Ignatianus

Salvete omnes! Avete Creaturae Humanae, mortales et Immortales etiam Alii, qui Sapientiam amant!

Nomen Nostrum est: Ioannes Iacobus Ignatianus Igneus.

Et nunc continuemus in linguam Bohemicam:

Dá se říci, že krom věcí vytvořených pro obživu, má veškerá má tvorba charakter jakýchsi vhledů - oken do vnitřního světa, v němž se realita mísí s měkkým fluidem snovosti i s krystalickým jasem nadreálných vizí, jež jsou pro vzácnými okamžiky zření Pravé Skutečnosti. Právě zachycení oné Pravé Skutečnost je pro mne nejsilnější hnací silou tvorby.

ERGO: Nemaluji, abych žil ( to už bych ostatně v podmínkách naší kleptokratické mizérie dávno někde tlel), nýbrž žiji, abych maloval. Tvorba je mi drogou, je mi Rozkoší, je mi smyslem mého nynějšího pobytu zde na planetě Zemi, je mi též Ospravedlněním před vahami MAAT.

A ano, abych se přiznal i k nízkým pudům své bytosti: je mi i vyjádřením obyčejné člověčské ješitnosti - tak jako božský Ovidius i já chci jednoho dne říci: "NON OMNIS MORIAR!"

Nu, a jak říkají "Monthy Pythons flying circus", teď něco úplně jiného!

TVORBA a její východiska (děsná nuda!)

Mým "chlupáčkem" (Fluffly - jest to výraz z japonské angličtiny - ó, ta globalisace!) je technika tužky: mohu v ní a jen v ní býti naprosto svobodným. Přistupuji totiž vždy k mediu (v tomto případě k A4 papíru) s myslí otevřenou a nevědouc, co na mně z pod mých rukou vybafne, počínám práci, jako ten, který se svou ženou v tichu a tmě lože tvořil třebas Džugašviliho, Simona de Montfort, nebo kleptarchu Klause.

Jiným případem je technika olejomalby. Zde hraje větší úlohu intelektuální kontrola, s jejíž pomocí precisuji, rozvíjím a dotvářím původně surové thema. V olejomalbách je mi též po výtce častou inspirací hra s motivy z naší (antické) mythologie. Nechápu ji totiž, jako tolik jiných v dnešní době, jako soubor završených a tudíž mrtvých příběhů a podobenství, ale jako neustále živý děj skutečných objektivně existujících entit na vyšší úrovni vědomí, jež ve svých zastřených formách i skrze nás samé neustále vstupují do naší "reality" a utvářejí ji.

Abych trochu pohovořil o sobě také jako o "člověku": Má práce (volná tvorba - tužka, nazvaná Směšný moment, se stala hlavním logem mezinárodní putovní výstavy nazvané Paralelní zkušnosti. Tato výstava započala v Praze 13. září 2010, poté putovala do Bratislavy, Vídně a Drážďan.

Z dalších mých exhibic mohu namátkou nabídnout:

první má výstava : V Brnéčku 21. 3. 2003 v nyní již neexistující galerii na ulici Veveří (jak komické - a příznačné)

2004 - samostatná výstava v Galerii u Zlatého Kohouta, Praha I.

2006 - samostatná výstava v Malé Královopolské galerii v Brně

(ostatní doplním, až mi zase bude fungovat ta hnijící hmota v mé lebce)