Asi každý máme doma zrcadlo a většina z nás do něj každý den pohlédne. Alespoň na okamžik tak spatříme svou tvář, možná i svou postavu, my ženy zkontrolujeme své oblečení, líčení, celkovou úpravu… Ale jak to je se zrcadlem doopravdy ?
První obraz sebe sama pra-člověk spatřil na vodní hladině. Možná se naklonil nad kaluž či tůň, aby se omyl nebo napil, a uviděl sebe sama. Jak dlouho trvalo, než si uvědomil, že je to on sám, můžeme jen odhadovat. Věda tvrdí, že uvědomění si svého obrazu v zrcadle je potvrzením inteligence a osobnosti. Svůj vastní obraz v zrcadle poznávají kromě člověka i někteří savci - primáti, delfíni, sloni, také chobotnice, straky, kavky a výjimečně i někteří papoušci.
Ovšem to jsou jen ti, o nichž už to víme.
Možná se vám také vybaví pověst o Narcisovi (řec. Narkissos), který se do obrazu své tváře na hladině tak zamiloval, že už nechtěl milovat nikoho jiného a zůstal sám, odmítl lásku a nakonec se ve svém odrazu utopil.
Nic proti, i dnes (a stále častěji) vídáme lidi, zahleděné do své tváře stejně, jak to uměl Narcis. Ostatně sociální sítě jsou plné snímků typu „JÁ a pláž“ nebo „JÁ a zmrzlina, JÁ a skály, ..palmy, ..nová kuchyně...“, takže je velmi pravděpodobné, že Narcis nakonec nějaké potomky přece jen asi měl :-)
První člověkem vyrobená zrcadla byla nejdříve vyráběna z vyleštěného kovu – stříbra a bronzu, leč byla tak drahá, že si je mohli dovolit jenom vládcové a nejbohatší mocní.
Ve starém Mexiku vyráběli zrcadla z obsidiánu, leštěného vulkanického skla, a podle mýtů měla kouzelnou moc. Prý se v nich daly vidět záhadné obrazy cizích zemí, jejich majitelé prý mohli dokonce komunikovat s bohy a předpovídat budoucnost.
Možná tak, jak to dnes umí každá obrazovka... :-)
Když evropští skláři v 16.století přišli na způsob, jak vytvořit zrcadlový efekt na plochém skle, dostupnost zrcadel se o něco zlepšila, ale stále to byla drahá záležitost jen pro luxus bohatých šlechtických paláců. Estetické dokonalosti dosáhla zejména zrcadla benátská, zdobená broušenými ozdobami. Tyto filigránské kousky se s úspěchem vyráběly od 17.století i v Čechách.
Teprve ve století 19. se díky změně technologie a průmyslové výrobě stala zrcadla okamžitě dostupná širším vrstvám.
Zrcadlo nám dává možnost vidět realitu na sobě i kolem sebe. Ale CO je ona "skutečná realita" ?
Podle vědců totiž to, co při pohledu na sebe v zrcadle vidíme, nejsme jen my sami, nýbrž obraz našeho osobního mikrobiomu. Biologové objevili, že při pohledu do zrcadla vidíme sice „svůj“ obraz, ale většina buněk na něm patří našim mikroskopickým souputníkům – bacilům, virům a další havěti, kterou neustále, přes všechno pečlivé mytí a líčení, nosíme na své pokožce. Část tohoto společenstva je nám prospěšná a žije s námi v permanentní symbióze, ovšem část této mikro-ZOO nasbíráme v každodenním shonu zvenčí a naše imunita se musí vypořádat s jejich agresivní snahou si nás maximálně okupovat. My o takovém boji většinou vůbec nevíme; nejsme si vědomi válečných zón na vlastním těle, dokud se někde neobjeví zánět – třeba jen malý pupínek nebo zapálená ranka. To je pak doslova bitevní pole, kde jsou nájezdy neviditelných vetřelců likvidovány pluky imunitních buněk naší tělesné sebeobrany.
V lepším případě zánět zmizí sám; je-li třeba, přistupujeme k zrcadlu a snažíme se nějak zánět odstranit a pomoci tak svému imunitnímu systému.
Co nezvládneme sami, pomůže zvládnout medicína. Ta ostatně používá zrcadla poměrně často - od zubaře přes otorynolaryngologa a gynekologa, přes plastickou chirurgii až po psychologii či rehabilitaci je zrcátek a zrcadel v medicíně velmi potřeba.
Vždy je ale nutno počítat s tím, že obraz v zrcadle je obrácený.
Zrcadla mohou mít různý tvar. Křivá zrcadla známe například z bludiště na Petříně, ovšem mnohdy je oním "pokřiveným zrcadlem" jen náš vlastní osobní náhled na sebe, přičemž okolí nás vidí docela jinak.
Vypouklá zrcadla známe už z historických obrazů, v současnosti je vídáme ale víc jako zrcadla dopravní, která řidičům slouží na místech se špatným výhledem. Také nenápadná zpětná zrcátka v autě už zachránila nejednu kolizi, podobně jako drobná zrcátka v dámských kabelkách :-)
V prastarém učení feng-shui je zrcadlo relativně mladým prvkem. V interiéru totiž funguje částečně jako okno, ovšem oproti oknům vrací velkou část energie zpět do prostoru domu. Toho lze využít tam, kde chceme zbytečnému úniku energie (čchi) zabránit, nasměrovat čchi do slepých míst, odrazit nežádoucí vlivy, či naopak doplnit chybějící části budov.
Zrcadlo se dobře uplatní i tam, kde chceme malý prostor opticky zvětšit - od předsíní přes koupelny až po zahrady.
Poměrně nevhodná jsou však zrcadla v ložnicích, zejména ta dělená; v nich totiž svůj obraz vidíme rozbitý na části a to podvědomě velmi ruší klidný spánek i celistvou mysl.
Zrcadlení je vlastně zdvojení obrazu odrazem v lesklé ploše. Udělejte si třeba pokus se zrcadlem, které přiložíte kolmo podél svislé osy svého obličeje a v dalším zrcadle se spatříte - z každé poloviny jediné tváře na vás bude hledět docela jiný člověk (podobně to lze udělat se dvěma stejnými rozpůlenými fotkami).
Překvapeni ? Není třeba; nikdo nemá obličej dokonale symetrický, což právě zrcadlo odhalí.
Velkou módou jsou už desítky let zrcadlové brýle. Skvěle chrání oči před pronikavými slunečními paprsky (v zimě na sněhu, v létě na vodě), ale také dokonale zabrání zvědavým pohledům zvenčí. Nicméně zrcadlovky nošené stále, i když slunce nesvítí, vypovídají krom náznaku světáctví současně i o tom, že nositel se rád uzavírá do svého světa a izoluje se od okolí.
V přírodě se za určitých podmínek objevuje také mystická fata morgana, což je velmi ošidný jev, vyvolaný zrcadlením vzdálených míst ve vrstvě vzduchu nad rozpáleným povrchem země. Pouštní poutníci díky tomuto optickému klamu mohou vidět obraz oázy tam, kde žádná oáza není, silniční nomádi uzří nad tetelícím se asfaltem levitující protijedoucí auta, která se pohybují třeba až za horizontem…
Také říše pohádek mnohdy zrcadlí lidské životy, v podobenstvích a jinotajích sleduje vlastně osudy, útrapy i štěstí obyčejných lidí.
Alenka v zemi za zrcadlem vidí ty nejneuvěřitelnější věci, jiné očarované zrcadlo zase podává maceše zprávy o existenci nemilované Sněhurky.
Ve starých bájích se dokonce tvrdí, že "stvoření nekalá a osoby zlé nemohou svůj obraz v zrcadle ani viděti, taky odraz živlův pekelných a upírův se smrtelníkům poctivejm vůbec v zrcadlech neukazuje..."
V západním světě naopak bývá zrcadlo i silným Mariánským symbolem ctností, podobně jako Měsíc, který vlastně odráží - zrcadlí sluneční světlo.
V duchovním vývoji člověka nachází zrcadlení rovněž své pevné místo : na druhých lidech se totiž odrážejí právě ty naše vlastnosti, které bychom bez tohoto zrcadlení na sobě nikdy nemohli vidět (podobně jako bez zrcadla nemůžeme vidět svoje zuby, uši, krk…).
Vlastnosti druhých, které nás na nich iritují, jsou totiž právě ty, které nemáme v sobě sami náležitě zpracované.
Stačí pak "jen" pohledět na sebe náhledem zvenčí - jako v zrcadle, a přejít most od vidění druhých k sobě samému.
Vybudovat takový pomyslný spojovací most dá ovšem často hodně práce...
O zrcadlech a zrcadlení by se dalo psát ještě dlouho.
My jsme se tentokrát v klubu 100x jinak rozhodly zrcadlo využít ve své tvůrčí práci. Jak se nám to, v souladu s inspirační paletou, povedlo, se podívejte sami:
Etomatelier vytvořila tapiserii technikou sprang (krosénky) ze 100 % vlny. Připomíná symetrii trilobitů.
HelaF na ušití této taštičky použila látku ozdobenou technikou kyanotypie, zde konkrétně květ mrkvice.
RE-NATUS potěšila milovníky zenových a japonských zahrad i všechny, kdo jen s obtížemi zvládají pěstovat živé květiny...
Teruber ušila tašku z upcyklované džínoviny, v níž zrcadlila na hladině úplněk.
Muzikanti sobě vytvořila náhrdelník, kde uprostřed korálků trůní látkový buttonek, na němž se zrcadlí "f" - typické houslové rezonanční otvory. Efekt zrcadlení tu můžete vidět i v horizontální rovině, jako by buttonek byl na rozhraní hladiny a korálky nad a pod ní...
Mahel ušila precizní kabelku pro milovníky přírody, na níž se v klasickém akvarelovém obrazu zrcadlí krajina nad hladinou
D.FELIX upletla pléd, který se hodí na nošení celý rok. V zimě jako teplá šála, v létě pak přehodit přes tričko, když je večer chladněji.
Laura.K namalovala náušnice, které se zrcadlí jako vážky v lesním šeru kolem jezírka, s nádechem tajemství a elegance
aSnilek vytvořila neobyčejné plovoucí svíčky - želvičky ze včelího vosku.
Hanna.H vytvořila originální buttonkové náušnice, na nichž se zrcadlí vzor použité látky. Uhodnete, která část je reál a která jen odraz v zrcadle ? :-)
My jsme si se zrcátky krásně pohrály, tak snad se naše obrazy a odrazy líbily i vám.
Budeme rády za vaše komentáře, zkušenosti i vyjádření přízně, děkujeme za vaše návraty...
...a už teď se těšíme na další, tentokrát "výroční" tvorbu, neboť tvořivě slavíme klubové narozeniny - samozřejmě stokrát jinak :-D
Současně ráda připomínám, že všechny fotografie, použité v tomto blogu, pochází z objektivů a archivů členek klubu a jeho příznivců. Děkujeme... _/\_ ;-)
Pro klub 100x jinak připravila Mirka RE-NATUS a Laura LauraK , a svými výrobky i fotografiemi i všechny zúčastněné členky klubu.
