Leje a leje. Před pár týdny jsem zjistila, že ten krásný keřík na balkóně, ten co vlaje větru jak někde ve Středomoří, je oleandr. Ano, přiznávám, že neznám půlku kytek, co máme na zahradě a v domě. Ale lepším se. Aspoň myslím. Tchyně by na to měla jiný názor:) Matně jsem si vzpomněla na film Bílý oleandr a šla si vygooglit, jak horké je to s tou jeho jedovatostí.

Bylo:) Tak jo, srovnávám se s tím, že mám na balkóně jednu z nejvíce jedovatých kytek a v domě malé mimi, co za chvíli poleze. Jdu zkontrolovat, zdali mi pod ním neleží nějaké květy. Leží:) Víte, že snědení jednoho listu může zabít dítě? A tři dospělého. V zásadě ve mně Wikipedie obvykle nevyvolává paniku. Vlastně je na oleandru jedovaté všechno včetně květů. Takže asi půjde na zahradu. A při té příležitosti mu jako odchodné věnuji prsten, prstýnek z oleandru a háčkované tobolky. Něco jako základní výbava pro jedubábu. Tobolenka na jed. Nebo něco jako jed ukrytý v zubu pro tajné agenty. Tak tu je:)