Fler BLOG | 100x jinak / V rytmu bílé a černé

Pro někoho přežitek, pro někoho nadčasová klasika. Někomu přijde černobílost unylá a nudná, na někoho z ní padá podivná prázdnota i úzkost, jiný se jí nemůže nabažit. Nechme stranou všechny fyzikální a jiné definice barev, odstínů a tónů a vezměme to prakticky. Jak na nás bílá, černá a jejich kombinace působí? Co pro nás znamená? Jak moc jsme těmi dvěma barvami v životě obklopeni?

Odpovědí je mnoho a záleží na úhlu pohledu. Podívejme se nejprve na to, jak s bílou a černou nakládáme v mateřském jazyce.

Slovo „bílý“ je v češtině hojně využívané. Především se tak označují věci a jevy, které skutečně takovou barvu mají, třeba bílý sníh, bílá křída nebo bílý cukr, dnes už i bílá sůl.

Velké kuchyňské spotřebiče souhrnně označujeme jako bílou techniku, protože se v takové barvě převážně vyrábějí. Za našeho dětství se běžně říkalo „bílý textil“, což označovalo povlečení, ručníky a utěrky. V češtině si často přídomkem „bílý“ označujeme věci, které bílé tak úplně, nebo vůbec nejsou. Vzniklo to z potřeby pojmenovat podobnou skutečnost k té, která již existuje.
Zdá se vám to složité? Tak schválně: běžně pijeme bílé víno jako opak červeného, a přitom bílé vůbec není. Pochutnáme si na bílé čokoládě, v níž není ani špetka kakaa, jen ji bylo třeba odlišit od původní hnědé. Pečeme z bílé mouky, která je opakem mouky celozrnné, a vznikne tak bílé pečivo. Když si jdeme koupit bílý jogurt, chceme ten, v němž není žádné ovoce ani marmeláda. Podobně jsme na tom s bílým čajem, bílým rybízem či sýrem s bílou plísní. Na mnoha hradech a zámcích straší bílá paní, hodný duch rodu, pojmenovaná podle barvy svého šatu i dobroty, kterou rozdává.
Bílá barva na nás působí vesměs kladně a nadějně: těšíme se na bílou zimu, nevěsty se rády vdávají v bílém, bíle si odjakživa malujeme své příbytky.
Také příjmení Bílá není nijak vzácné a díky populární hudbě jej u nás zná asi každý.

Bílá barva je symbolem nového, čistoty, nevinnosti, optimismu, vznešenosti, pokory, pravdy i úcty, proto na většině svateb nechybějí bílé lilie či růže.
Bílá se dostala i do zeměpisných názvů, takže bydlíme v Bílině, Bílé i Bělé, Bílichově, Bílém Kameni či v Bílém Újezdě. Na některých mapách stále nacházíme bílá místa, která ještě nikdo nenavštívil.

Je zajímavé, že s bílou barvou je spojeno i několik negativních pojmenování: těšíme se na bílé Vánoce, kdežto zažít bílou tmu, či dokonce bílou smrt nechceme; pochutnáme si na bílém mase, ale obchod s bílým masem rozhodně odsuzujeme; milujeme, když svatý Martin přijde na bílém koni, ale varujeme se setkání s nastrčeným bílým koněm.

I užívání slova „černý“ je v našem jazyce časté. Černý přídomek mají především věci či jevy, které jsou skutečně černé, tmavé nebo temné: černé vlasy i oči, černé uhlí, černá noc, černý mrak, černý bez i černý rybíz, určitě nechceme potkat černou kočku přes cestu.
Také černou barvu užíváme k rozlišení vlastností věcí, které ve skutečnosti černé nejsou, a tak pijeme černé pivo (opak světlého), černou kávu (bez mléka) nebo černý čaj (opak bílého, zeleného či bylinkového). Do našich obchodů se vloudil i černý pátek, znamení slev.
A protože v nás černá barva vzbuzuje chmury, používáme ji k označení věcí nepříjemných, nekalých, neblahých, negativních, či dokonce nelegálních: černý den, černá kronika, černý víkend na silnicích, černá čísla, práce načerno, černý pasažér, černé myšlenky, černá skládka i palírna, černý trh, černá je smrt, magie i mše. V kolektivu nemilujeme černé ovce, zato si vážíme bílých vran. Ovšem černého Petra si nechceme vytáhnout v žádném věku.

Černá je v naší kultuře symbolem smutku, a proto na pohřby chodíme v černém šatu. Černé oblečení má ale také jakýsi punc svátečnosti, proto jej nosíme i do společnosti, protože je považováno za neutrální, obecně přijatelné pro jakýkoli věk i pohlaví, prostě za klasiku, která nikdy nezklame. Pro muže je černý oblek poměrně typický a z vyprávění okolí známe řadu případů, kdy byl mladíkovi koupen oblek do tanečních, aby v témže posléze odmaturoval, oženil se a během manželství povinně absolvoval všechny ty plesy, divadla a zábavy, do nichž jej jeho drahá polovička uvrtala. Když jsme u toho oblečení, všimněme si, že černá je častá barva našeho svrchního ošacení. Někdy si módní návrháři stýskají, že je to prý proto, že Češi jsou konzervativní. Těžko říct, ale svou roli určitě hraje i fakt, že na tři zimní kabáty prostě nemáme peníze ani místo ve skříni.
Obléká-li se člověk dlouhodobě výhradně do černé, vyjadřuje možná eleganci, ale také svoji negaci a odmítání. Málokdo si ale uvědomí, že tím ovšem také riskuje chronický nedostatek energie a vleklou únavu.

Zajímavé je, že černá neznamená jen smutek. Lyžaři, který sjede černou sjezdovku nezbývá než pogratulovat, což si rozhodně zaslouží i zápasník s černým páskem. Černé divadlo je českou raritou a kdo byl na jeho představení, odcházel smutný snad jen z toho, že představení skončilo. Hodně lidí si oblíbilo černé komedie i černý humor, kterými se autoři prostě trefili do černého. Černá skřínka dá odpověď na otázku, co se vlastně stalo. A vůbec není špatné posedět si jednou za čas při černé hodince.
Příjmení Černý je prý jedním z nejčastějších na celém světě, ve všech jazykových podobách. Známý je i rod Černínů, jejichž příjmení se podle legendy váže přímo k zámecké černé kuchyni.

Černý přídomek dostalo mnoho zeměpisných míst - Černý most, Černošice, Černožice, Černovice i Černošín, Černíkov, Černá Hora, Černobyl... zkrátka černých míst je na světě nespočetně, i když všechna černá rozhodně nejsou.

A co se stane, dáme-li obě barvy dohromady ? Jak dopadne souhra radosti a smutku, kladu a záporu? Věřte, nebo ne, že v češtině se nic moc neděje. Asi jsme historicky tyto barvy spolu nepoužívali, a proto nejčastější spojení vznikla až ve 20. století: černobílá fotografie, černobílá ilustrace, černobílý film či černobílá televize.

Mimochodem, teď malá, ale zajímavá odbočka: v češtině existuje i spojení „bíločerný“, které na první pohled vnímáme optimističtěji. I když význam má stejný, daleko více se používá „černobílý“; ale proč to tak je, nevíme.
Ještě pozoruhodnější je pravopis obou slov: jsou to výjimky týkající se psaní barev. V češtině totiž platí, že vyskytují-li se spolu dvě barvy, píšeme je se spojovníkem (to je ta krátká vodorovná čárka): vzorované tričko tak bude modro-bílé, žluto-zelené, modro-fialové.
Chceme-li však popsat odstín svého jednobarevného trička, napíšeme žlutozelené či modrofialové tričko, tedy ve žlutém odstínu zelené a v modrém odstínu fialové.
Takže si pamatujme, že černobílý a bíločerný je jediný gramaticky správný zápis.

Ani v přírodě není zastoupení černobílé časté, přestože astronomové popisují černou díru i bílého trpaslíka. To pozemská flóra nemá fyzicky ani jednu přísně černobílou rostlinu. Přesto známe bílou ředkev, bělotrn, břízu bílou, nebo černý kořen, černý sezam, borovici černou či černuchu. Kdyby náhodou nějaký zahradník vypěstoval opravdu úplně černý květ tulipánu, růže, ibišku či slézu, dostal by přinejmenším Nobelovu cenu.
Fauna je na tom o něco lépe, ostatně panda, kosatka i tučňáci jsou mezi lidmi oblíbení možná právě pro své kontrastní zbarvení. Určitě si vzpomenete na papouška kakadu bílého, který má černý zobák a pařátky; na ptáka zoborožce s „dvojitým“ zobákem; na mravenečníka, tapíra, guerézu a skunka. Opravdovým přeborníkem černobílého šatu je ve zvířecí říši zebra. Jsou popsány čtyři druhy a nespočet poddruhů a místních variant, které se liší většinou uspořádáním a velikostí pruhů. Černobílé pyžamo je nechrání jen před predátory, ale údajně umožňuje snazší termoregulaci a díky polarizaci odráženého světla i ochranu před bodavým hmyzem. Podobně i lední medvěd je černobílý, protože krom černého nosu má i černou kůži, krytou bílou srstí. To mu umožňuje vstřebávání většího množství tepla ze skoupých slunečních paprsků, takže funguje vlastně jako živý solární kolektor.
Ale za černobílou kombinací nemusíme vážit dlouhou cestu na jiný kontinent, protože hodně z nás má doma své černobílé miláčky: pejska, kočičku, morče, králíka, kozu, ovečku, koníka nebo slípku, kteří jsou pro nás těmi nejmilovanějšími mazlíčky pod sluncem.
Venku pak můžeme v přirozeně černobílém hávu zahlédnout jezevce, lysku, čápa, možná racka, a určitě straku, v zimě se velmi vzácně ukáže i lasice hranostaj, jejíž bílý zimní kožíšek s černou špičkou ocásku zdobíval snad každý královský plášť v barevných i černobílých pohádkách.

Možná právě proto, že příroda je k černobílé poměrně skoupá, máme někdy touhu se jí obklopovat. Dílem proto, že spojení černé a bílé je kontrastní a přitom neutrální, praktické a dá se ladit s dalšími barvami, dílem proto, že se nám prostě líbí. I zde podvědomě vyjadřujeme svůj postoj, někdy i nerozhodnost.
Zatímco černé a bílé přístroje si v bytě už ani neuvědomujeme, bílá a černá trička se stále těší velké oblibě a stejně tak i černobílé vzory látek. Ti odvážnější si pak plní své černobílé sny v podobě tapet, šachovnic, obkladů či dlažby, koberců, potahů, kuchyňských desek nebo nesčetných dekoračních předmětů.

Svět opravdu není černobílý, přesto jej někteří lidé tak vnímají. Ne zrakem, nýbrž chováním a hlavně rozhodováním žijí pouze černobíle, toliko v protikladných extrémech, jako by nebylo nic mezi tím. Každý známe někoho, kdo volí výhradně možnost svého názoru, nebo nic.

Že černá je protikladem bílé, víme už od dětství. Protiklady se odpuzují, ale také přitahují, stejně jako póly magnetu. Kontrast černé a bílé dokonale využívají kreslíři siluet, komiksů i karikatur.
Smísíme-li černou a bílou barvu na papíru, můžeme vytvořit téměř nekonečné množství odstínů šedi, čehož umí nádherně využít třeba japonské tušové malby.
Určitým paradoxem je, že obě barvy, tedy černá i bílá, prý obsahují všechny ostatní barvy – alespoň tak nás to učí odborníci.

Černá barva pohlcuje světlo a teplo, zatímco bílá jej odráží.
Černá barva izoluje – od okolních energií, ale za určitých podmínek i od horka. Přestože sama teplo pohlcuje, dokáže odstínit od ještě většího horka – proto v některých horkých jižních zemích často vidíme lidi zahalené do tradičních černých kaftanů, aniž by je vedro obtěžovalo. Mělo by jim přece být horko, ale oni sami tvrdí, že ten dlouhý černý hábit je chrání před ještě větším žárem z okolí. Nikdy jsem to nevyzkoušela, zbývá tedy jen uvěřit…
Zatímco v našich zeměpisných oblastech černá symbolizuje smutek, na východě je tentýž smutek projevován naopak barvou bílou, takže naše bíle oděné nevěsty připadaly dřív Asiatům poněkud tragické. Některé kultury naopak považují střídání černé a bílé v kanafasovém vzoru za symbol harmonie a vyvážení protikladů. Inu – jiný kraj, jiný mrav.

Z učení feng-šuej a dalších východních filosofií známe pojmy JIN a JANG, k nimž můžeme přiřadit i černou a bílou. Asi každý se už někdy setkal se symbolem rovnováhy protipólů, jemuž se říká MONÁDA. Tento grafický obrazec dokáže bez zbytečných slov vyjádřit poměr sil a může mít opravdu bezpočet ztvárnění.

Pojďme si tyto protipóly alespoň letmo přiblížit:

JIN JANG

- , minus, negativní pól          + , plus, pozitivní pól (např. magnet, baterie, zeměkoule...)
černá    bílá
žena                                       muž
emoce    rozum
láska, laskavost                      nenávist, agresivita
pasivita                                  aktivita
submisivita, poslušnost         dominance, vzpurnost
pomalost, klid, stagnace       rychlost, akce, pohyb, spěch
tma, noc                                světlo, den
voda                                          oheň
chlad, zima                             teplo, léto
duševní práce                         tělesná práce
ticho                                          hluk
kulatý    špičatý
rostliny                                  živočichové
cukr                                           sůl
ovoce                                    maso
vlhko                                         sucho
měkký, křehký    tvrdý, pevný
poddajný, ustupující             útočný, uzurpující

atd., atd., atd…….

Na příkladech tohoto členění můžeme vnímat okolní svět i sebe trochu jinak, jasněji a šířeji; princip polarit aplikovaný do života nám totiž zcela logicky odhaluje a vysvětluje mnohé souvislosti, na první pohled neviděné.

Stále masivnější působení jangových sil, které nás denně obklopují, na nás všechny působí, i když je zcela nechápeme a nic o nich nevíme. Vlastně se ani nemůžeme divit celkovému oteplování, vysychání, agresivitě lidí, logicky sem zapadají i stále častější zdravotní potíže, spojené s imunitou, záněty, vysycháním sliznic (zejména očí), bolestmi, celkovým napětím a stažením, které však (právě díky principu polarit) řeší pouze celostní medicína.

Víme však, že vše souvisí se vším, a tak můžeme vidět manifestaci nerovnováhy i extrémů v každodenním životě. Ergo kladívko:
Muž, živený převážně steaky a kořeněnou klobásou, logicky potřebuje posilovnu a fotbal, aby vybil tu jangovou agresivitu a výbušnost. Pro čin nejde daleko a emocemi se nezdržuje. Ani ledová sprcha s kýblem zmrzliny nezchladí jeho testosteron, vnitřní žár a neklid, a pravděpodobně jej dříve či později čekají potíže se srdcem.
Naopak žena, konzumující vesměs jen saláty, ovoce a jogurt, se brzo stane zimomřivou, lítostivou a neustále zasněnou křehulkou, kterou dojme i reklama na toaletní papír. Pravděpodobně bude špatně zvládat přebytek svých i cizích emocí, v náročných situacích se nejspíš bezradně rozpláče a nezachrání ji ani princ na bílém koni. A protože příčině její citlivosti prostě nikdo nerozumí, příliš často a zbytečně hledá pomoc u psychofarmak, která paradoxně její nerovnováhu ještě prohloubí.

Nakolik funguje či individuálně vyhovuje prohození rolí a polarit, to už si musí každý otestovat sám a na vlastní riziko.

Svět opravdu není černobílý a ani jej takový nechtějme, nebylo by nám v něm dobře. Každý jednostranný extrém je dlouhodobě škodlivý. Řešení je totiž vždy někde uprostřed.

Nesnažme se žít pouze černé či bílé protiklady, ale užívejme si černobílé detaily a rovnováhu „šedé zóny“, jakkoli bývá považována za nudnou a nezajímavou. Opak je pravda – VŠECHNY odstíny, barvy a kontrasty mají svoje důležité místo v našich životech, jen jim dát moudře kus prostoru.

* * * * *

V klubu 100x jinak jsme právě v dubnu, kdy nám počasí předvádí aprílové kontrasty, toto černobílé téma zpracovaly podle následující barevné palety: