rybkaH

chybí mi psaníčka obyčejná slova napsaná modrým inkoustem školácky seřazená v drobných řádcích na bělostném papíře který je s něžným pohlazením uložen do malé obálky pečlivě uzavřené něčím milým dechem...

vyjíždím ještě za tmy podél černé hradby spícího lesa pomalu a tiše klesám dolů do údolí zahaleného v nočním šálu z mlhy zlehýnka kloužu přes bílé pláně až za obzor do nedohledna mlčky míjím háje štíhlých...

jestli jsou všechna zrcadla představivosti slepá a prázdné rámy se jen tváří že za nimi existuje něčí svět už tam nikdy nevstoupím nesnesla bych totiž pohled na smutného Březňáka okoralý šálek Kloboučníkův s...

chtěla bych jednou potichu nahlédnout do tvé hlavy se zatajeným dechem jít po špičkách obrazárnou tvých představ a nedýchat nedýchat úžasem pokorou i úctou s jakým umem a lehkostí stavíš klenuté mosty imaginace z mysli...

mám ráda lezení po kopcích za letních rán kdy všechno kolem ještě spí a tráva si pomalu svléká perlový náhrdelník s prvními horkými paprsky slunce mám ráda chumlání do peří když pírka pod mnou hlavou tichounce...

jednou večer jsi se zeptal proč ryby v moři mění tak znenadání svůj směr Tančí? Utíkají? Klamou? pak soumrak přešel do noci a v ní jsme tančili na rozbouřených vlnách citů utíkali před sebou samými klamali tělem v...

sněží mi na skráních po bílé pěšince jdou v dlouhém zástupu všechna tvá hezká slova na ta první už ani nedohlédnu

potichu když večer míchám v hrnku svařené víno hřebíček soupeří se skořicí kdo první pojede na citrónové loďce mám pocit ticha a smíření čas se zastaví a kočky pokojně dřímají ve svých skrýších pak ale barva...