wici.dee

Něco málo o mě...

Nepatřím k superpletářkám, ale členům mé rodiny pletu svetry, ponožky, čepice, šály, co kdo potřebuje a je zrovna v módě. Ke pletení mne paradoxně přivedl můj otec. Matka mne naučila, už jako malou holku, základní druhy ok, chyběla mi však trpělivost a tak většina mých výtvorů skončila ve velikosti pro panenky a medvídky.

Táta si jednou přinesl z dílny vlastnoručně vyrobenou věc a začal plést, jak on říkal „na prkénku“ (viz foto). Zvědavost mi pomohla s pochopením principu této činnosti, jednoduchost a možnost hraní s barvami zbylých klubíček příze mne naučila kombinovat a tvořit. Večer jsem sedávala vedle matky a cvakání jejích jehlic, jsem doháněla „na prkénku“. Navíc se u nás usadili hodní trpaslíčci a ti v noci pletli za mě. Všichni jsme věděli, že to tátovi ruce, po mém odchodu do hajan, obětavě pomáhaly s pletením. Nedala jsem se od trpaslíků zahanbit a pletla o to víc,  o šály u nás brzy nebyla nouze. Jako dospělá jsem si odnesla prkénko do své domácnosti. Naučila jsem na něm postupně plést obě mé děti a tak tradice večerního sezení nad pletením včetně pomoci trpaslíčků (tentokrát moje ruce) pokračovala. Děti dospěly, prkénko zestárlo ale pořád je připravené doplést nedokončené dílko, trpaslíci asi spí.

  Na internetu jsem našla obdobu prkénka z umělé hmoty používaného hlavně ve španělsky mluvících zemích. Na naše dřevěné nenechám dopustit. Nevím, kdo naučil plést na prkénku mého otce, prý někdo „na vojně“, prý se tak pletly i svetry. Věřím, že za pár let se někdo doma zeptá: babičko, jak se na tom plete?.

   Abych nezabředla v historii představím Vám nejnovějšího kamaráda, který trpělivě vysedává vedle mne, poslouchá mé lamentace nad nepovedenými očky a krásně se usmívá. Je to pletený medvídek, dostal jméno Lesní manekýn. Je prototypem a zůstane u nás. Vzaly ho na milost i naše dvě skvělé fenky Elinka a Ája.

 Musím přiznat, že více než rok jsem mohla ruční práce sledovat pouze v časopisech a na nettu, teď jsem po operaci páteře a rehabilituji s jehlicemi. Každý slunný den vysedávám s pletením v ruce, s pejsky u nohou. V hlavě spoustu nápadů, některé na papíře zatím čekají na realizaci. Vždyť to všichni „Tvořící“ známe. Tak  Ať se daří!!

Jsem členkou klubu U kouzelného háčku. 

   K inspiraci pro nákup módního doplňku oblečení  na parádu a pro zahřátí přikládám foto plédu, dělala jsem ho v barevné kombinaci podle přání.