Podělím se s vámi o text článku v časopise KONĚ A HŘÍBATA o mé klisničce Sametce.

 

Poník měsíce - Sametka

 

Jak jsi přišla k Sametce?

Jednoduše – odchovala jsem si ji, Sametka se narodila u nás v Málkovicích. Ale svůj příběh to také má. Od kamarádky jsem se dozvěděla,že ZOO Plzeň rozprodává svůj chov shetlandských pony. Neváhala jsem a kontaktovala jsem zaměstnance ZOO, který měl prodej na starosti, abych byla první, kdo si zamluví malou ryzku Samanthu. Domluvili jsme se na ceně, sehnala jsem si přepravu a jeli jsme si pro ni. Kobylku jsem viděla pouze na fotografii kamarádky Evy, věděla jsem, že je trochu svérázná, ale naživo jsem ji viděla až po zaplacení, když mi mého koně předávali. Tak jsem získala pro svůj chov shetlandských pony svého prvního minishetlanda, klisničku vysokou v kohoutku jen 84 cm. Minishetlandů je nyní v ČR spousta, i mnohem menších, ale v roce 1995 byli shetlandi s původem vzácní, a klisna takto malá velká rarita. A tato klisnička kromě toho měla barvu, která se mi dodnes velmi líbí, tedy byla ryzka s odznakem a červenou hřívou. Brzy se nám ohřebila, narodila se klisnička Sindy, ale ta díky otci nebyla rezavá a tak jsme si ji nenechali. Dalším hříbětem byl hřebeček a tak jsme se dočkali rezavé klisničky až v roce 1997 – zprvu malinkatá klisnička Sametka sice nakonec minísek po mamince není, je z ní krásný shetlandský pony standardního typu, v podstatě je svou velikostí přesně na průměru výšky rodičů, ale odznak na hlavě – krásnou hvězdu i odstín srsti a zbarvení hřívy jí rodiče předali z obou stran. Otcem Sametky byl hřebec importovaný z Velké Británie, legendární Goldan Cavalier, kterého Sametka připomíná více než-li svou maminku.

 

Proč sis nechala z mnoha hříbat právě Sametku?

V době Sametčino narození jsem už 12 let chovala koně a Sametka byla mým 13. hříbětem. Poníky jsme zprvu pořídili dětem a Sametka se narodila v období, kdy už jsme pozvolna přecházeli od shetlandů na welše, například ten samý rok se u nás narodila také Bondova maminka Kráska Koré po hřebci plemene welsh moutain pony. Po odstavu Sametky jsem proto Samanthu prodala stejně jako další shetlandy, nechala jsem si pouze Sametku a drželi jsme zapůjčeného plemenného hřebce. Byla bych si bývala nechala právě malinkatou Samanthu, jenže ta nám často utíkala z ohrady ven. Alternativou bylo pouze celodenní zavírání do stáje, pokud člověk nechtěl riskovat, že kobylku srazí auto. Ráda se totiž po útěku procházela středem blízké silnice. Dlouho jsem s prodejem váhala, nakonec jsem se rozhodla, že kobylku neodsoudím na doživotí do boxu stáje, ani nebudu čekat, až o ni přijdu při dopravní nehodě. Raději ať je živá jinde, než přejetá u nás, nechám si místo ní Sametku.

Přestože setrvání Sametky v rodných Málkovicích tak nějak vyplynulo z okolností, nelituji. Stále si pamatuji, jak jsem měla ohromnou radost z jejího  narození. Byla od malička výrazně typickým představitelem plemene, po otci dostatečně mohutná na rozdíl od jemněji stavěné matky, po matce má hlavně krásné, výrazné, inteligentní oko. Bezpochyby je to z mého prvního chovatelského období shetlandských pony můj nejlepší odchov a dosud mi rozhodně nedělá ostudu. Z roztomilého hříbátka vyrostla zdatná chovná klisna. Na to, že bude po patnácté matkou, je stále ve skvělé kondici.

 

 

Dařilo se Sametce na výstavách?

Sametka se narodila v roce, kdy se konala první národní výstava pony všech plemen. Šanci zazářit využila, vyhrála třídu hříbat SHP a poté na speciální výstavě hříbat se stala šampiónkou hříbat pony. Dalším krásným výstavním úspěchem bylo v roce 2000 získání titulu šampiona plemene ve Valči a titulu vicešampiona plemene v Manětíně, v roce 2001 byla Sametka vicešampionem plemene na národní výstavě v Pardubicích. Později už se „pouze“umisťovala ve třídě klisen, ale např. v roce 2006 tuto třídu vyhrála ve Valči.

 

Pracuje Sametka pod sedlem?

Sametku jsme v jejích třech letech obsedli i zatahali. Zprvu ještě po boku welšů také svůj díl práce pod sedlem odváděla, ale děti potřebovaly stále rok po roce větší koně a Sametka už se jim pod sedlo nehodila a se tedy stala malým talismanem naší malé „sportovní stáje“. Sedlali jsme welše, jezdecké poníky, haflinga, až se kruh uzavřel a chovali jsme zase teplokrevníky, jako jsem je chovala za svobodna. Bohužel jak děti vyrostly, přestával je jezdecký sport bavit, dostaly se do světa, našly si jinou zábavu, jiné sportovní aktivity. Koní pod sedlo nebylo potřeba tolik, až už nechtěl jezdit vůbec nikdo. Koně jsme postupně dávali pryč a mezitím získali prostor zase shetlandi. Dětí Sametka povozila dostatek, vyzkoušely ji i v různých hobby soutěžích pro pony, ale v posledních letech už ji nesedláme.

 

Zmínila jsi patnáct hříbat, je to možné?

Proč ne? Vím o klisně, která jich dala 25, máme ještě co dohánět. Sametka od svých tří let zatím každý rok zabřezla. Bohužel je tato klisna citlivá na dostatek selenu v potravě (patrně porucha jeho vstřebávání) a tak se nám nepodařilo všechna narozená hříbata odchovat a předvést na výstavách. Nedostatek selenu u matky způsobí narození hříběte trpícího nutriční svalovou dystrofií, což se nám stalo hned s prvním Sametčino hříbátkem. Druhé hříbě, hřebeček Bon Ami (po Borgis), se narodil zdravý a byl nejlepším shetlandským hříbětem na výstavě v Manětíně. Tento úspěch zopakovala jeho pravá sestra Salome o rok později na výstavě v Chomutově. Jako šestá se narodila v roce 2006 klisnička Sasanka, to už bylo na začátku období, které bych mohla nazvat svým návratem k chovu shetlandských poníků. Zazářila na výstavě ve Valči – nejlepší hříbě shetland pony, vicešampion plemene, podobně o rok později vyhrál soutěž hříbat v Plasích hřebeček Bonsaj. Další vítězství ve hříbatech zajistila klisnička Selaví ve Valči 2008, po něm v roce 2009 hřebeček Bon Bon ve Valči i v Plasích, v roce 2010 hřebeček Piaf v Plasích, šampion hříbat této výstavy a jen hříbě z roku 2012, hřebeček Piškot, získal pouze 2. místo ve hříbatech. Velmi nadějná klisnička Slávia, narozená v roce 2014, se kvůli zranění krátce před výstavou ve výstavním ringu neprezentovala, Bonton narozený 2005 nejel na výstavu, protože jsem na ní byla posuzovatelem, a dvě klisničky nám uhynuly krátce po porodu na již zmiňovaný (relativní) deficit selenu, jeden hřebeček se narodil mrtvý kvůli odloučenému lůžku a jedno hříbátko, kterému dala Sametka život, bylo po velšském hřebci, takže jsem ho na výstavu nevezla. Takže když to spočítáte, vyjde vám, že Sametka nyní opravdu čeká své 15. hříbě.

Nejen vlastními výstavními úspěchy, nebo úspěchy hříbátek, se může prezentovat chovná klisna. Sametka má v hlavní plemenné knize zapsané obě žijící dospělé klisny – Salome a Selaví (Sasanka uhynula ve 2 letech), a její syn Bon Ami, jediné Sametčino hříbě v typu minishetlanda, je licencovaným plemenným hřebcem a působí v chovu na Tachovsku.

 

Jaké bude to patnácté hříbě?

Loni měla Sametka klisničku, tak letos očekáváme hřebečka, otcem bude hřebec Pico, několikanásobný šampion shetlandských pony. Po ohřebení bude Sametka připuštěna hřebcem Quiri. Patnácté hříbě bude ryzák, protože 2 rodiče ryzáci nic jiného na svět nepřivedou, než zase ryzáka. Přesto je každé hříbě překvapením – bude mít odznak na hlavě? Zdědí barvu hřívy po otci nebo po mamince? Jakou bude mít povahu? Jak se mu bude dařit na výstavách, jakého majitele pro něj po odstavu najdu? Ale nejdůležitější otázku jsem již zmiňovala – dopadne porod dobře, narodí se nám zdravé hříbátko?

Samozřejmě koně mají minerální liz s nejvyšším obsahem selenu na trhu, přidávám i další krmné doplňky se selenem. Ale může se pokazit zase něco jiného…

 

Proč nemáš v chovu žádnou Sametčino dceru?

Sametka se dle mých původních představ měla stát prostřednictvím svých hříbat základem obnoveného chovu SHP, tedy že si z jejích dcer a vnuček založím nové chovné stádo. Prvním naplněním této myšlenky se zdála být velmi nadějná Sametčino dcera Sasanka. Ta mi bohužel jako dvouletá v předjaří uhynula. Nejlepší lék na bolavé srdce je koupě jiného koně. Navíc jsem už nechtěla spoléhat jen na Sametčino hříbata. Proto jsem přikoupila k Sametce klisničku Gemini, dceru úžasného hřebce Halstock Gobstoppera paní Magdy Skalické. Později už jsem chov rozšiřovala dílem ze zahraničních importů, dílem vlastními odchovy, přičemž pouze Sametka a Gemini nejsou minishetlandky, ale klisny standardního typu, i když ne moc nad hranicí rozdělující oba typy SHP (v podstatě nyní mají obě klisny rozdělené povinnosti, Sametku využívám v zápřahu a Gemini pro vožení docházejících dětiček). Rozhodnutí postavit chov nikoli na Sametčino potomstvu, ale na nakoupených koních mi umožnilo zaměřit se na chov minishetlandů, jako bych tušila, že Sametčino další hříbata budou standardní velikosti, a žádné si do chovu nenechám. Nevylučuji však, pokud bude některá její dcera v minitypu (že je to možné, dokazuje Sametčino syn Bon Ami), že si ji nechám.

 

Chováš shetlandy jen kvůli hříbatům?

V podstatě ano - pro radost z hříbátek. Není nic hezčího, než sledovat dovádění vydařeného hříbátka od prvních krůčků po dovádění ve stádě. O to smutnější je, když narozené hříbě nemá pro skotačení dost sil a několik dní až týdnů bojujete o jeho život, jako se nám to stalo se Sally a Spartou. Nevzdáte to, vstáváte v noci, aby hříbátko bylo nakrmené, i když nemá sílu pít přímo od matky, pak smrtka zvítězí a člověk se ptá: má to smysl, připustit kobylu, když pak vám přinese hříbátko jen zklamání? Bohužel ne vždy to dopadne takto, že chovatel přijde jen o hříbě. Jednou jsem během porodu přišla o oba, o hříbátko i o jeho nebohou matku, klisničku Tirzu. Dva roky po tomto zážitku, který opravdu nikomu nepřeji, se zase jako každý rok hřebila Sametka. Po velmi těžkém porodu mrtvého hříběte jsem si myslela, že nepřežije ani Sametka. Zvedli jsme ji na nohy, kymácela se, nakonec jsem ji dílem opřela o krmelec, dílem z druhé strany držela sama (ještě že je to malý shetland!) a doufala v zázrak. V té chvíli nemyslíte na jiné své povinnosti, jen si říkáte- ona mě potřebuje, a pokud jsou to její poslední chvíle, chci být u ní. Pomalinku, jak jsem ztrácela síly, klisnička naopak získávala jistější postoj, až bylo jisté, že mě ještě neopustí.

 

 

Je Sametka na prodej?

V roce 2015 je Sametce 18 let. Všechna ta léta prožila s námi. Za tu dobu člověk s koněm zažije spoustu zážitků, až už si nedovedete představit, že by tu ten kůň už nebyl. Sametka nikdy nezměnila majitele, i když v jednom období jsem jí tím, že ji prodám, vyhrožovala J, bylo to v době, kdy k nám chodilo hodně dětí „na poníky“ a brali jsme na výlety pod sedlo všechny obsednuté shetlandy, tedy také Sametku. Ačkoliv v mládí děti ochotně vozila, v té době ji to z nějakého důvodu nebavilo a byla protivná při nasedání. Děti se v sedle střídali a možná Sametka neměla už dost trpělivosti nechat se od nich okopávat? Raději po nich také kopnu? Nevím, v čem byl problém, já nakonec uzavřela se Sametkou, která už dospěla k tomu, že se bránila dětem, i když jen kolem ní chodily, úmluvu – nebudu tě už sedlat, a ty se budeš chovat ve stádě slušně. Předpokládám, že stejně jako já jí, ani Sametka asi tak rok úplně nevěřila, že je z povinností vozit děti navždy osvobozena, ale nyní, po několika letech, je znovu v pohodě. Dokonce se ani netlačí kolem mne jako mnohé ostatní klisny, když se rozdávají dobroty – stojí opodál a čeká, až jí její díl donesu. Nebo, zatímco poděluji ostatní, stojí decentně za mnou. Jen u krmelce je vidět, že stádu šéfuje – moc klisen si vedle ní žrát netroufne. Ale nebezpečná už dětem není, mohou se kolem ní motat bez obav. Úmluvu tedy dodržuji nejen já, ale i Sametka.

 

Pracuje tedy jen v zápřahu?

Ona toho moc nenapracuje, ale když si chci zapřáhnout, vyberu ji. Přece jen je z mých shetlandů největší, tak v sulce nebo čtyřkoláku nejlíp vypadá a také nejvíc utáhne – nebo je pro ni požadovaná práce nejsnazší. V posledních letech ji zapřahám bez udidla. Zprvu jsem si nebyla jistá, jestli je to dobré rozhodnutí k jízdě na silnici, ale důvěra se mi zatím vyplatila. Nezapřahám moc často – v zimě na sněhu jezdíme po pastvinách, aby stádo mohlo běhat s námi, je to úžasný pocit, když nás doprovázejí ostatní poníci, sdílíme radost z pohybu… V únoru jsme pravidelnou součástí masopustních průvodů. Znamená to, že Sametka musí celý den vydržet popojíždět od domu k domu, ale vidím na ní, že ji baví být mezi lidmi (a občas dostat mrkvičku či kůrku chleba).

Nakupování s poníkem je samozřejmě pomalejší, než skočit do auta a těch pár kilometrů si do obchodu dojet. Jenom než člověk dovede koně z pastviny, než ho trochu opucuje, aby nedělal ostudu, a než ho postrojí…ale taková cesta má jiný rozměr, než pouze jak dlouho trvá. Možná cestujeme nejen z jedné vesnice do druhé, ale jistým způsobem zpátky v čase, kdy čas utíkal pomaleji, v rytmu koňských nohou?

 

Co ještě můžeš o Sametce říct?

Když přijdu ke stádu, někdy jen rozdělím pohlazení a podrbání všem rovným dílem, jindy se u některého koně zdržím a jen tak s ním souzním. Pokládám přitom v duchu ke koni různé otázky – co z tebe vyroste, budeš hezká?, kdy konečně dolínáš?, kdy přestaneš být plašan?, jsi v pořádku?, jsi březí, nebo ne?, kdy se asi ohřebíš? U Sametky většinou mám otázku jedinou – budeš tu se mnou dalších 18 let? Samozřejmě nevím, co má osud pro ni připraveno, ale mám radost ze všech dní, kdy ji vidím kralovat ve stádě. A myslím, že ona si to užívá také.

PS: patnácté hříbátko se narodilo po uzávěrce článku a je to klisnička SAKURA :-), viz fotografie.