wencazbrlohu

Prostě miluju tuhle práci...

Už asi v šesti letech jsem pocítil,jak mě tohle řemeslo neobyčejně přitahuje.Od dědy jsem vyptal kus kolejnice a v ohníčku z bukového dřeva žhavil  a mlátil, do čeho se jen dalo.

Ve dvanácti ve staré stodole vznikla  moje první malá kovárna.

Přešly roky, jak se u nás říká, mladé a hlůpé a i přes větší ,či menší přestávky,jsem se ke kovařině pořád vracel...

Asi ve dvaceti přišel nějaký zlom a najednou mě uchopila taková vášeň,až jsem zjistil jsem,že nechci v životě dělat nic jiného.

Kovařina se stala jakousi posedlostí,učit se nové a nové věci,všechno jsem chtěl vyzkoušet,a to se mě drží až do teď.

Velmi důležitá je pro mě spokojenost zákazníka, ale stejně tak moje vlastní spokojenost z dobře vykonané práce.Neošidil bych totiž pouze Vás, ale především sebe...

Snad se Vám má práce bude líbit...