Vřes obecný (Calluna vulgaris), lidově nazývaný například břes, břasa, erika, řes, jindavec, chvojčina, břesňák, hnidavec, hyndavec, modrý rozchod, suchotinka nebo vřes skotský, je jediný zástupce rodu vřesů.
Latinské rodové jméno Calluna je odvozeno z řeckého slova „k zametání“, což svědčí o tom, že vřes býval používán k výrobě košťat.

Vřes je rozšířen v mnoha zemích Evropy a Asie, roste dokonce i v severozápadní Africe. Daří se mu v kyselých vlhčích půdách na výsluní a v polostínu. Je převládající dřevinou na vřesovištích a rašeliništích a regeneruje po občasných požárech.
Kvete v pozdním létě a podzimu růžovými nebo růžovofialovými kvítky, ale občas najdeme i bíle kvetoucí rostliny. Uschlý květ i po odkvětu zůstává na rostlině, což vede k zajímavým dekorativním efektům.
Je to velmi populární ozdobná rostlina v zahradách a parcích. Je vypěstováno mnoho různých kultivarů odlišných barvami květů, listů, ale i výškou růstu. Kultivary mají barvy květů od bílé, růžové po širokou škálu purpurové a červené. Období květu u kultivarů zahrnuje rozsah od pozdního července do prosince.

Divoký vřes je důležitým zdrojem potravy pro zvěř, někdy i pro ovce; mohou spásat vrcholky rostlin, když sněhová peřina už pokrývá ostatní vegetaci. Vřes je dosti odolný proti okusu a koncové větévky poměrně dobře obrážejí novými výhonky. To mnozí pěstitelé dobře znají, neboť právě jarní sestřižení odkvetlých stonků se doporučuje jako stimulace kvetení v dalším roce.

 

 

Vřes byl během středověku používán jako přísada při vaření piva, ještě před používáním chmele. Užití vřesu v pivu bylo pečlivě kontrolováno. Nať vřesu musela být vždy pečlivě očištěna od starých zbytků rostliny, protože houby rostoucí na kořenech mohly být halucinogenní, či dokonce nebezpečně toxické.

Zato vřesový med je vysoce ceněný produkt s dlouhou historií na mnoha místech světa. Má charakteristickou chuť a texturu, je pomalu tekoucí a dokud není rozmíchán, stává se gelem. Někteří včelaři se specializují právě na získávání této lahůdky od svých včel.

V lidovém léčitelství se vřesu přisuzují detoxikační účinky, léčí dnu, pomáhá při revmatismu a otocích nohou. Je doporučován jako lék při zánětech ledvin a močových cest, vykazuje močopudné účinky a dezinfikuje močové cesty. Podává se také při horečce, revmatismu a kloubních bolestech, obvykle ve směsích s dalšími bylinami, též jako sedativum.
Vřes je považován za rostlinu, která nemá vedlejší účinky, někteří autoři však uvádějí, že mírně zvyšuje krevní tlak. Doporučuje se neužívat čaj z vřesu déle než tři měsíce.

 

 

Staří Slované věřili, že vřes pomáhá i proti zlým silám. V některých oblastech dodnes žije pověra, že bílý vřes přináší štěstí;  proutky bílého vřesu jsou často používány k čarodějným účelům a pálením suchých výhonků vřesu se čistí prostor od nežádoucích vlivů a energií. Možná i proto se vřesy staly oblíbenou a vytrvalou hřbitovní květinou.

Slované kdysi nazvali osmý měsíc v roce „vřeseň“ – právě podle kvetoucího vřesu. Dnes máme s osmým měsícem spojeny žně (srpen) a vřesy ve skutečnosti vídáme kvést později na podzim.

Vřes je někdy chybně zaměňován s vřesovcem (Erica), dokonce i herbáře jej tak kdysi nazývaly. Rozlišení je však jednoduché: vřesovce kvetou zcela přirozeně na jaře, zatímco vřesy výhradně na podzim…

 

* * *

 

Růže keltská (Rosa gallica), též růže galská, je druh keře z čeledi růžovitých. Je původním druhem v české květeně. Stála též na počátku šlechtění všech starých odrůd evropských kulturních růží.

Jedná se o převážně evropský druh, s těžištěm rozšíření ve střední a jižní Evropě, místy identicky s někdejším keltským osídlením (odtud jméno); její přirozené teritorium sahá až do Malé Asie a na Kavkaz, díky lidem se však v současnosti vyskytuje i v mírném podnebním pásu Severní Ameriky.

U růže keltské je již od raného středověku doloženo hospodářské využití. Pěstovala se v klášterních a později lékárnických zahradách jako Rosa officinalis (resp. Rosa gallica var. 'Officinalis'); využíván byl květ i šípek.

Její sytě růžové květy jsou charakteristické intenzivní vůní, která je produktem aromatických silic v jejích květních plátcích. Z příbuzných druhů a kříženců s růží damašskou se též lisuje růžový olej, který známe asi všichni z výletů do Bulharska…:-)

Dnes je populární i využití růžových poupat, sbíraných a sušených před rozkvětem. Jejich vůně je velmi vytrvalá a můžeme je uplatnit v nejrůznějších voničkách, potpourri, koupelových a kosmetických přípravcích.
Nečekejme však vůni od řezaných růží, koupených někde v květinářství, či dokonce v supermarketu. Tyto navenek brilantně rostlé krásky jsou vyšlechtěné tak, aby pro oko oplývaly nádhernými barvami a texturou, aby květy vydržely co nejdéle pevně sevřené, měly co nejdelší stonek a zvládly dlouhý transport ze skleníků kdesi v Africe. Místo vůně se v takových květech dočkáme spíše závanu pesticidů, agrochemického koktejlu a obrovské uhlíkové stopy.

Sama klasická vůně přírodních vonných růží je spojována s jistou vznešeností a ušlechtilostí, bývá považována za projev vyšší duchovní úrovně. Někdy se dokonce může samovolně a bez zjevného zdroje objevit při setkání či v přítomnosti osoby vysokých duchovních vibrací či skutečných duchovních mistrů. Také fakt, že pro některé osoby může vůně růží být spouštěčem nepříjemné migrény, svědčí o postoji dotyčné(ho) k vlastní, mnohdy přehlížené zralosti pro duchovní směr...

 

 

 

Vřes i růži nám v tomto případě spojuje barva – sytě až tmavě růžová, někdy zvaná též magenta, cyklámen či fuchsie…

Obecně vzato v nás růžová barva jemně podporuje živel Ohně – tedy aktivitu a akceschopnost, ale též zdravou laskavost. Pomáhá přirozeně harmonizovat oblast hrudníku a umožňuje spojení témat vztahů a lásky, jemně podporuje jejich prolínání, integraci a zdravý rozvoj sou-cítění v láskyplných vztazích.
Růžová by paradoxně jakožto ohnivá barva měla spolu s červenou náležet spíše mužům. Zatím jsou jí však stále tvrdošíjně obklopovány holčičky, jejichž maminky jsou přesvědčeny, že jim tato barva dodá i na něžnosti. Výsledkem totálně růžových miminek však mnohdy může být celoživotní záliba v růžové, která pak s sebou nutně nese přebytek příliš ohnivé energie, přičemž tento stav všem orgánům těla nemusí úplně prospívat.

Opakem je naprosté odmítání růžové barvy, což ovšem také o mnohém vypovídá. Je v pořádku, pokud se týká osob, které v sobě už velkou dávku Ohně přirozeně nosí (Berani, Lvi, Střelci), a proto se podvědomě další dávce přehřátí brání. Mnohdy je ovšem takový postoj pouze pubertální a převzatou pózou a negací všeobecného růžového „holčičkovství“ v okázalém stylu barbie, někdy prosazovaného až patologicky.

Přirozeně zdravý postoj je opět kdesi uprostřed.

 

 

Nelze si nevšimnout, jak krásné odstíny fialové a růžové objevujeme na podzim; bohatství chryzantém, aster a dalších rostlin propůjčuje zahrádkám překrásné chladně barevné tóny nejen v květech, ale i v některých mimořádných plodech a samozřejmě i na listech. I některé stálezelené rostliny se dokonce na podzim zbarvují do fialových odstínů, aby tyto odstíny na jaře opět nahradily svěží zeleni. Stačí se rozhlédnout a uvidíte překvapivé věci:

 

roztodivné plody blahokeře,

 

pozdní maliny,

 

květenství lagerstrémie,

 

dešťové kapky chytá ruj vlasatá,

 

v plném květu jsou i jiřiny,

 

a neodmyslitelné chryzantémy.

 

Květiny malé i veliké, v květináčích i záhonech, ladí svůj habitus v podobných odstínech.

 

Na listech sošných i drobných rostlin,

 

ba dokonce i na talíři může být růžově-fialovo... :-)

 

 

My jsme tentokrát pomyslný oheň růžové zchladily přirozeně studenou zelenou.

 

Zelená barva totiž růžovou dokonale doplňuje, přestože – či spíše protože – v barevném spektru stojí proti sobě.

Nejen v přírodě, kde růžové květy doprovází a bravurně vyvažuje zeleň listů, ale tatáž rovnováha platí i v našem vlastním těle. Učení duchovní mistři, jogíni i umělci vědí, že zelená a růžová resonují v oblasti hrudníku a především kolem srdce, kde nám tyto barvy pomáhají přirozeně a nenápadně harmonizovat (dnes tolik přetížená) srdce. Zcela nenásilně takto můžeme pohledem do zeleně léčit svoje bolístky na těle i na duši.

Nevěříte? Už se o tom přesvědčili i lékaři a optikové. Proto psycholog i neurolog doporučuje na zklidnění nervů pobyt v zeleni, proto jsou skla moderních kvalitních brýlí často tónována právě zelenými a růžovými odstíny. Ne nadarmo se přece o optimistech říká, že „nosí růžové brýle“… :-)

 

 

 

Takovou paletu opravdu nelze přehlédnout, proto jsme pro letošní říjen odložily teplé žlutohnědé a oranžové spektrum, a zaměřily se jen na studené barvy podzimu:

(foto Pinterest)

 

Jak se nám podařilo vystihnout barvy i téma, podívejte sami :

 

 Tereza Muzikanti sobě vytvořila romantický hudební náhrdelník pro dny všední i sváteční.

 

 

Katka Kbags ušila tašku s květinovým vzorem, kapsou a saténovou podšívkou.

 

 

Danka D.FELIX namalovala dva úžasné hedvábné šátky.

 

 

Hanka dobrá stopa namalovala skleněný svícen s motivem vřesu.

 

 

Helena HelaF ušila rozkošnou růžovou etui na nezbytné drobnosti.

 

 

Mirka RE-NATUS připravila hned dva koše: prvním je krásná recy-brož ve vintage stylu,

a druhým je autorský multimateriální košík, třeba na ořechy.

 

 

 

Tereza teruber ušila jedinečnou velkou nákupní tašku s bohatou aplikací.

 

 

Eva Mandle vytvořila stylové, bohatě zdobené, romantické přání.

 

Příjemné odstíny podzimních chvilek zastavení, že?

Děkujeme za vaši návštěvu, snad se vám s námi líbilo i tentokrát.
Budeme velmi rády, když se k nám přijdete zase pokochat. Už teď se těšíme na příští procházku zadumaným a mlhavým listopadem, na kterou zveme i vás…

 

 

Také tentokrát všechny doprovodné fotografie v blogu pocházejí z archivů a objektivů členek klubu a jeho příznivců;  za jejich zapůjčení srdečně děkujeme. 
Jistě nám prominete i  nestejný formát dokumentárních snímků, které jsme pro zachování atmosféry ponechaly v původní kvalitě.

Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS – Miroslava Šmídová  a  dobrá trefa – Hana Konopiská