Kobayashi

Jsem šperkař s více než třináctiletou zkušeností v tvorbě autorských šperků. Každý šperk, který vzniká v mé dílně, je výsledkem pečlivé ruční práce, dlouholetých zkušeností a důrazu na každý detail. Ve své tvorbě se zaměřuji především na nerezovou ocel, kterou kombinuji s minerály a přírodními kameny z celého světa. Fascinuje mě jedinečnost každého minerálu – jeho kresba, barva i energie. Právě spojení odolné oceli s krásou přírody dává vzniknout originálním šperkům s vlastním charakterem.

Mým cílem není vytvářet sériovou výrobu, ale šperky, které mají příběh a dokážou podtrhnout osobnost svého nositele. Každý kus je originál vytvořený s respektem k materiálu, řemeslu i člověku, pro kterého je určen.

Věřím, že šperk není jen doplněk, ale osobní vyjádření stylu, emocí a jedinečnosti. Proto do každého svého díla vkládám poctivou práci, kreativitu a vášeň pro řemeslo.

Historie kamenů

Možná si myslíte, že drahokamy, polodrahokamy a kameny jsou novověkou módou, ale ve skutečnosti jsou jednou z nejstarších forem léčení a vždycky se používaly k ochraně. V mnoha neolitických hrobech byl nalezen pazourek v podobě oblázku nebo opracované sekery; kameny byly ve starověkém světě posvátné. Např. spekularit se v Africe těžil už 40 000 let před Kristem ke kosmetickým a rituálním účelům, symbolizoval krev Země a po tisíce let býval v podobě prášku sypán na těla zemřelých. Podle jednoho starobylého textu bylo před 5 500 lety v Iráku zvykem rozkládat kolem sebe lapis lazuli (lazurit) a jaspis k odehnání neduhů, zatímco heliotrop se používal na choroby krve, stejně jako dnes. V Egyptě roku 1 900 př. n. l. dávali novorozencům na ochranu kolem krku lazurit, jaspis, karneol a tyrkys.

Drahokamy jsou nedílnou součástí mytologie. Sumerská bohyně Inanna (předchůdkyně Afrodity a Venuše) ověšené šperky z lazuritu cestovala do podsvětí a nesla tyče z téhož kamene, které odměřovaly čas a délku lidského života. Věřilo se, že drahokamy jsou masem bohů a že bohové jsou bytostmi z drahých kamenů. Tektit, libyjské zlato, krev Isidina, lazurit a tyrkys v Tutanchamonových pohřebních klenotech nebyly pouze na ozdobu: chránily jeho duši a pomáhaly jí dojít na onen svět. Aby získali libyjské zlato na skarabea na jeho pektorálu, který znázorňuje sluneční pouť ve dne a měsíční člun na nebi, museli podniknout cestu delší než 800 kilometrů vyprahlou krajinou.

V Indii se astrologické léčivé kameny užívaly po tisíce let a stejně jako v Egyptě mytologie vypráví, jak spolu bojoval pár nebeských hadů a jejich pot padal na zem v podobě drahých kamenů.

Také v Číně náležely drahé kameny do říše bohů a jak tam, tak v Japonsku se mělo za to, že drahokamy prší z kamenné oblohy. Mnoho kultur předpokládalo, že existuje řada kupolí z drahokamů obklopující nebesa, kolem nichž obíhají planety, zatímco hvězdy stojí na místě. Domorodí obyvatelé Austrálie, Austrálci, zastávali názor, že fosilie a drahokamy pocházejí z „času snění“, idylického období podobného rajské zahradě. Norští Vikingové vystavěli na ostrově Man modlitebnu vydlážděnou křemenem, s relikviářem z křemene, který zvyšoval sílu posvátných kostí uvnitř. Křemen se po tisíce let využíval k umocnění energie a k budování kamenných kruhů. Stavitelé Stonehenge v anglickém hrabství Wiltshire lopotně přepracovali modrou skalici 400 kilometrů do středu svého posvátného léčivého kruhu.