Milí, chodím a koukám se po světě, posledních pár let i spolu se svými pěti neposednými dětmi a stejně neposedným a neuchopitelným manželem. Co vidím, zaznamenám. Malovala jsem dlouho olejem na plátna, štětcem dovezeným až z daleké Číny na velké hedvábné šátky, zkoušela batiku v kuchyňském hrnci po babičce, nosila hlavu v oblacích a zakopávala o kamínky. Jak se ale postupně zvětšovala naše rodina, tak se zároveň zmenšoval můj prostor k tvoření. Sedávám nyní v koutě kuchyně ukrytá za horou vyžehleného prádla a pokouším se zachytit zbytek dne na kousky toho, co se ještě vejde. Někdy zůstanou útržky v hlavě, jindy dostanou podobu na papíře. Tak vznikly a vznikají též hedvábné obrázky, které vám nabízím. Zalíbila se mi ta jemná práce, která nevyžaduje příliš prostoru a přitom dokáže obveselit mysl a ještě přinést užitek ve zcela praktické formě třeba oděvního doplňku.