Začíná druhá skleněná pohádka, tentokrát O Sněhurce. Že neznáte první? Ta byla O Koblížkovi. 

O Sněhurce

V jedné zemi za horami vládl starý král a ten se po smrti své ženy znovu oženil. Nová královna byla ale zlá a krutá a ze všeho nejvíce nenáviděla královu dcerku Sněhurku, která byla na všechny milá a hodná.

Královna měla ve své komnatě velké kouzelné zrcadlo, kterého se pravidelně ptala: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší, kdo je tady nejkrásnější?“ A zrcadlo odpovídalo: „Ty, má královno, ty jsi tady nejkrásnější.“

Když Sněhurka dospívala, král náhle zemřel. Královna, která chtěla sama panovat celé zemi, se rozhodla, že se stále krásnější a milejší Sněhurky zbaví. A tak jedné noci povolá myslivce, aby Sněhurku v noci odvedl do lesa a tam ji nechal napospas divé zvěři.

Myslivec byl ale starý dobrák, nechal tedy Sněhurku na kraji lesa, kde bylo nejbezpečněji a vrátil se do zámku sám.

Sněhurka se v noci v lese bála, ale hned se k ní seběhla zvířátka, aby ji chránila. Přilétla sova, ptáčci, taky datel přilétl.

 Ale Sněhurka věděla, že musí jít dál, aby byla co nejdál od zlé macechy, a tak hledala nějaký úkryt a narazila na malou chaloupku. Vešla dovnitř, chaloupka byla prázdná, nikde nikdo, ale bylo znát, že tu někdo bydlí. Uprostřed místnosti byl stůl a kolem stolu sedm malých židliček, na stole sedm malých talířků a lžic. U zdi stálo sedm malých postýlek. Všechno tu bylo tak malé a tak roztomilé. Sněhurka v domečku uklidila, umyla nádobí, uvařila polívčičku a byla tak unavená, že snědla polévku, ulehla do postýlky a vyčerpáním usnula.

Když se trpaslíci vrátili z práce, našli Sněhurku spící nataženou přes všechny postýlky.

„Ta je krááásnááá!“ vydechli okouzlení trpaslíci. Sněhurka se probudila a nejdříve se lekla maličkých postaviček, ale brzy se s nimi spřátelila. Trpaslíci se jí jeden po druhém představili.

Nejdřív ostatní vystrčili Stydlína, který se tak styděl, že by se jí nejradši ani neukázal, raději se ke Sněhurce otočil zády.

Další s velkých kýchnutím předskočil před Sněhurku Kejchal a hned za ním s velikánským zívnutím Dřímal.

Se sobě vlastní neutuchající radostí přiběhl Štístko, za ním se šklebil věčně nespokojený Rejpal.

A přišel i Prófa, který byl ze všech nejchytřejší a všem mohl radit.

No a nakonec nejmenší Šmudla. 

Byl ještě tak maličký a roztomilý, že by ho Sněhurka nejradši popadla do náručí a chovala jako miminko. 

Žila s nimi v jejich malém domečku, vařila jim a uklízela, zatímco trpaslíci tvrdě pracovali v dolech a dohromady jim nic nechybělo.

Mezitím na zámku žila spokojená královna, která byla přesvědčená, že je nejkrásnější na celém světě a že už jí nikdo nemůže překazit její nadvládu nad celou zemí.

Jednoho dne se postavila znovu před zrcadlo a zeptala se ho: "Zrcadlo, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší, kdo je tady nejkrásnější?“ A zrcadlo odpovědělo: „Sněhurka, moje královno, Sněhurka!“

Královna se rozzlobila a zavolala si myslivce, který přiznal, že nesplnil její příkaz.

Královna se rozhodla, že se Sněhurky definitivně zbaví sama. Převlékla se za starou čarodějnici a vydala se do temného lesa.

Když přišla k chaloupce, Sněhurka zrovna venku věšela prádlo, mile se usmála a zeptala se: „Babičko, kampak jdete? Nejste unavená? Pojďte si na chvíli sednout a odpočinout si.“ Čarodějnice přikývla a řekla: „Ráda, děvenko, ráda. Jdu na trh prodávat svá jablka a cesta je dlouhá. Ráda bych se ti odvděčila za tvou dobrotu, vezmi si ode mě jablíčko, na.“ Sněhurka si vzala jablíčko a s chutí se do něho zakousla. Ale v tu chvíli padla k zemi, jablko bylo totiž otrávené. Stará čarodějnice se zle zachechtala a rychle zmizela.

Když přišli trpaslíci domů, našli před chaloupkou ležet Sněhurku bez známek života. Když ji oplakali, položili ji do skleněné rakve a vystavili ji v lese, aby všichni, kdo měli Sněhurku rádi, ji mohli ještě naposledy vidět.

Jednoho dne tudy jel domů princ z daleké země.

Uviděl Sněhurku ve skleněné rakvi a okamžitě se do ní zamiloval. Sundal z rakve skleněné víko a Sněhurku políbil. V tu chvíli Sněhurka otevřela oči. Když uviděla prince, zamilovala se do něj také. Trpaslíci se radovali z toho, že jejich milá Sněhurka žije a princ ji požádal o ruku. Sněhurka si ho ráda vzala a společně vládli oběma zemím až do stáří.

A co se stalo se zlou královnou? Zůstala za trest uvězněná v podobě staré čarodějnice a utekla ze země bůhvíkam. Tak vám přeji, abyste takovou zlou ženskou nikdy nepotkali! ?