Wabi sabi vychází ze starobylé japonské tradice s některými prvky buddhismu. Týká se životního stylu stejně jako umění, literatury, bydlení a každodenních činností.
Každý tento styl vnímá trochu jinak, a tak o něm lze bezpečně říci, že je to sám o sobě způsob života.
Odmyslíme-li si Japonsko, můžeme aplikovat styl wabi sabi vlastně kdekoli a kdykoli.
Samotná slova wabi a sabi mají mnoho významů a prošla dlouhým historickým vývojem. Jako každá slova v japonštině představují celou škálu významových výkladů, ale asi nejjednodušeji je lze přeložit ve smyslu „jednoduchý, prostý“ a „s patinou času“. I tak je to ale velmi nepřesné.
Wabi sabi lze popsat jako „myšlení oslavující přirozenou nedokonalost světa a objevující krásu právě v této nedokonalosti. Případná vada je vnímána jako jedinečnost, stárnutí je přirozený a vítaný proces...“
No považte – kde v moderním světě se dnes oslavuje stárnutí ? Lidé přece touží po nekonečném mládí a nesmrtelnosti, přestože nevědí, co mají dělat, když v neděli odpoledne prší. :-)
Wabi sabi styl původně vycházel z přirozených potřeb chudých lidí, kteří se jen snažili zachovat co nejvíce ze svého skromného majetku. Později se tato filozofie skromnosti rozšířila při čajových obřadech, a tak dnes skalní čajomilci dobře znají pečlivě po generace opatrované stařičké mističky a šálky, jejichž cena s věkem závratně narůstá. Mnohdy jsou nádoby dokonce slepované, ovšem pukliny a kazy nejsou maskovány do neviditelnosti, nýbrž naopak zvýrazněny, třeba i zlatem. Tím se z něčeho, co by pro běžného západního konzumenta byl už jen odpad a rozbitá nepotřebná věc, stává poklad mnohdy nedozírné hodnoty.
Právě čajovým mistrům se podařilo pronést přesah wabi sabi i do dalších oborů, např. architektury, literatury, zahradnictví či aranžování květin, ale také do kuchyní a veřejných prostor.
Při uplatnění wabi sabi se vždy setkáme s velmi minimalistickým vyjádřením, aniž by však výsledek působil stroze. Harmonie materiálů, barev i tvarů hraje ve wabi sabi roli zásadní, avšak neklade nároky na luxus či množství použitého.
Co všechno je tedy wabi sabi ?
Umění najít krásu v nedokonalosti, v hloubce přírody…
Přijetí přirozených cyklů života, tedy cyklu zrodu, ale i rozkladu a zániku…
Oslava krásy všedních věcí…
Soulad s přirozeným životem a jeho vývojem…
Přirozená jednoduchost a moudrost prostoty…
Odložení módnosti, předsudků a klišé…
Vědomí, že mládí i krása jsou pomíjivé, proto je třeba vážit si zkušeností a moudrosti stáří...
Krása skromnosti a jedinečnost jednoduchosti...
Oslava prasklin, vrásek, šrámů a jizev, které na všem – tedy i na nás – přirozeně zanechává čas…
Radost z přítomnosti, přestože žijeme v prostředí všeobecné pomíjivosti na Zemi...
Intuice, klid, pokora, důležitost prázdnoty…
Umírněnost, asymetrie, neúplnost…
Cyklické (nikoli zacyklené) chápání života...
...a dalo by se slovy pokračovat do nekonečna, stejně to každý ucítí trochu jinak.
...Pro nás obyčejné vlašské ořechy mají právě v Japonsku obrovskou hodnotu, dokonce se nesmějí bez příslušného povolení ani dovážet. Máte-li tedy na zahradě ořešák, jste podle Japonců nesmírně bohatý a vážený člověk...
V dnešním světě, tolik přeplněném nabídkami všemožných produktů lákajících zákazníka na akce, slevy, různě barevné dny, větší, lepší a co nejmodernější megasupervychytávky, se někteří z nás prostě dobrovolně obracíme k jednoduchosti. Wabi sabi se tak stává stále populárnějším a oblíbenějším stylem, který má svoji logiku. Po letité euforii z dostatku a nadbytku všeho, co (především u nás) dříve nebylo k mání, si lidé konečně zas uvědomují, že vážit si poctivě vyrobených a stářím zkrásnělých jednoduchých věcí je vlastně naprosto přirozené.
Platí to tím víc v období Vánoc, kdy všichni hledají ten „nej nej…“ dárek pro své blízké.
Asi k tomu obratu musíme nějak dozrát, možná dorůst nebo dostárnout, abychom si opět začali vážit toho, co už dávno máme vedle sebe.
Staré věci i staří lidé mohou být krásní, když tu krásu umíme a chceme vidět.
* * *
V klubu 100x jinak jsme se tentokrát pokusily navodit atmosféru wabi sabi právě v prosinci, tak trochu proti všem nákupním a dekoračním trendům kolem nás :-). Poněkud strohá prostředí a doplňky na fotkách i tak dávají prostor pro nápady a neotřelá zpracování.
Jak moc se nám podařilo přiblížit se barevné paletě a myšlence prosté skromnosti, posuďte sami:
(FOTO zdroj Pinterest)
Danka D.FELIX souzněla s tématem velmi intenzivně: nejprve namalovala dvě překrásné hedvábné šály
a doplnila je dvěma dřevěnými náhrdelníky na hedvábné šňůrce, které příznivkyně minimalismu dozajista ocení.
Eva etomatelier3 připravila dvě parádní čepice z vlněného beránka. V těch vám zaručeně zima nebude!
Helena HelaF nelenila a ušila hned tři zipové taštičky: první dvě ozdobila ruční výšivkou,
poslední taštičku sešila z pečlivě sladěných proužků látky.
Náušnice s kytarou pro něžnou rockerku od Terezy Muzikanti sobě potěší každé hudbymilovné ouško.
Mirka RE-NATUS připravila sadu celoročních minimalistických ozdob do moderního interiéru, lehkých jako pírko.
Tereza teruber ušila ekologický dvouvrstvý lněný pytlík, v němž se bude dobře dařit chlebu, houbám i ořechům.
Nad dárkovými taškami od Katky Kbags zaplesá srdce každého milovníka udržitelnosti: jsou z upcyklovaných materiálů, a přesto velmi nápadité a elegantní.
Jak už se stalo tradicí, tak i v tomto předvánočním blogu všechny doprovodné fotografie pocházejí z archivů a objektivů členek klubu a jeho příznivců; za zapůjčení srdečně děkujeme.
Jistě nám prominete i nestejný formát dokumentárních snímků, které jsme pro zachování atmosféry ponechaly v původní kvalitě.
Děkujeme za vaše návštěvy i komentáře, snad se vám s námi i ve skromném wabi sabi líbilo.
Přejeme všem klidné a krásné dny závěru roku, pevné zdraví a hodně sil na vše, co bude potřeba.
Už teď se těšíme na naše lednové tvoření, na které zveme i vás, a bude to zajímavé, protože se tentokrát pustíme do prvorepublikového plesu… 
(Pinterest)
Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS – Miroslava Šmídová a dobrá trefa – Hana Konopiská
