu odpovídajícího alkoholického nápoje

2 krt moku Plzeňského

Pro půlčata lidská

1 lhv Whisky + 1 krt. Plzeňského

Skryje-li se někdo, aby křtu ušel a bude nalezen a jat, zaplatí desateronásobek a nemine ho vlečení na laně po dobu 1 hodiny za lodí! Protažení pod kýlem lodi se provádí pouze na vlastní žádost a musí být doporučena kapitánem. , jelikož jde o namáhavý výkon pro družinu, poplatek je trojnásobný. V případě nehody je v ceně započítáno dýchání z úst do huby na dně mořském.

REGULE III.: po provedení křtu se vystaví nováčkům certifikát potvrzený NEPTUNEM a kapitánem lodě.

Certifikát je nejdůležitějším dokumentem na lodi a jeho ztráta je nenahraditelná! Proto se doporučuje buď si jej vlepit do námořní knížky, či nechat si jej zašít pod kůži na zádech. Při případ ztráty je možno certifikát pojistit u NEPTUNA, a to tím, že vhodíte na kterémkoliv místě v oceánu 1 lhv. Moku Plzeňského 1x ročně. Pojistka ovšem neosvobozuje od absolvování nového obřadu křtění. Předávání certifikátu konati se bude téhož dne kolem 18. hodiny na zádi.

REGULE IV.: Kdo se protiví a neposlechne příkazů NEPTUNA a jeho družiny, BUDE UTOPEN!!!

NEPTUN

 

Navazovala nabídka náhradních dílů pro křtěnce od lodního dodavatele.....

A fotografie mladíka, který už křtem prošel....

A pak už následovaly podrobnosti stran pohřbu.  Přepis opět pod ručně psaným letákem.

 

INZERÁT

My, NEPTUN – VVMO – zajistíme důstojné uložení Vašich skromných pozůstatků v případě, že nepřežijete Rovníkový křest. Nabízím Vám několik druhů pietního aktu podle Vašich finančních možností:

Pohřeb I. třídy – Vaše tělesná schránka bude zašita do dvojitého brezentu (pozn. hrubé impregnované plátno) a zatížena nerez šaklem. Pietní skluz do moře bude proveden z hoblované a leštěné tabule z důstojnické jídelny, vyvěšená vlajkosláva a za zvuků písně “Pojď v náruč mou”, kterou zapěje lodní soubor Hlahol. (zvl. příplatek)

Cena: 5 kartonů piva

PRAZDROJ 12

Pohřeb II. třídy – Vaše tělesná schránka bude zašita do jednoduchého brezentu a zatížena šaklem natřeným stříbřenkou. Pietní skluz do moře bude proveden z hoblované tabule za zvuků písně “Už ho tam vezou” (reprodukce lodního rozhlasu).

Cena: 3 kartony piva

PRAZDROJ 12

Pohřeb III. třídy (lidovka) – Vaše tělesná schránka bude zabalena do vyřazeného pytle od cukru spolu se starými nepotřebnými zbytky železa. Pietní akt do moře bude proveden z tabule sestavené ze zbytků stauerského materiálu.

Cena: 1 karton piva

PRAZDROJ 12

Případné další informace a složení zálohy můžete obdržet a provést u našeho stálého zástupce a agenta Tondy Hrobaře (Surgeon) (pozn. anglické Surgeon má nadepsáno na dveřích lodní lékař)

Pohřební služba ŠUPHOTAM

P.S.: Zprávy pozůstalým o umrtí křtěnce podává

OK4 – Kvá kvá

 

Neptunova družina dokonce nabídla i seznam šikézních účesů, které by nám její lazebník při obřadu mohl na hlavách vytvořit. 

 

Vliv na náš osud měla i tabulka hříchů - vykreslená natolik pečlivě, že už nebylo v mých uměleckých silách ji přenést v té podobě, co byla na nástěnce, do mého deníčku. Přepsala jsem jen hříchy a černé puntíky u každého jména, které se vztahovaly k danému hříchu. 

Hříchy dle Neptuna byly následující:

  • Nezdraví (My, děti jsme byly natolik vycepované, že nás puntík minul. Na lodi se MUSÍ zdravit, klidně i několikrát denně toho samého člověka)
  • Je drzý (nejvíce puntíků si vysloužil jeden z mladších námořníků a třetí kuchař) 
  • Je zvědavý (vítězi se stali elektrotechnik a malá Karolína J. (myslím, že jí bylo 10 let)
  • Nevěří v Neptuna (všichni jsme měli dva až tři puntíky)
  • Hraje si pod dekou (všichni chlapi měli puntík, mnozí i hodně puntíků). Dlouhá léta mi trvalo, než mi došlo, o co šlo. Zoufalá absence hraček na lodi (k dispozici bylo jen pár stolních her, karty a pexeso) způsobila, že jsem si paranoidně myslela, že si někde na kajutě syslí Lego a nechtějí nám ho půjčit, krkouni....
  • Šplhá (téměř všichni měli puntík)
  • Donáší (i takoví byli....)
  • Nešplhá a nedonáší (to se mě strašně dotklo, připadalo mi nespravedlivé, že puntík člověk dostane ať to dělá nebo nedělá). Puntík jsem ale nedostala. 
  • Pohrdá Neptunovou družinou (puntíky měli opět jen muži)
  • Nesnáší Neptunovo houpání (puntík dostal ten, kdo se při bouřlivějším počasí nedostavil do jídelny k jídlu. Ženy a děti měly po dvou puntících po průjezdu Biskajským zálivem - opravdu to tam nepříjemně houpalo)
  • Hlasitě se směje (opět jen chlapi)
  • Nesměje se (někteří chlapi)
  • Spí po obědě (chlapi hodně puntíků, moje maminka jeden. Dodnes mě mrzí, že jsem jí spaní po obědě vyčítala, dneska bych klidně hnípala pár hodin po obědě každý den - kdyby mě děti  nechaly).

 

Další povzbuzující letáček byl v tomto znění:

 

Po všech těchto výhrůžkách na sebe nenechala dlouho čekat reakce křtěnců. Ti založili na svoji obranu klub....Už se mi ale nepodařilo vložit obrázky pamfletů. Následují jen přepisy, použila jsem původní barvy písma.

 

PROGRAMOVÉ PROHLÁŠENÍ

K.O.K. (Klub na obranu křtěnců)

  1. NEPTUNA si ctíme, svých tradic se přidržíme.

  2. Tzv. Baptist Klub je nejapnou provokací Družiny, o které NEPTUN nemá zdání, proto pamflet tento odmítáme.

  3. Křest všichni chceme, avšak bez lidských (a našich) obětí! Proto NEPTUNA uvýtáme (pozn. přepisuji přesně jak to bylo) a spivem (či zpěvem?!)

  4. Žádáme o předložení zdravotního průkazu a lékařského diplomu od Neptunova lékaře, dále ode všech členů Družiny výuční list (zejména čerti), očkovací a zdravotní průkaz, ba I zbrojní pas od ostatních. Neučiní-li tak, budou diskvalifikováni. S “řezníky” nechceme nic mít!

  5. Nezbytná podmínka při konání křtu – NEKUŘÁCKÉ PRACOVIŠTĚ (viz Šance pro 3 000 000 + nás 14)

  6. Z hygienických důvodů (AIDZ) ŽÁDÁME o bezpodmínečnou dezinfekci lžíce při podávání rybího tuku.

  7. Nezletilé členky K.O.K. - u žádají sdělení o rozměrech ocasu sličné mořské panny.

  8. Na konec – quizová otázka

Může být NEPTUN členem ROH?

A: Nemůže, protože nemá trvalé bydliště

B: Může, protože na schůzi stejně nikdo nepozná, že je NEPTUN.

C: Nemůže, protože nemá členskou legitimaci

Těšíme se na vaše Držky

S pozdravem “K.O.K.-u ZDAR”

 

Miloš S.

Předseda VZ

přední náš mučedník

 

 

Po dvou dnech se situace v Klubu na obranu křtěnců politicky vyhrotila a došlo k impeachmentu původního předsedy.

 

Zápis z veřejné schůze K.O.K. dne 6.7.

Přítomni členové Klubu na obranu křtěnců.

Nepřítomen – Miloš S.

Neomluven – Miloš S.

Bohužel se nedostavil ani pozvaný delegát z Neptunovy družiny

Program:

  1. Zahájení

  2. Volby nového předsedy

  3. Kontrola minulého zápisu

  4. Diskuse

 

  1. Přítomné přivítala a schůzi řídila místopředsedkyně Milada K. (toho času 6 let, malá, tichá holčička s obrovskýma nevinnýma modrýma očima)

  2. Členská schůze vyslovila nedůvěru Miloši S. Demaskovaný svatoušek se stal informátorem Neptunovy družiny. (Za příslib úlevy při křtu).

    Po zvolení mandátové komise byl podán návrh na nové složení výboru K.O.K. Návrh byl jednohlasně přijat. Novou předsedkyní se stala Milada K. Nová předsedkyně poděkovala za projevenou důvěru a zavázala se hájit zájmy křtěnců na M/S Třinec.

  3. Dosud nebyl zodpovězen dotaz na roměry ocasu sličné mořské panny.

  4. Většina diskutujících rozhořčeně odsoudila zbabělé a pokrytecké chování bývalého předsedy. Bylo navrženo podmínečné vyloučení provinilce z řad K.O.K. Jeho členství bude znovu projednáno na příští schůzi. Jeden z diskutujících vyslovil dotaz na způsob léčení šroubovitých zlomenin dolních končetin, které jsou jedním z nejčastějších úrazů při křtu. Díky ochotné pomoci RADIO MEDICAL se dostalo křtěncům odborné rady. Nejúčinnějším léčením je dožilní aplikace 2% roztoku kuchyňské soli v mořské vodě v dávce 5ccm. V nouzovém případě může pomoci i vypití 0,5 dcl 3,5% roztoku kuchyňské soli v mořské vodě. V těžkých případech pomůže polibek mořské panny.

Zapsala

Milada K.

 

Sadu výhružek ze strany Neptunovy družiny uzavřel následující telegram  s razítkem trojzubce - tím samým razítkem o průměru cca 10 cm jsme byly ocejchovány  na bříška a razítko se do křtu nemělo smazat. To bylo opravdu náročné, jelikož my, děti, jsme většinu času v tropech trávily v lodním bazénku (5x3 m, hloubka 2 m. Každý se musel naučit plavat) a slaná mořská voda žrala opravdu všechno, včetně razítkové barvy. Naštěstí pro nás bylo možné obtáhnout před obřadem razítko rtěnkou, kteroužto možnost chlapi neměli. 

 

 

 

A teď již následuje zápis z deníku....Připomínám, že můj sloh asi nepřipomíná sloh dnešních dvanáctiletých, ale už jsem měla tou dobou načtená obrovská kvanta knih a kdesi hluboko uvnitř jsem toužila státi se spisovatelkou, proto některé obraty jsou takové hodně knižní. I k tomu psaní se nakonec člověk musí "propsat".  Slova z deníku jsou psána tučně, poznámky mého dospělého já jsou psány kurzívou. 

Od Kanárských ostrovů se objevují výhružky, tabulky a anonymní pamflety týkající se křtu. Některé z nich uveřejňuji. (viz. výše) Čím víc se blížíme k rovníku, tím jsou výhružky Neptuna větší. Z účastníků družiny nelze nic vytáhnout. Musíme čekat. 

Lodní hospodář nám věnoval pár starých prostěradel, a tak nám musí máma každé ušít trenýrky, tričko a čepičku, neboť prý budem nejapným způsobem "pomazány" vším možným, co může kuchyně a strojovna nabídnout. Milada T. (také 12 let), já, Ola (moje sestra, tehdy 8 let) a malá Miládka (6 let) se secvičujeme na flétny, abychom měly večer po křtu připravenou nějakou "kultůru". 

V sobotu, 9.7., den před křtem se chodilo zvát na křest. Přišla celá Neptunova družina i s Neptunem v civilu. Posypali nám podlahu směsí čočky, hrachu, rýže a ovesných vloček. Musely jsme jim nalít frťana a něco kulturního přednést. Máma se snažila odříkat od Cimrmanů "V chaloupky stínu" a úplně to zapomněla. Ola pískala na flétnu a já říkala Cimrmanovu báseň "Školní brašnička". Potom nám dali na břicho razítko (viz Telegram). 

Po odchodu družiny jsme vyšly na chodbu a co nevidíme - elektrotechnik pan S. má na dveřích napsáno: VÍTÁM NEPTUNA, SYNA JUPITEROVA. Taková chyba! Neptun byl přece Jupiterův bratr! A tak jsem upozornila Miladu, vzaly jsme si starověké pověsti (tehdy jsem převelice milovala staré řecké báje a pověsti a měla jsem na lodi  sebou tlustou bichli pověstí od Rudolfa Mertlíka) a zaklepaly u pana S. Uviděly jsme u něj ještě nápisy jako NEPTUN - HOST DO DOMU, BŮH DO DOMU a S NEPTUNEM A NIKDY JINAK. Po našem důrazném upozornění dveřní nápis strhl. (lidičky, nebyla jsem opravdu někdy na zabití?????)

Druhý den nám máma rtěnkou poupravila razítko a po obědě jsme na sebe navlékly křtěnecké oblečení a šly na palubu. Pod čluny již byli shromáždění křtěnci v nejroztodivnějších úborech. Stevard pan V. měl vycpáno mohutné poprsí a na zádech nápis VLEZTE MI NA ZÁDA napsaný pod obrázkem štaflí a hubou s vyplazeným jazykem. Proto ho nechali jít až předposledního. 


My, dámy, jsme si zuly boty a to bylo dobře. Pánové si boty nechali a tím o ně přišli. Pojednou začala loď troubit a na přídi, jakoby vynesena vlnou, se začala objevovat Neptunova družina.

 

Křtěnci byli nestoudně drzí a zahrnuli družinu posměšky a výkřiky typu: "Ať žije doktor Mengele", "Žabaři", "Řezníci" a "Mořská panna je málo vyvinutá!". Černoši se mezi nás s velkým řevem vrhli a hnali nás na spodní palubu ke dvěma žebříkům.

Neptun si zatím vyměňoval obvyklé zdvořilostní fráze s velitelem lodi. Černoši, vyzbrojení mačetou, oštěpy, noži a podobně nás nahnali dolů. Lehčí, hliníkový žebřík byl pro dámy, velký, dřevěný a navíc s dvěmi dvacetikilovými závažími byl pro chlapy. Vrchní černoch pány přetáhl důtkami a museli všichni svorně za velikého mrskání zvednout žebřík a nasadit si ho na ramena. 

Na nás, dámy a děti se vlídně usmíval a za řečí typu "Ták, dámy, žebříček pěkně na ramínka, áno...." nám plácal vajíčka na nohy. (Mimochodem předtím je dala družina ke komínu, aby vajíčka začaly smrdět, ale nepočítali s vedrem a tak se vajíčka napolo uvařila). Potom nás negři (takhle to v deníčku  opravdu mám, tehdy se ještě politická korektnost nenosila) nutili zpívat, aby se prý Neptun a mořská panna nenudil, ale každý zpíval něco jiného a vznikl z toho děsný galimatyáš. Chlapům tu hnusnou směs, co nám mazali na nohy vtírali do vlasů a vousů. Najednou si negři všimli, že pánové mají na nohou boty. Ihned popadli kbelík s mazutem, polili jim nohy a od každého páru jim jednu botu hodili do moře. Pánové byli vzpurní, a tak černoši použili rozkládající se držťky do polévky a dávali je chlapům čuchat. Dál jim lili na hlavu neidentifikovatelnou směs, která nesnesitelně páchla. První šel pro výstrahu třetí kuchař.  Všechno přežil, ale v tunelu se po napuštění vodou přestal hýbat. Černoši do něj párkrát kopli. Nic. Všichni ztichli. Do toho někdo řekl: "Vysypte ho!" Negři nadzvedli tunel a kuchař tam ležel, smál se a vyplazoval na černochy jazyk. Ti mu pak do tunelu začli zuřivě napouštět vodu. Ale kuchař šťastně prolezl. Pak přišla na řadu malá Miládka K. (6 let), která byla tak mrňavá, že na žebříku spíš visela za ručičky, než aby ho měla kolem ramen, potom Ola (moje sestra, 8 let) a po ní já. Já byla už na žebříku od hořčice a kečupu, na nohou mi tuhly vajíčka, ale po vysvobození z žebříku jsem si musela kleknout na kolena a na kolenou před Neptuna. Málokdo jistě tuší, jaký je to pocit, lézt po rozpálené, odřené palubě po kolenou, ale za pár oděrek to stálo. 

Od Neptuna mi mořská panna nabídla silně opepřený chlebíček a kelímek od jogurtu plný mořské vody. Naštěstí jsem to strávila bez  újmy na zdraví.

Potom mě negři hnali k doktorovi. Doktor měl na zádech na plášti napsáno DOKTOR BLAŽEJ a sestra SESTRA IV. KATEGORIE INA. Musela jsem s lehnout na mučící stůl (naštěstí mě nestrčili do skřipce) a červenou barvou mi dělali řezy podélné a příčné. Pak mi vtírali kartáči mazut do chodidel a lechtali mě záchodovou štětkou. Potom mi trychtýřem poslechli srdíčko a vzhůru k holiči.

Měl speciálně upravené křeslo, pobité zátkami od piva, ale ostrými hranami vzhůru. Holič byl gentleman, ani mě dlouho nemučil, jen mi natřel hlavu nějakou páchnoucí směsí hořčice, kečupu a hrubé mouky nebo krupice a natřel mi nehty stříbřenkou.

Poté jsem prolezla gumovým tunelem do kterého mi vodu nenapouštěli a opět na kolenou před Neptuna.

Musela jsem se dotknout čelem jeho ploutví a ten zahřímal: "Hvězdáři, podívej se na tohoto suchozemského červa!" Hvězdář se podíval do dalekohledu do hvězd a vážným hlasem pronesl: "Jsi ochotna zaplatit dávku, kterou ti určím?" "Ano." "Tvé jméno zní Perlorodka Sargasová".

Nato mě Neptun praštil rybou, a bylo po exekuci.

Musela jsem se drhnout naftou a máslem, hlavu si mýt čtyřikrát, abych všechno sundala dolů, ale křest za to stál. Nejvážněji brala křest paní J. Hned po tom, co jí Fanda T. (13 let, bratr mojí kamarádky Milady T.  - oba už křtem prošli předtím na jiné lodi)  rozprsknul o záda vejce, prohlásila nenadšeně: "Tak tohle sis mohl odpustit". Holiči nekompromisně nařídila "Tak tohle všechno snesu, ale na účes si sáhnout nenechám."  Pozn. nebylo divu - pěstovala si dlouhatánskou plavou vlnitou lví hřívu, kterou by vyčesat a vypláchnout byl nadlidský úkol. Ale ku své cti družina její přání respektovala a vlasy paní J. zůstaly nedotčeny. Na spodním obrázku jsem hned po exekuci. 

 

Na večer jsme se ještě secvičily já, Ola, Milada T. a Miládka K. na flétny, aby jsme večer měly minipředstavení. Ten večer byla večeře na zádi. Přímo na zádi tedy nebyla, bylo to na palubě s bazénkem mezi komíny, kde byly rozestaveny stoly, židle a za komínem měli kuchaři rošt a opékali kuřata. Po večeři, když celá posádka byla shromážděna u stolů jsme nastoupily. Do večerního ticha tropické noci (fakt jsem to takhle napsala, byla jsem opravdu poetická duše) se nesly melodie písně Červená řeka, Santa Lucia a Červená se. Sklidily jsme potlesk a Neptun s Hvězdářem, tentokrát v civilu, nám předali certifikáty. Pak to šlo ráz na ráz. Křtěnci přednášeli z legrace rusky, až Neptun nařídil, že mají všichni říkat ruské básničky. To přišel na řadu třetí kuchař. Rusky nic neznal, tak se nabídl, že zazpívá. Začal zpívat Ach synku synku, ale dopadlo to katastrofálně. Schválně to komolil, hlas mu přeskakoval a celá posádka řvala smíchy, když do toho lodní hospodář začal taktovat. Potom si někteří přinesli kytary, jeden i banjo a dlouho se pak hrálo a zpívalo a pak už jsme musely jít spát.

Konec citace z deníku. 

Většina chlapů pro křtu shodila vousy i vlasy - skoro všichni, aby nemuseli vlasy vyplachovat, zvolili Neptunovu "Bleskovku". Ramena měli otlačená od zatíženého žebříku, nejhůř dopadl ten, který šel na řadu poslední. Pán, který dělal mořskou pannu byl strašně spálený od tropického sluníčka a sotva lezl, jak byl v tom vedru celé odpoledne uvězněný a zapařený v gumovém ocase. Černochy jsme pozorovali, jak se rejžáky pod hadicí s mořskou vodou drhli po křtu, mastná směs mazutu a grafitu  držela jako přibitá. Jejich služba taky nebyla jednoduchá. 

Schválně, kdopak si asi říká, který tatík by mohl nechat své ženy a děti všanc choutkám zdivočelé posádky? Nebojte se, družinu jsme měli infiltrovanou. Jukněte na můj baňatý nosík a nos hvězdářův. Bude Vám to jasné. Všechno bylo pod kontrolou. Náš křest byl jemný a vhodný pro děti. Podle pamětníků ale byl už tak o dost měkčí, než býval v minulosti. Tehdy se semtam v družině vyskytl jedinec, libující se v hrubším zacházení s křtěnci. V našem případě se u družiny naštěstí žádný takový živý důkaz nedostatečného sebeovládání neobjevil. S hvězdářem by si to nikdo rozházet nechtěl. 

A co závěrem? Zjišťovala jsem, jestli se obřad rovníkového křtu stále ještě koná. Prý se koná, dokonce i na výletních lodích - ale přestavit si to nedovedu. U těch výletních lodí asi jako součást povyražení Neptun nabídne panáka mořské vody, dobrovolníky plácne rybou a předá jim certifikát, nemyslím si, že by platící pasažér výletní lodi snesl tento obřad v původní podobě. U nákladních lodí si nejsem také jista, jak to může probíhat, když jsou posádky smíchané ze všech koutů zeměkoule a dorozumívacím jazykem je angličtina - často velice lámaná. Asi to bude také hodně odlehčená a korektní verze, aby se nikdo neurazil. Myslím, že legrácky, pamflety, výhrůžky a gesta spolu s formou křtu jak jsem ho zažila já - to je minulost, která se už nikdy nevrátí. Lidskoprávní organizace by šílely, odboráře by rozbolelo břicho,  sociálka by nás okamžitě vzala pod svá ochranná křídla, think-tank Evropské hodnoty by to ostře odsoudil a přidal na seznam prokremelských aktů a Evropská komise by vydala směrnici, která by obřad zregulovala tak, že by ho nebylo možné  v praxi provést. A tak jsem ráda, že jsem ještě tuhle dobu mohla zažít a projít si pravým křtem, který mi umožnil vstup do přízně Neptunovy říše - a mám certifikát, který je nejdůležitějším a nejvíc nenahraditelným dokumentem, který mám, kam se hrabe občanský průkaz. Certifikát o překročení rovníku. 

A pokud jste vydrželi dočíst až do konce - doufám, že jste se pobavili a přeju Vám do nového roku 2017 všechno nejlepší, pevné zdraví, silného ducha, smysl pro humor za VŠECH okolností a úspěchy na všech frontách. Ať nám zůstane náš tvůrčí svět nadále zachován - abychom stále všichni mohli svobodně tvořit, mluvit, konat a psát.