PICTORDIE

Pamatuji si jako včera to šílenství, když se v neposkvrněném postkomunistickém Havířově objevily první žluté nálepky. Bylo to jako vidět první graffiti, bylo to něco nového, něco kreativního a mystického. Vzpomínám si, jak jsme se ztratili ze školního výletu do kina Úsvit, abychom na Permoně prohledali každý sloupek, na kterém by nové Pictordie mohli být. Bylo to jako bojovka na táboře a my chtěli chytnout všechny. (pro mladší generace: ano, něco jako Pokémon – pozn. autora:) Věřím, že nejsem sám, komu se podobné stories vyjeví při vzpomínce na žluté nálepky, které zaplavili město. Oslovil jsem mozky operace Pictogramuj, nebo zemři, kteří Vám osvětlí nejen své pijonýrské začátky. Neokorekturovaný rozhovor je tady:

Jak a kdy se zrodil nápad zaplavit Havířov pictogramy?
Okolo r.1999 jsme oba dva (Her Fabrique Direktor Neuruppin a Technicko-chemický dozor Hulishito Nakashi) pobývali na sociálce a jak už to tak bývá nuda a zevl bývají matkou a otcem těch nejoriginálnějších nápadů, spontánních myšlenek a existence mimo stereotypní mantinely pracujícího lidu. A tak jsme jednoho deštivého dne u primitivního počítačového programu vyťukali první piktogram, jenž byl více dán nemožnosti výběru a omezeností tehdejších technických možností, než plánem. Byli jsme mladí a zhulení a bylo to v době kdy se pouličnímu umění (existovalo-li vůbec) rozhodně ještě neříkalo street art i když samozřejmně existovalo graffiti (pro nás ostravská scéna: ZDG, CA, NJM, Kamoshi multisystem). 

Měly vaše začátky nějakou hlubší motivaci, myšlenku, nebo jste chtěli jen zaujmout a pobavit lidi v nedotčeném městě?
Pro nás to byla především zábava pro ukrácení chvíle. Žádné vyšší ambice. Tuším, že se to seběhlo takto: Hulishito Nakashi nakreslil na papír bagřík a Neuruppin ho hned doplnil o lidskou hlavu, takže se bagřík ocitl rázem na něčí hlavě. A tak jsme se doplňovali a hecovali a naše kreativita se tím rozvíjela na druhou. Každý přece ví, že víc hlav víc ví a zhulený vždy přijdeš na něco geniálního, ale protože to nezaznamenáš tak už si nikdy nevzpomeneš. Tak jak jsme zaznamenávali naše stavy na papír (Protokol o účinku konopného produktu = záznam účinku thc na úředním lejstru), tak jsme postupně počali pokračovat na kompu (primitivní program Neopaint). A potom bylo občas třeba srandovní obrázky vytisknout (jehličkovou tiskárnou). A odtud už byl jen krůček k tomu je vytisknout na nalepovací papír (moc velký výběr tehdy nebyl a žlutý se nám jevil a doposud jeví pro piktogram nejpříhodnější) a později již jen zdokonalit izolepou aby byly nálepky odolné větru dešti. No zkrátka původně to tedy ani nálepky být neměli. Kamarádi z hospody začali mít enormní zájem o tyto výtvory a nutno podotknout, že se sami začali zapojovat a přicházeli s novými nápady na motivy. Dlouho jsme se nerozmýšleli a pojmenovali se PICTORDIE (PICT=pictogramuj OR=nebo DIE=zemři). Naše vakuum v čase na sociálce bylo tedy zaplněno novou hračkou a tak jsme začali tyto D.I.Y. nálepky rozdávat kamarádům (a testovat je na nich) a zalepovat Havířov a ze srandy jsme stvořili i nálepku Stick War aniž by jsme jen doufali že někde v republice někdo dělá něco podobného. Chtěli jsme v Havířově vyprovokovat nálepkovou válku, ale nebylo s kým. Oficiálně street art, kromě graffiti, neexistoval. A my jsme taky nevěděli, že děláme street art. Pro nás to byla zábava a rozhodně jsme se snažili nálepkami jen pobavit, občas něco říct a taky nasrat nějaké ty šichťáky. Nikdy se nám nelíbilo dělat nálepky plné pouze ega, velké jméno, tagy a nic jiného. Prostě bez vtipu by nás to nebavilo.

Havířovem to začlo, ale na vlastní oči jsem viděl Vaše stickerky v Praze i jiných městech. Jak probíhá Vaše le-pičská mise?
Díky známým a kamarádům se nálepky postupně dostali do světa, ale bohužel málokdo to zaznamenal. Ted když má foták v mobilu každý se to ale může jen zlepšovat. Proto neváhejte a foťte vtipně umístěné nálepky doma i ve světě. Jen namátkou: Pictordie nálepky jsou v New yorku, Skotsku, Chotvatsku, Kanadě, Mexiku, Řecku, Rusku, Thajsku, Maroku, Španělsku, Holandsku, Itálii, na Sicilii, Novém zélandě, Madagaskaru,atd. Dokonce jsme nějaké ty stikrz věnovali i eskymákovi (ovšem netušíme, jak se mu povede splnit misi a kam to tam nalepí:) Nesmíme taky zapomenout zmínit naši soutěž o Průkaz zlatého Le-Piče, kterou suvereně vyhrál jeden nejmenovaný anonymní mladý muž, jemuž se povedlo polepit zezadu policajta když ho kontroloval. A to sice sebevražednou nálepkou "máš zbran? tak ji použij"(pro neznalce: proti sobě, jsme totiž víceméně pacifisti). Peace.

Mohu vůbec nějak sehnat Vaše nálepky a na čem vůbec v současnosti makáte?
Mo-Mentálně se zabýváme především kvalitním potiskem triček a mikin našimi originálními motivy. Nutno dodat že momentálně již jsme 3. Tedy 2 + miss Bieann (naše modní návrhářka a policie).
Experimentujeme především s fluorescenčními barvami piktogramů, tak aby byly mikiny na kalbě vidět pod UV světlem, které je již dnes standartním vybavením každého klubu. Naše letní a zimní kolekce bývají k vidění, jak na Fashion marketech, tak ve vybraných shopech. Přidali jsme také na zkoušku nějaké buttons-odznáčky a magnetky a testujeme zákaznickou kustomizaci, tedy potisk našeho motivu ve vysoké kvalitě dle přání od 1 kusu. Čili co chceš, kam chceš, jak chceš, třeba na vlastní donesený kus oděvu.

P.S.: Díky především všem těm kamarádům a inspirátorům, které jsme zde nezmínili a bez kterých by toho dost nevzniklo...Moares a Jazz Díkes